Václav Koubek je nejenom známý písničkář, spisovatel a filmový herec, ale poslední dobou i velmi úspěšný organizátor a promotér. Díky tomu se již u minulého alba rozhodl si své desky - ačkoliv by asi pro menší vydavatelství nebyl špatným artiklem - vydávat sám. Pod vlastním jménem tedy vydal i svou novinku "Každej pes". Chtěl tím názvem zřejmě naznačit skutečnost, že si k jejímu nahrávání přizval celou řadu různorodých hostů, a deska tak mohla být směsicí žánrů i přístupů. Protože ale měl dobrý vkus, jednotlivé písničky, kterých za poslední roky naskládal a na desku nastřádal celých šestnáct, nejsou od sebe až tak vzdálené, jak by se mohlo zdát, a drží pohromadě docela dobře.

Už prvotní pocit z desky je velmi pozitivní v tom, že Koubek na rozdíl od některých kolegů nemíní věčně žít z úspěchů minulosti a stále hledá kudy dál. Samozřejmě je to pořád ten samý živelný harmonikář a pábitel, ale zároveň i poučený interpret, uvědomující si svou pozici a své možnosti, nebojící se experimentovat a nalézat cestu vpřed. Zachycený repertoár je silný, v mnohých momentech se může bez obav postavit po bok toho nejlepšího, co kdy v minulosti autor vytvořil. Navíc je skvělé patrné uvědomění, že na studiovou nahrávku těžko zachytí své neodolatelné koncertní charisma, a ačkoliv mnohé písničky dobře vyzní i s mnohem prostším nástrojovým obsazením, vše vyvažuje tím, že písničky dostaly nové kabátky v podobě nápaditých úprav, na jedničku zvládnutých aranžmá a hostujících nástrojů. Tuším za tím nejen autorovu invenci, ale i profesionální přístup a bohaté zkušenosti kytaristy Honzy Ponocného, který je známým studiovým i koncertním muzikantem a má tak široký záběr, který obsáhne vedle Koubka i rockové party Cirkus Praha či November Second na straně jedné a za všechny hvězdy pop-music třeba Mekyho Žbirku na straně druhé. Vedle tohoto svého přínosu je navíc podepsaný pod třemi skladbami jako autor.

Při poslechu textů se zdá, že autorovy schopnosti nalézt silné téma v každodenní všednosti, jsou snad nevyčerpatelné. Koubkova lyrika je přirozená, stále hravá a osobitá, a ačkoliv často využívá zrádnou ich-formu, nikde ani stopy po jakékoliv křečovitosti. Také počtem zpěvných melodií je Koubek regulérní hitmaker, i když je pravdou, že čas od času se vloudí myšlenka o tom, že tenhle nápěv či akordický shluk jsme od něj už v minulosti slyšeli. Střídá vyrovnaně vážnou i veselou polohu, nebojí se zabrousit do jiných žánrů, ale pořád dokáže vše ukočírovat tak, aby z toho nebyl stylový mišmaš.

Speciální kapitolou této desky jsou hosté. Vedle zmiňovaného Ponocného a dalších dvou stabilních spoluhráčů - bubeníka Martina Rychty (ex- mj. George & Beatovens resp. Čechomor, jinak Pod Černý vrch) a saxofonisty Jardy Jeřábka (Garage) tu najdeme např. jména jako Olin Nejezchleba, Filip Topol či Pavel Fajt, která hovoří sama za sebe. Že měl interpret šťastnou ruku při výběru, jasně dokazuje fakt, že nikdo z nich nevyčnívá natolik, aby se ztrácela podstata ústřední osoby. Skvělým oživením je i účast kompletní sestavy skupiny Traband (nezapomnělo se na obalu náhodou na tubistu?) hned ve čtyřech písničkách, vzpomínka na před časem slibně nastartovanou a zatím bohužel ukončenou spolupráci. Napadá mě, že když se někomu na desce sejde takhle hvězdná sestava hostů, kteří přijali pozvání, že to také o něčem svědčí.

Po dobré, ale nedotažené páté "Já a můj táta"s ústředním nápadem, který se ale nepodařilo úplně rozvinout, se na téhle šesté desce opět Koubek představuje v té nejlepší formě. A pokud máte rádi jeho desky "Bezvětří" a "Lítám", které se nesou v podobném duchu, i když nejsou tak hýřící hudebními barvami, tak by vám neměla chybět v poličce ani tahle novinka. Spolu s chystaným "Best Of..." je to totiž moc pěkný dárek, který si Václav k blížícím se padesátinám nadělil.

CD k recenzi poskytl Václav Koubek.

Album: Václav Koubek & spol. - Každej pes
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 46:54
Skladby: Potkám, Byt, Galaxie, Milá, Rozjímání, Dech, Světla, Hospoda, Stařec, Snílci, Maska, Tanec, Sám, Totem, Příběhy, Důstojnosti