Uspořádat vystoupení pod širým nebem uprostřed léta může působit jako nepěkná vypočítavost, nehledě na to, že tak činí každý. Jo, to ve druhé polovině listopadu je to jiná káva. Navíc když se termín povede vybrat tak, aby se v den konání koncertu dostavila řádná studená fronta, teploty začaly vlídně rozmlouvat s bodem mrazu o jeho překročení a Masarykovo náměstí v Říčanech bylo ten večer zasypáváno romantickými vločkami mokrého sněhu, které všudypřítomný smíšek vítr spolehlivě zanášel na plachtou kryté pódium, že aby si toho bílého kouzla užili i účinkující.

Jak bylo avizováno, koncert, kterým se Aneta Langerová rozhodla poděkovat všem svým fanouškům za jejich podporu, započal přesně o sedmé hodině večerní. Před několik tisíc hlav čítající zástup předstoupil moderátor večera, který přečetl dlouhou řadu sponzorů, kteří akci umožnili uspořádat. Tato jindy nepříliš oblíbená záležitost obešla se tentokráte bez otráveného mručení, neboť všem bylo jasné, že jen díky celému zástupu firem se mohl tento koncert s vstupem volným uspořádat. Vzápětí na pódium přišli čtyři muzikanti v klasickém složení dvě kytary, basa, bicí, představili se jako Mons Veneris a spustili svůj šlapající kytarový rock. Nic objevného, ale také nic nepříjemného vyjma okamžiků, kdy došlo na pokusy o dvojhlasy. Tam bude třeba ještě hodně pilování. Navíc by neškodila větší pestrost, přece jen si nejsem úplně jist, jestli jsem vlastně slyšel pět nebo osm písní, tak si byly podobné.

Po asi půlhodinovém setu Mons Veneris došlo na druhé sponzorské čtení a trošku legrační, leč úspěšné pokusy moderátora nažhavit publikum na příchod hlavní hvězdy. Bohužel veškerá jeho práce přišla vniveč, neboť samotný příchod Anety se zdržel dalších (v té zimě dlužno říci nekonečných) asi dvacet minut. Muzikanti přišli, naladili, postáli a zase odešli. Ticho, tma, žádné vysvětlení, kde se běh věcí zadrhl. Možná jsem detailista, ale takové z pohledu diváka zbytečné prostoje zkrátka nemám rád. Nicméně v osm se muzikanti znovu objevili, znovu naladili a pak se již pod pódium přiřítila motorka a na ní zpěvačka. Efektní, ale maximálně pro první tři řady diváctva. Ostatní tak možná slyšeli řev burácejícího motoru, neviděli však nic. Vyskočila nahoru, pozdravila a s kapelou spustila "Skvělej nápad". Dle reakcí publika bylo dlouhé čekání (a že někteří kolem mne hodně brblali) okamžitě zapomenuto a aplaus dával tušit, že jsou tu opravdu fanoušci, a ne lidé, kteří snad přišli jen proto, že je to zadarmo. Po třech písních se naposledy objevil moderátor, aby uvedl hosty Milana Hermana a Radka Adamce z firmy BMG a také starostku Říčan. Milan Herman bez zbytečně dlouhých řečí předal Anetě trojnásobnou platinovou desku za více než 60 tisíc prodaných kusů alba "Spousta andělů" (podle mých zdrojů je to číslo nyní cca 67 tisíc) a starostka s pugetem růží poblahopřála Anetě k osmnáctým narozeninám. Na obrazovce nad pódiem pak došlo na premiéru čerstvého, ještě teplého a vonícího klipu k písni "Hříšná těla, křídla motýlí". Technika trošku zlobila, takže se těším, až klip uvidím v televizi, ale na první pohled nevypadal špatně.

No a pak se opět hrálo a zpívalo. Písně v podání Anetiny doprovodné kapely dostávají to, co jim někteří vyčítali, že nemají na (ve velkém časovém presu nahraném) cédéčku, to jest švih a náboj. Je vidět a slyšet, že hudebníci jsou opravdu vynikajícími muzikanty, kteří nehrají s vítězkou nějaké soutěže pro peníze a slávu, ale v první řadě hrají s Anetou Langerovou, protože je to baví. Většinu písniček lehce přitvrzují a zejména basák a bubeník vymýšlejí nové, zajímavější figury, což neznamená, že by kytaristé zůstávali pozadu. Navíc oproti prvnímu koncertu na pražském Výstavišti je znát sehranost kapely, která tehdy malinko skřípala. A když spustí nějakou rychlejší vypalovačku, jako třeba "Když nemůžu spát", to si ucho návštěvníka koncertu pak velmi lebedí. O tom, že zpěv Anety je skvělý asi psát nemusím, nosil bych jen větve a kmeny zpět do porostu.

Písní není zatím secvičeno tolik, takže po dalších čtyřech skladbách došlo na rozloučení, odchod, rychlý návrat a přídavek v podobě publikem hojně vyžadované "Vody živé". Pak už jen další díky, definitivní rozloučení a konec. Koncertní děkování se tedy vydařilo. Jen jedna otázka tane mi na mysli - jako hostu na turné Tří sester a Divokýho Billa bude jistě Anetě osm skladeb stačit, ale co její plánované jarní turné? Na samostatný koncert je i přehrání celého jednoho alba málo. Tak jsem zvědav, čeho dalšího se na jaře v jejím podání ještě dočkáme. A také se na to těším.

Playlist koncertu: Skvělej nápad, Nahá noc, Delfín, klip Hříšná těla, křídla motýlí, Zvláštní zájem, Spousta andělů, 17, Když nemůžu spát, Voda živá

Aneta Langerová, Masarykovo náměstí, Říčany, 20.11.2004