Toho listopadového večera roku 2018 byli ve studiu kromě Kratochvíla ještě zpěvačka Jana Koubková, kytarista Tony Ackerman a saxofonista Joe Kučera. Důvodem setkání bylo natáčení filmové hudby. Ačkoliv už byli všichni unavení, ojedinělý okamžik zavdal příležitost si společně alespoň trochu zahrát. A ejhle, po více než roce je na světě deska "Znění a snění" a na ní osm skladeb, které tehdy vznikly. Jak sám Kratochvíl v průvodním textu k nahrávce popsal, je to snový tok, který se sám o sobě odmítl podřídit jakýmkoliv úpravám.

Výsledek je uvolněný, přiznaně unavený ("Chce se mi spát" od Koubkové má své inspirace naprosto zřejmé), nesvazuje se ambicemi a ani si nedělá starosti o výsledek, který dost dobře mohl zůstat ležet zapomenutý v šuplíku. To by ale rozhodně byla škoda. Albem tepe energie výrazných muzikantských osobností, individualit schopných utáhnout sólový koncert.

Na "Znění a snění" nedochází k bezešvému propojení do bezchybného celku, který by se dal nazvat kapelou - i proto na přebalu figurují každý sám za sebe. Jednotlivé položky tracklistu nejčastěji začínají jako letmo nahozené akordy či melodické nápady, ke kterým se, často podivně nesměle a opatrně, přidávají další. Tu je jen pokorně doplňují, jinde rozvíjejí či naopak přetvářejí poněkud jiným směrem.

V tom dlí kouzlo jazzové (a vlastně jakékoliv) improvizace. Myšlenky vznikají i zanikají v průběhu skladby, jako když do scatu Jany Koubkové, do kterého se pokouší vklínit Kučera s Kratochvílem, vtrhne se standardně střiženou swingující kytarou Ackerman a ostatní hráče okamžitě strhne na svou stranu. Zákrut a změn je zde hodně, překlenout se z fragmentů do sevřeného celku s přirozeným vývojem se daří se střídavými úspěchy. Řada momentů strhne, jindy se hra jaksi zacyklí, inspirace dojde a proud tónů už se nehodlá pohnout dál.

Navzdory tomu je radost tuhle desku poslouchat. Má v sobě spoustu překvapení, hravosti, nápaditosti, ale i hledačství takříkajíc v přímém přenosu. A být na tomhle hudebním pátrání právě s touhle partou výborných muzikantů je, i přes jisté očekávatelné neduhy, prostě fajn.

P. S.: Přiložená ukázka pochází z jiného společného projektu dvou ze čtyř zúčastněných hudebníků.