Letošní rok koncertování zrovna nepřál, Martin Kratochvíl, frontman domácích legend Jazz Q, ale nezahálel. Na jaře vydal hned dvě alba takříkajíc s přáteli - klasicky střiženou studiovku tria Kratochvíl-Ackerman-Zangi s názvem "Letopis" a pak "Znění & Snění", záznam improvizované session v sestavě Kratochvíl, Jana Koubková, Joe Kučera a Tony Ackerman. Nyní svá díla s letopočtem 2020 zakulacuje na počet tři vydáním nové nahrávky pod hlavičkou domovských Jazz Q, desky "Amulet".

Kolekce volně navazuje na "Talisman" vydaný před čtyřmi lety. Jeho poslední skladba ostatně dala novince jméno. Oba tituly propojuje jak sestava (Zdeněk Fišer - kytara, Přemysl Faukner - basová kytara, Filip Jeníček - bicí a Martin Kratochvíl za klávesami), tak pochopitelně zvuk a pojetí. Kratochvíl patří k předním jménům (a snad se hodí napsat i tvůrcům) jazz rocku, tedy jakési domácí formy fusion jazzu. A do jedenadvacátého století jej už od restartové desky "Znovu" převádí s grácií i pevnou hudební vizí.

Není to nějaké revivalistické hrabání se v minulosti, Jazz Q se sice opírá o fúzi jazzu s rockem, činí tak ale naprosto moderně, aktuálně a na nejvyšší míru spolehlivě. Zapomenuty jsou pionýrské doby plné rozsáhlých kompozic. "Amulet" je ze své podstaty písničkové album - lze-li tato slova použít o sestavě třinácti instrumentálních tracků, jejichž délka jen občas překročí pět minut. Žádné suity, proplétání ani nabalování motivů na delší ploše. Naopak. Skladby jsou zde soustředěné na téma a vystavěné přesně tak, aby řekly to, co říci chtějí. Netopí se tak v přebytečné omáčce improvizovaných výletů.

O pestrost alba se postarali všichni zúčastnění. Každý přispěl svou troškou do mlýna jak autorsky (byť s desíti kusy dominuje Kratochvíl), tak pochopitelně instrumentálně v kompozicích připsaných kolegům. Výsledkem jsou v jádru jednoduché písničky, v nichž však mají každý tón, melodie i rytmický záchvěv své přesné místo. Dočkáme se tak mírně santanovských "Silokřivek", příjemně zvukově rozostřené a uvolněné skladby "Mlhavé ráno", přehlídky hráčských schopností Přemysla Fauknera v miniaturce "Mezi námi" nebo tepajícího funku "Hit It!".

"Amulet" je plný pohody, a ač rytmika občas nervózně zaperlí nebo přinese nečekané vzepětí a vzruch (například "Toulky" nebo úplné finále "Rytmožrout"), album uvolněně plyne. Pozornost sice občas poleví, hudba však nemá problém ji záhy přitáhnout zpět. Výsledek má celou řadu hudebních barev, je chytlavý a dokazuje, že jazz rock není nějakým archaismem, který by měl zůstat v propadlišti dějin.

Video výše je pouze ilustrativní, skladba "Potopa" pochází z desky "Znovu". Z aktuálního počinu zatím ukázka není k dispozici.