Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Taylor Swift - 1989

Z princezny country je symbol popu. Taylor Swift hraje na "1989" znovu první ligu

Vydáno: 29.10.2014 08:00 v sekci Recenze - Josef Martínek a Tomáš Parkan

Country, nebo pop? Taylor Swift je to jedno. V obojím totiž září. Postupné odlupování nálepky andílka, který si s kytarou v ruce vyléval srdce z rozchodu s dalším pohádkovým princem, započala už na minulé kolekci "Red". Na novince "1989" ji ale strhla prudčeji, než se čekalo. A výsledek je překvapivě skvělý.

SDÍLET:    
8/10

Taylor Swift - 1989

Vydáno: 27.10.2014
Celkový čas: 48:40

Skladby: Welcome To New York, Blank Space, Style, Out Of The Woods, All You Had To Do Was Stay, Shake It Off, I Wish You Would, Bad Blood, Wildest Dreams, How You Get The Girl, This Love, I Know Places, Clean

Vydavatel: Universal

"Chceme zpátky starou Taylor!" už jistě křičí a bouchá při tom do stolu nejeden zhrzený fanoušek princeznovského country-popu, jehož byla Taylor Swift léta nejvýraznější představitelkou. Právě aura vzorného děvčete, co do srdce fanoušků vplouvá skrz upřímné holčičí zpovědi, ji dostala až na vrchol: všech jejích čtyřech studiovek se prodalo minimálně po pěti milionech kusů, přičemž pro dvě poslední v týden vydání upalovalo do obchodů více než milion Američanů. A ceny získávala při svém mládí takovou rychlostí, že by si mohla otevřít muzeum, kde by je všechny vystavovala. Ani ona ale nechce zůstat stát na místě, a tak se po úspěšných námluvách s popem v podobě minulého alba "Red" rozešla s country úplně a rozhodla se plavat s proudem. Ne však někde uprostřed, zastrčená a pokorně čekající, jaké trendy nastolí kolegyně. Na "1989" sama hraje nejvyšší popovou ligu.

Zběsilé disko, hostovačky právě letících rapperů, závoj erotiky? Ale kdepak, to mají ve svých písních jiné zpěvačky. Pátá řadovka Taylor Swift je poctivě vypiplanou popovou deskou se zřetelnými odkazy na pozdní osmdesátá léta, na jejichž konci (v prosinci 1989) se zpěvačka narodila. A i když není ve svém zvuku nijak přelomová a z hlediska popu ani příliš inovativní, nepůsobí jako retro, ale jako čirá oslava žánru s moderním zvukem a smysluplnými texty.

Euforickou smršť vybroušených popových diamantů odpálí hned úvodní "Welcome To New York", prosluněná synthpopová hymna pojednávající o inspiraci, kterou jí přineslo americké velkoměsto, kde vždy toužila žít. Je to pop radostný, nasládlý, navoněný, ovšem ne triviální ani výplachový. O to víc je posluchač překvapen, když postupně proplouvá tracklistem a čeká na nějaká slabá místa. A ona nepřicházejí a nepřicházejí.

Místo toho Taylor sype jeden potenciální singl za druhým. Ódu na mládí a bezstarostnost "Blank Space", z níž srší taková lehkost, že si přejete, ať neskončí. Vzpomínku na Taylořina bývalého milého "Style" (nebo Styles?), který "má v očích výraz jako James Dean". Vtíravě-nevtíravou "Out Of The Woods", kterou kolega Boček přirovnal k repertoáru švédské bohyně Robyn a jejíž neutuchající opakování refrénu "Jsme pryč z toho nejhoršího? (4x) Jsme už v bezpečí? (4x) Dobrý!" je tak přitroublé, až je geniální. O rozjuchaném pilotu "Shake Ot Off", plném nadhledu a vtipu, ani nemluvě.

"1989" je po hudební stránce tak propracované a dotažené album (švédská dvojice Max Martin - Shellback opět zaúřadovala), že byste mu snad i odpustili, kdyby nevynikalo texty. Jenže Taylor Swift není coby autorka žádné béčko, ostatně jako bývalá písničkářka se právě o slova opírala především, a i když tentokrát všechny akustické kytary, ukulele a mandolíny v podstatě uložila do skříně, na lyrické kvalitě se to nepodepsalo. Naopak - texty jsou tentokrát peprnější a promyšlenější než když dřív.

Chytře zakomponované odkazy k její bývalé lásce Harrymu Stylesovi z One Direction už jsme nakousli, Taylor se ale nebála pustit na tenký led a vyřídit si účty také s jednou kolegyní. Její jméno sice neprozradila, ovšem i vrabci na střeše si cvrlikají, že se jedná o Katy Perry. "Pořád mám jizvy na zádech od tvého nože, takže si nemysli, že je to minulost, protože tyhle druhy zranění trvají a trvají," vzkazuje v "Bad Blood".

A když už si myslíte, že aspoň na konci třináctipoložkového tracklistu musí desce zákonitě dojít dech, čeká na vás temným závojem zahalená "I Know Places" s tíživou atmosférou a hutným podkladem z dílny Ryana Teddera - hitmakera z One Republic. A především největší překvapení v podobě závěrečné lahůdky "Clean". V ní se Taylor spojila s britskou alternativní popařkou Imogen Heap, jejíž rukopis (i hlas) je v jemně pulzující písničce se smutným, ale étericky podávaným textem jasně slyšet. A je z toho finále jako řemen.

"1989" je zkrátka album, které by Taylor mohly mnohé, v popu daleko protřelejší kolegyně závidět. Mezi fanoušky se, vzhledem k definitivní rozlučce s country, jistě dočká různorodého přijetí, ale odřízneme-li od zpěvačky její minulost a podíváme se na ni čistě popovýma očima, dostaneme precizně vypilovanou nahrávku plnou silných jednotlivostí, která se i přesto nerozpadá na kusy. Možná nebude "1989" trhat v Americe, zemi country zaslíbené, prodejní rekordy jako předchozí počiny čtyřiadvacetileté interpretky, zato je Taylor Swift na nejlepší cestě stát se opravdovou globální superhvězdou.

Druhý pohled Tomáše Parkana - 5/10

Odklon Taylor Swift od country více k popu se dal čekat. Koneckonců už "Red" bylo countryové jen zčásti. Rébusem tedy bylo, jak moc se od něj vzdálí a kterým směrem se vrhne. Vybrala si cestu určitého indiferentního popu, který by vlastně mohl dělat kdokoli. To je asi největší kámen úrazu této nahrávky.

Vždycky jsem si říkal, že ať bude Taylor Swift dělat cokoli, bude v tom excelentní. Bohužel, novinka "1989" mě nepříjemně vyvedla z omylu. Nejde snad o to, že by zapomněla psát písničky. To v žádném případě ne, melodicky předvádí svůj standard, který je pro jiné vrcholem, pouze se nechala příliš ovlivnit producenty. Ti ji společnými silami uvrhli do zvuku, který můžeme slyšet na současné americké scéně od každé třetí zpěvačky. Přitom to všechno začalo tak slibně - "Shake It Off" je pecka jak Brno. Když už pop, tak s takovýmto nápadem a energií. Bohužel, písnička s takovým nábojem a nadhledem je na "1989" jediná. Tomu zbytku invence jaksi chybí, nebo se příliš inspiruje u jiných electropopových projektů. Abych jí úplně nekřivdil, nedostatkem originality netrpí "Out Of The Woods", "Style" a "I Know Places", ale zbytek se vám slije takovým způsobem, že po jeho poslechu vlastně ani nevíte, co jste skoro hodinu poslouchali. A nepomáhá ani urputné soustředění. Tím akorát zjistíte, že "Blank Space" vám až moc připomíná takřka zapomenutý počin Paris Hilton.

Když dělala zpěvačka svůj country-pop, mělo to jiskru a ksicht. Stylově se trefila přesně tam, kde to před ní zkoušelo mnoho jejích starších kolegyň, ale nedokázaly najít ideální průsečík obou žánrů. Buď to bylo moc country a málo popu, nebo naopak. Její úspěch byl ovšem natolik velký, že jí začala být tahle škatulka malá. Přece jen čistý pop je více globální. Zkusila se z ní tedy vymanit, proti čemuž se nedá nic namítat, je to přirozený vývoj, ale měla to radši udělat po svém. Z mnoha písniček je totiž naprosto zřejmé, že jejich základ ležel přesně ve stylu, který ji dovedl na vrchol. Ovšem nový zvuk v nich často trčí jako pěst na oko. Typickým příkladem je třeba "How You Get The Girl", která by bez elektronických efektů s přehledem zapadla i na "Speak Now".

Kdo viděl alespoň jeden její koncert, ví, že nikdy nevystupovala jako vzorná holčička, ale naopak si s publikem pohrávala a provokovala ho. V tom hodně polevila. Její druhá tvář, a sice ta striktně muzikantská, kdy se jí v rukách vystřídala řada strunných nástrojů od akustiky přes elektriku až po ukulele, ale byla daleko podstatnější. Právě tahle poloha mi na "1989" chybí asi úplně nejvíc a skoro si nedokážu představit, jak budou vypadat její příští koncerty.

Další vadou na kráse, která ale bezesporu ovlivnila i celkový dojem, je zvuková kvalita nahrávky. Člověka, který dělal mastering, by měli vyhodit na hodinu, aby mohl psát knihu "Jak udělat z nahrávky jednu velkou zvukovou kouli". Tak nízký dynamický rozsah je opravdu zločinem - na detaily zapomeňte, připravte se na zvukovou stěnu a nedivte se, že vás z poslouchání za chvíli začne bolet hlava.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Parkan takovej mimoň :D jediný, co není mimo je... (juksek, 29.10.2014 08:46) Reagovat

    Parkan takovej mimoň :D jediný, co není mimo je, že ten zvuk je fakt divnej.

  • 3/10 (Daniel, 29.10.2014 09:20) Reagovat

    Asi tomu nerozumím, pro mě nudné a bezpohlavní... teda pardon, spíše frigidní :/ Veliké překvapení směrem dolů...

  • 7/10 (JohnnyD, 29.10.2014 10:02) Reagovat

    Solídny popík. Out of the Woods je mega-pecka.

  • za mě 9/10 (Reb, 29.10.2014 10:43) Reagovat

    Parkan: Tady je vidět, že by člověk neměl psát recenzi po jednom či po druhém poslechu hudebního alba. Tohle album je rozhodně o polovinu lepší a celistvější jak Speak Now, kterému Parkan dal 9/10. A RED. Red si od Parkana zasloužilo 8/10 - s čímž plně souhlasím (album je to dobré), ale nechápu na co si zde stěžuje. Protože na Red bylo country minimálně. A třeba písně jako 'All You Had To do was Say' a 'I Wish You Would' & 'How you get the girl' zní jako vynechané skladby právě z Red éry. All You Had To Do Was Stay zní jak dvojče 22.
    1989 je kvalitní pop album. To, že už na něm oficiálně není country nic neznamená. Kdyby to Taylor neřekla vsadím se, že by to nikdo ani nepoznal a neřešil. Jediný klenot, co na Red je a zde chybý je silná balada v podobě All too well.

    A tři bonusové skladby na delux albu by příště také stály za zmínku!

    Rozhodně Style musí být dalším single.

    • Re: za mě 9/10 (Tomáš Parkan - autor, 29.10.2014 11:19) Reagovat

      Věřte mi nebo ne, slyšel jsem ji cca 10x. Ten efekt byl ovšem stále stejný. To, že některé písničky evidentně pochází z éry před popem, jsem psal, že melodický základ je dobrý, také, ale to jaký dostaly zvuk a aranže, řekl bych prefabrikované, je naprosto zabilo (jako příklad jsem uvedl "How You Get The Girl", kde je to nejvíc slyšet.
      Z deluxe edice mě osobně asi nejvíce zaujaly dema, kde popisuje, jak vznikají její písničky. Takové nahlédnutí pod pokličku by bylo zajímavé i u jiných interpretů.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Colours Of Ostrava, 3. den, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2018
Naživo: Třetí den Colours ovládly Marie Rottrová, Lenny, Joss Stone a Jessie J Na Colours se letos opakovala situace z loňska, kdy měly na jeden den nadvládu ženy. Tehdy návštěvníky festivalu uhranuly LP, Norah Jones a Aneta Langerová. Letos vsadili pořadatelé na Joss Stone, Jessie J, Marii Rottrovou a Lenny.... čtěte zde
Vydáno: 21.07.2018 14:15 v sekci Naživo
4
Colours Of Ostrava, 2. den, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 19.7.2018
Naživo: Kensington v Ostravě překonali další metu, Aurora očarovala i napodruhé Také druhý den měl festival Colours Of Ostrava co nabídnout. Kromě výše uvedených přilákali tisíce návštěvníků také islanďané Kaleo, roztančený projekt Mura Masa nebo soulový zpěvák Jacob Banks. A spousta zajímavých věcí... čtěte zde
Vydáno: 20.07.2018 14:09 v sekci Naživo
4
Colours Of Ostrava, 1. den, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 18.7.2018
Naživo: Pharrell s N.E.R.D. Ostravu "Happy" neudělal, Beth Ditto však ano V den, kdy uběhlo deset let od premiéry "Temného rytíře" v kinech, se Heath Ledger nejspíše probudil z mrtvých a coby Joker s nadsázkou řečeno připravil ostravský festival o první oběť. Mimo to ale vystoupili i Future Islands, George... čtěte zde
Vydáno: 19.07.2018 14:29 v sekci Naživo
1
Nové desky 27-28/2018 - od Florence And The Machine přes The Vamps po druhý díl "Mamma Mia!"
Nové desky 27-28/2018 - od Florence And The Machine přes The Vamps po druhý díl "Mamma Mia!" V Nových deskách tentokrát shrneme novinky posledních dvou týdnů, a tak se konečně dočkáte čtvrté desky Florence And The Machine, debutu Tom Grennan, soundtracku k druhému dílu "Mamma Mia!" či denní části posledního alba The Vamps.... čtěte zde
Vydáno: 19.07.2018 06:57 v sekci Novinky | Nové desky
1
Pohled do českých hitparád - 28. týden 2018
Kodaline i Drake uhájili vedení, žebříčky se ponořily do prázdninové nudy Jedno z nejméně záživných kol v celém tomto roce mají za sebou české hitparády IFPI. Vítězové minulého kola nenašli přemožitele ani tentokrát, a navíc se toho mnoho významného nestalo ani na dalších příčkách. Okurková... čtěte zde
Vydáno: 18.07.2018 16:07 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Taylor Swift si na turné napravuje špatnou reputaci. Je na čase jí odpustit? (01.07.2018 09:17)
- Naživo: "Witness: The Tour" Katy Perry je velkolepá podívaná nejen pro dospělé (06.06.2018 10:51)
- "Po incidentu s Westem a Kardashian jsem chtěla skončit," přiznala Taylor Swift (11.05.2018 17:43)
- Katy Perry si do úst nacpe až sedm kuřecích nugetek. Podívejte se na důkaz (04.04.2018 09:43)
- Video: Taylor Swift klipem "Delicate" dokazuje, že umí světu dát i vkusné video (13.03.2018 12:36)
- Robyn přislíbila, že nové album vyjde letos. Po osmi letech (24.02.2018 12:38)
- Katy Perry po deseti letech přiznala, že by hit "I Kissed A Girl" nejraději přepsala (08.02.2018 10:55)
- Drake překonal rekord Spotify, za jeden den nasbíral víc přehrání než Taylor Swift (26.01.2018 11:42)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2017 podle musicserveru (40-31) (25.01.2018 13:00)
- Video: Taylor Swift, Ed Sheeran a Future vás v "End Game" vezmou na cestu kolem světa za čtyři minuty (12.01.2018 12:27)

ALBUM TÝDNE 29/2018

Buddy Guy
The Blues Is Alive And Well

Ze žijících bluesmanů je Buddy Guy asi tím nejhvězdnějším, lze-li to v rámci tohoto starého žánru vůbec takto nazvat. Ani ve svých jednaosmdesáti letech ale nelení a neužívá si muzikantského důchodu, naopak dál tvoří i koncertuje. S nikdy nemizejícím úsměvem na tváři letos vydal album "The Blues Is Alive And Well".

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Ne 22.07.
The Dead Daisies (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 28.07.
AIR Festival (Festivalpark, Hradec Králové)
Út 31.07.
Robert Plant & The Sensational Space Shifters (UK) (Tipsport Aréna, Pardubice)
St 08.08.
Sziget (Budapešť, Budapešť)
Pá 10.08.
Dance Divas (Výstaviště Holešovice, Praha)
Ne 12.08.
Goo Goo Dolls (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 12.08.
alt-J (UK) (Sono Centrum, Brno)
Po 13.08.
Grizzly Bear (USA) (Roxy, Praha)
Čt 23.08.
Hop Hop Kemp (Festivalpark, Hradec Králové)
Čt 23.08.
Hip Hop Kemp (Festivalpark, Hradec Králové)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Puding pani Elvisovej The Cure Beyoncé Linkin Park Ewa Farna Adele Rihanna Lady Gaga Kryštof Coldplay Sia Madonna AC/DC Metallica Avicii Richard Krajčo Ronnie Wood Pavel Callta Ed Sheeran Lucie Bílá
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver