Je to trochu, jako když se po letech setkáte s oblíbeným učitelem ze základky, se kterým si ale najednou nemáte co říct. Cítíte respekt, vzpomínky na společnou minulost, ale témata k hovoru najednou dojdou. Tak nějak působí druhá řadová deska pražské druhdy nu-jazzové, dnes spíše jazz-folkové kapely S.O.I.L.. Jako taková sofistikovaná nezábava. Laciné úsměvy, přitroublé přikyvování, pohledy na hodiny na mobilu. Ohlížení se do minulosti. "Looking Back". Jak to bylo fajn. A je to fajn. Ale co dál?

S.O.I.L. jsou dobří. Jsou to šikovní muzikanti v čele se zpěvačkou s výrazným hlasem a mám je rád. Album "Looking Back" nabízejí ke stažení zadarmo na svém webu. A to se počítá. Může se počítat i to, že dvojka v podstatě plynule navazuje na debut. Nu-jazz je minulostí, a teď nezáleží na tom, jestli celkově, nebo jen pro S.O.I.L., "Looking Back" se stylově pohybuje spíše v mantinelech jazz-folku tu a tam ozvláštněného elektronickým zvukem. Nechybějí výlety do polí psychedelie známé už z "In Fields". Vlastně se dá říct, že kdo byl z debutu nadšen, nemůže být ze dvojky zklamán.

Třináctka písní na "Looking Back" se vyznačuje dvěma vlastnostmi - profesionálním chladem a výbornou produkcí. To první má na svědomí paradoxně zručnost členů kapely. Jejich jazzová průprava, zkušenosti a nabyté schopnosti napsat píseň tak, jak se to má. Vše je tak přesné a tak akurátní, že z toho takřka není cítit radost z tvorby. Radost a duši písním tentokrát nějak nevdechuje ani hlas Zuzany Kropáčové, zpívající sice stále stejně ostře jako dřív, ale zpívající tentokráte takzvané melodie "kolemprocházející". Čtyřicet minut uplyne a v uších doznívají tak dvě tři opravdu příjemné, hitové a dobré písně - "Used", "Marionette" a pilotní singl "Angel". Na mysl se dere srovnání se skupinou pohybující se v podstatě v podobných vodách - Bártovou Illustratospherou. V obou jsou výborní muzikanti a výborní zpěváci s podobně nedokonalou angličtinou, ale jedna z nich má ve skladbách to něco, co se nedá popsat a co chytne, zmáčkne a nepustí. Ta druhá to hledá. Která je která?

Druhou charakteristickou vlastností alba je dobrá produkce. Tu má sice na svědomí sama kapela, ovšem za vydatné supervize Jana P. Muchowa a mixážního umu Ecsona Waldese, a na výsledku je to znát. Album "Looking Back" se zkrátka hodně dobře poslouchá, uchu lahodí, aranže jsou napadnuté. Posloucháte ho v té kavárně s tím učitelem ze základní školy, je vám dobře, ale i tak trochu trapně zároveň. Bylo to milé a fajn a všechno, ale teď už přišel čas poprosit o zaplacení a rozejít se každý svou cestou. Dopředu, ne zpět.