Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Smutné písně do tmy

09.11.2004 05:00, Vojta Kostelecký

Ač se toho u nás o talentu Damiena Rice ještě moc neví, vězte, že tenhle irský folkrockový písničkář byl v roce 2003 jedním z největších ostrovních hudebních objevů. Dnes už se svým podomácku natočeným debutem nazvaným jednoduše "O" sbírá vavříny po celém světě.

7/10

Damien Rice - O

Celkový čas: 61:28

Skladby: Delicate, Volcano, The Blower's Daughter, Cannonball, Older Chests, Amie, Cheers Darlin', Cold Water, I Remember, Eskimo

Vydavatel: Warner Music

Sólový debut irského písničkáře Damiena Riceho se k nám dostává s více než ročním zpožděním. Za tu dobu se stal z neznámého travellera úspěšný muzikant, který to má dobré u odborné kritiky i u kolegů muzikantů (viz Shortlist Prize za rok 2003), a navíc vyprodává sály od Austrálie po Spojené státy. Internetový hudební děd Vševěd Allmusic vám k jeho jménu vyplivne kromě krátké biografie také seznam tzv. Similar Artists (stylově podobné hudebníky): Ryanem Adamsem počínaje a třeba Davidem Grayem a Jeffem Buckleym konče. Jméno toho, kdo je v našich zeměpisných šířkách Damienovi - samozřejmě kromě u nás už zdomácnělých kamarádů z kapely The Frames - jednoznačně "nejvíc similar", vám však neprozradí. Od toho jsem tady já. Tím Riceovým hudebním skorodvojčetem je v Praze usazený Brit James Harries, který v Česku vydal už dvě skvělé desky, na nichž spolupracoval i s kapacitami formátu Emila Viklického.

Podobnost, ať už hlasová, nebo hudební, je na první poslech dokonce natolik zavádějící a matoucí, že se mi vydáváním alba "O" za Harriesův nový opus podařilo oblafnout i nejednoho fanouška. Při hlubším zkoumání sice přijdete na výrazné rozdíly, například Damien je mnohem větší kýčař (a to nemyslím nějak zle), ale pro vaši základní orientaci je tohle srovnání opravdu dostačující. Jestliže vám však Harriesovo jméno nic neříká a stále ještě tápete, tak vězte, že tahle deska se vám bude líbit v případě, že: a) vás právě někdo opustil, b) jste si někoho právě našli, c) jste schopni pustit si po Travis třeba takové Sigur Rós, tudíž jste beznadějný případ, není vám pomoci a tuhle desku budete sjíždět pořád dokola, d) ze všech ročních období je vám nejbližší podzim. Přísně akustické teskné písně podporované Damienovým tklivým vokálem a nezbytnými smyčci jsou totiž jako stvořené pro podzimní krasosmutnění.

Rice to celé hraje na "opravdovost" a musí se uznat, že mu to celkem vychází. Vlastně ani nevidím důvod, proč byste mu tu jeho "pózu" empatického romantika se srdcem na dlani věřit neměli. Jsou tu sice okamžiky, kdy byste mu španělku nejraději přerazili o hlavu, třeba když v závěru alba nechá do už tak dost cukrkandlové orchestrálky "Eskimo" zaznít operní hlas Doreen Curran nebo když nechá Lisu Hannigan přednést hláskem pro změnu rozechvělým textově pozměněnou a capella verzi "Silent Night", ale jinak Damien působí sympaticky, jako citlivý zpěvák a velice talentovaný skladatel, který umí napsat zatraceně silnou melodii (za všechny ostatní jmenuji "Cannonball"). Jenom by se měl možná občas zamyslet, jestli je "normální" zaplnit kompletní stopáž alba pouze táhlými a dojímavými smuténkami. Pokud si v navozování mírně "depkoidních" stavů libujete, budete při poslechu téhle desky chrochtat blahem, pro ostatní by však tak koncentrovaná emocionalita mohla být na jeden zátah těžko stravitelná. Tomu, aby vás v takovém případě série deseti superpomalých písní úplně neutahala, naštěstí brání Damienovi doprovodní muzikanti, mezi nimiž nechybí rozkošně ševelící Lisa Hannigan a hráči na klavír, cello nebo klarinet.

Reklamní přelepka z obalu desky vám bude prostřednictvím orgasticky nadšených úryvků z recenzí tvrdit, že jde o album roku a bezmála přelom v popmusic. Tak taková bomba to zase není, Damien nepřichází s ničím novým, ale dokáže vyvolat silné emoce, což je v muzice určitě cennější než samoúčelné experimenty. "O" je opravdu moc příjemná, podzimně laděná deska. Pakliže vám ale rozervaní mládenci s kytarou lezou na nervy, vůbec nechápu, jak jste se mohli dostat až sem, svůj radar byste měli okamžitě otočit o sto osmdesát stupňů jinam.

Související články

Damien Rice si v červenci v Roxy odbude českou koncertní premiéru (Tiskové zprávy)
Do Roxy míří James Harries, Silicone Soul, WWW a další (Tiskové zprávy)
Videotermix: Blanka Šrůmová z Tiché dohody (Videotermix)
Damien Rice - One (U2 cover) (Audio Jukebox)
Tribute album U2 vyjde jako příloha magazínu Q (Novinky)
James Harries, Lenka Dusilová, Palác Akropolis, Praha, 9.3.2011 (Fotogalerie)
James Harries, Lenka Dusilová, Palác Akropolis, Praha, 9.3.2011 (Naživo)
James Harries - Growing Pains (Recenze CD)
Turné Jamese Harriese jde do finále, ve středu končí v Praze (Novinky)
Nové desky pro 5. týden (Nové desky)

Názory

konecne (Marty, 09.11.2004 15:24) Reagovat

Konecne recenze i na ceskem webu. Tahle deska neni dokonala, ale za poslech stoji. Pokud vam teda nevadi akusticka kytara. Kazdopadne se neshodnu s nazorem na Eskimo. Prave ten operni nastup je tam uzasny a celou pisnicku krasne ozivi. Mno pokud neznate nic z "nove irske hudebni vlny" :)), damien je dobry zacatek. Hudebni fajnsmekri at pockaji do unora, kdy se i u nas (snad) bude prodavat nove album The Frames.
O (great8, 10.11.2004 11:50) Reagovat

já tu desku právě poslouchám:). poslouchám ji už několik měsíců a příjde mi skvělá. je to depresivnější alternativa ke Kings of convenience a pro podzim ideální hudba:) škoda, že se to k "běžným" posluchačům nedostane, respektive škoda, že oni se k tomu nedostanou:) velmi emotivní nahrávka.
hm (tomas, 14.11.2004 17:12) Reagovat

no kazdy moze mat svoj nazor ale myslim ze tato recenzia celkom nevysla..

nechapem autora ked hovori ze "..jestli je "normální" zaplnit kompletní stopáž alba pouze táhlými a dojímavými smuténkami"...no ak niekomu vyhovuje pop-rockovy priemer v strednom tempe a dva tri sladaky navrch, tak no asi naozaj nie je normalne, lenze O nie je tak uplne normalny album a prave o to ide..

dalej hovori ze "Rice to celé hraje na "opravdovost" a musí se uznat, že mu to celkem vychází." - no ak by autor vedel za akych okolnosti a v akych podmienkach sa O nahravalo, tak by nemohol povedat ze Damien Rice to hraje na 'opravdovost', ale no nic..

no a tie uryvky z recenzii su sice len uryvkami, ale niecomu nasvedcuju..tento album som uz dal tolkym tolkym ludom, od ucitela gitary cez kamaratov atd atd. a vsetkym sa myslim dost paci, takze si nenechajte pokazit chut touto recenziou, hm..alebo si radsej vychutnajte Greatest Hits Robbieho Williamsa, ktory Vam tento server odporuca vrelejsie..:)

ps: zdravim marty :)
mimořádně vydařená recenze (National_athem, 15.07.2005 23:24) Reagovat

GRATULUJI! perfektní recenze, nejlepší, co jsem tu doposud četl..
O (Pet, 19.09.2005 14:21) Reagovat

Právě O poslouchám, dalo dost práce ho sehnat. Musím říct, že s recenzí rovněž nesouhlasím. Damienovy písně opravdu "něco" sdělují, není to žádný kýč ani komerce, která na nás útočí odevšud.Mohla bych ho poslouchat pořád dokola, album plně doporučuju, je to zážitek!

zobrazit všechny názory (6 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »