Visíš na telefonu? Zavolej do TV!

Titulek článku je samozřejmě parafrází názvů dvou velmi známých písní Blondie. Ani tyto dvě, "Hanging On The Telephone" a "Call Me" toho květnového večera letošního roku nechyběly, když se "Blondie Live By Request" nahrávalo. Protože "Live By Request" je televizní pořad, kde diváci v živých vstupech vybírají své oblíbené kousky, dochází zpravidla na přehled největších hitů kapely (velmi povedené je například stejnojmenné DVD Bee Gees). Společně s "VH1 Storytellers" je to typ pořadu, kde se mezi skladbami i hodně hovoří, což je daň za obvykle velmi speciální a dobře ozvučené vystoupení ve středně velkém sále. Což nás, diváky stříbrných kotoučů s logem DVD, zajímá nejvíce.

Z oněch největších hitů skupiny chybí jen "Atomic", jinak jsou tady snad všechny nejznámější písně Blondie, doplněné i o méně hranou "Accidents Never Happen" a dvě novinky z aktuální desky "The Curse Of Blondie" ("Good Boys", "Undone"), která ovšem, alespoň mám ten nepříjemný dojem, vyšuměla bez většího komerčního zájmu. Přitom "Good Boys" je hit jako trám a na disku je též připomenut v bonusech výborným klipem. Ostatně, když už jsme u bonusů, máme zde i čtyři písně, jež nebyly tenkrát v televizním přenosu odvysílány, a třeba "The Dream's Lost on Me" je vydařený pomalý kousek odehraný ve stylu unplugged vsedě jen se zpěvem, akustickou kytarou a mandolínou.

V sestavě Blondie, partičky zrozené v New Yorku už v roce 1974, nyní figurují tři původní členové: zpěvačka Debbie Harry (panečku, na svých 59 let vypadá a zpívá báječně!), kytarista Chris Stein (skoro každou píseň natáhne a přitvrdí) a bubeník Clem Burke, toho večera neskutečně nabuzený a hrající s úžasným drajvem. I reggae odrhovačku "The Tide Is High" kapela proložila tvrdšími mezihrami. Jejich poznávací znamení, kombinování punku, nové vlny a disca, pořád funguje. Ani když Debbie nevyzpívá ty nejvyšší polohy, stále mají Blondie své kouzlo a ani taneční klasika "Heart Of Glass" neprudí.

Jediným malým zádrhelem dobře rozjetého večera jsou bohužel právě prostoje mezi písněmi, kdy volají diváci a moderátorka koncertu se snaží vést rozhovor, který mi ovšem nepřipadá příliš duchaplný. Naštěstí existuje dálkový ovladač a tím se dá spád koncertu velmi dobře ovlivnit. A tu zbytečnou fotogalerii v bonusech si ostatně taky nemusíme prohlížet. Jinak skoro všechno dobré, příjemná zábava a parádní zvuk v DTS. A ještě jednou - Clem Burke je ďábel za bicími!