Svérázní Finové jdou do kytarového tance

Finská skupina Waltari je v Česku dobře zabydlená. Jezdí sem pravidelně koncertovat a tuzemské publikum patří k jejím nejoblíbenějším. Kapela vždycky platila za jakési hudební chameleóny, což potvrdila i na novince "Rare Species", kde se vrací k tvrdým začátkům, jež mísí s tanečními rytmy a melodiemi.

6/10

Waltari - Rare Species

Celkový čas: 59:52

Skladby: One Day, Life Without Love, Megacity Rain, Dreamworld, What I Really Know, My Pain, Quick As A Day, Dream, Alone, Live This!, Wasting My Mind, No Limit / Your Funky Rhythm / Symphony Of Destruction

Autor je redaktorem iDNES.

Vydavatel: Sony Music / Bonton

Ohodnoť toto album

Finská skupina Waltari je v Česku jako doma. Podobně jako třeba britští Levellers jezdí do České republiky pravidelně koncertovat a dokonce tady měla vlastní bookingovou agenturu, protože není výjimečné, když v Česku udělají Waltari samostatné turné. Pravda, nikdy to nebyly žádné evropské hvězdy, ale v patřičných kruzích se o nich od poloviny devadesátých let ví jako o odhodlané a experimentům nakloněné skupině, která se štítí samoúčelnosti a stereotypu. Bohužel právě tomu se Waltari nevyhnuli na poslední desce "Rare Species", která oficiálně vyšla už někdy v březnu letošního roku a s níž se finská čtveřice v dubnu podívala na koncert do Paláce Akropolis.

Na mnoha hudebních serverech a v publikacích se nejčastěji setkáte s tvrzením, že Waltari jsou metalovou skupinou. A to, jak asi sami uznáte, je hodně nadsazené přiblížení. Přitom na "Rare Species" udělala kapela relativně velký krok vstříc tvrdým kytarám, ale pořád zůstávají Waltari sví a tak trochu nezařaditelní. Na novince jsou totiž možná až překvapivě elektroničtí a podivně zrychlení. Album má dvanáct skladeb a většina z nich odsýpá tak, jako kdysi slavné pecky ze "Sehnsucht" německých Rammstein. Ty ostatně sami Waltari v písních jako "Megacity Rain" nebo "Dreamworld" připomínají, jindy zase evokují chladné kytary Powerman 5000 ("Life Without Love"). V několika kouscích se ovšem proměňují v milovníky čistého rock'n'rollu s hardrockovou příměsí ("What I Really Know"). Problém ovšem spočívá v tom, že ačkoli jednou je v písní víc keyboardů a podruhé kytarových vyhrávek, muzika "Rare Species" ubíhá stále stejně a i melodické nápady party z Helsinek se podobají. Za rouškou zručné produkce a tušené invence je patrná křečovitá snaha natočit relativně tvrdé a moderní album, což samo o sobě nestačí.

Waltari jsou do určité míry velkou skupinou, protože taková "My Pain" ukazuje, jak dokáží bravurně pracovat s rytmikou a refrénovou melodií, a přitom je to jedna z "nejměkčích" věcí alba. Kytary holt nejsou všechno. Ony ty melodie, proklamovaná elektroničnost roubená na jakýsi metal a vůbec snaha experimentovat (?) utíkají dobře a docela dobře se i poslouchají, jenže v druhé polovině desky se vám začnou jednotlivé písničky plést a celé album splývat v jedno. Škoda, protože talentu a zkušeností je v případě Waltari na rozdávání. Zužitkovat to tak, aby z toho vylezl nadprůměr, je povinnost, člověk by ale čekal ještě víc. Což nezlepší ani coververze "No Limit / Your Funky Rhythm / Symphony Of Destruction", v níž vedle sebe stojí i Megadeth a 2 Unlimited.

• Waltari 6/10 ?????! (Kartsy, 26.10.2004 14:27) Reagovat

  Pokud jste novou (a dle mého názoru opět geniální) desku finských Waltari - RARE SPECIES ohodnotili na mírný nadprůměr (jak jinak chápat 6/10), zaveďte pro vaše "kvalifikované" recenze interní směrnici, ve které bude maximální hodnocení pro nahrávky tuzemských kapel končit na hodnotě 5/10 - to by totiž bylo opravdu OBJEKTIVNÍ.Váš (jak jinak) "dvojí metr" pro hodnocení tuzemských i zahraničních kapel je zřejmě produktem jakéhosi "nacionalismu" anebo nevím jak si to jinak vykládat!Najděte mi nějakou tuzemskou (nebo dokonce zahraniční) kapelu, která by co do invence a dokonalosti provedení sahala Waltari alespoň "po kolena". Bohužel žádná podobná kapela v našich luzích a hájích neexistuje (a hádám, že ještě dlouho existovat nebude).Waltari svojí poslední deskou (podle mě..a dalších několika stovek fanoušků, kteří svoji podporu vyjádřili na dubnovém koncertě v pražské Akropoli) potvrzují že i po více než jednu dekádu i nadále patří ke světové špičce progresivního rocku a k absolutní špičce "crossoveru". Takže tímto děkuji za pozornost a zkuste být příště více objektivní (anebo nedávat recenzi někomu, kdo nemá rád crossover).
  
  

• není metal? (Kostěj Nesmrtelný, 19.07.2005 11:39) Reagovat

  Ach jo, recenzente. Poslechni si album Yeah!Yeah!Die!Die! a pak plácej něco o tom, že Waltari nehrajou metal. Musicserver je web na hovno, desky tu recenzují nekompatibilní pitomci. Taková metalopolis.net, ač ryze amatérská, to je jiné kafe.
  
  

• to Kostěj Nesmrtelný: (SQUAREPUSHER, 19.07.2005 12:01) Reagovat

  nikdy bych si netroufl tvrdit ze Waltari hrajou metal. rozhodne pouzivaji metalove postupy, ale to je asi tak vsechno. chces rict ze deska Radium Round je metalova? to snad ne! kdyz se rekne metal, predstavim si Roba Halforda v kozenem ocvokovanem brneni. Waltari se vzdycky brali s nadhledem, coz se o metalistech vseobecne rict neda. kazdopadne je pravda ze nasi finsti pratele uz jaksi vycpeli a nejakeho radikalniho zlomu v jejich tvorbe se uz asi nedockame.
  
  

  • Re: to Kostěj Nesmrtelný: (heethen, 30.11.2008 17:35) Reagovat

    Hrají metal. Hrají rock. Hrají pop. Hrají operu. Hrají si. :-) Jsou to Waltari a rozhodně nevyčpěli. (a ano jsem si vědom toho, že odpovídám na několik let starý příspěvek :-) )
    
    

8/10

Video: Nová královna rapu? Doechii v řízné "Denial Is a River" ukazuje všechny své přednosti Jestli se v loňském roce rozzářila na ženském raperském nebi nějaká skutečně výrazná hvězda, pak to dost určitě byla Doechii. Tato nadějná rapperka z Tampy, která loni vypomohla i Katy Perry na jejím singlu "I'm His, He's Mine",... čtěte zde

Vydáno: 04.01.2025 08:47 v sekci Audio / Video | Video

7/10

Recenze: Na debutu Toad Planet "Bloudím" se to podstatné skrývá v hudbě Pod hlavičkou Toad Planet se potkali dva bráchové z Ostravska, jejich kamarád a další známý z brněnské JAMU. Dlouhá léta společného hraní do šuplíku se nakonec podařilo završit stylově barevným debutem "Bloudím", který vydal... čtěte zde

Vydáno: 03.01.2025 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Hurá! I Marien jsou jenom lidi. S Epydemyí přesto předvedli skvělý dvojkoncert Nádherná Telč ožívá folkem nejenom v létě, ale i o zimních svátcích. Během nich se zde konají hudební večery, které nezřídka končí až za ranního kuropění. Výjimkou nebylo ani společné vystoupení Marien s Epydemyí. V... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2025 12:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Mirek Kemel - Nedokážu zpívat o věcech, které jsem sám neprožil Album "Mordyjé" patří k nejsilnějším písničkářským počinům roku 2024. S jeho autorem Mirkem Kemelem jsme si ale povídali nejen o něm. Samozřejmě došlo i na karikatury a na to, jak se ty dva obory působnosti mohou doplňovat, dále... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip hledají na "Soul Retrieval" duši. Tu svou ale nikdy neztratili Jaké to je ztratit duši a pokusit se ji zase získat zpět - tedy alespoň v tom rituálním slova smyslu? Tuto otázku si na říjnovém albu kladou domácí mnohotvární neo-psychedelici Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip. Na své páté... čtěte zde

Vydáno: 01.01.2025 10:00 v sekci Recenze