Jak už napovídá název kompilace, "Valmez 2004" se snaží představit veřejnosti tvář valašskomeziříčské hudební scény takovou, jak vypadá právě teď. A že zde zúčastnění muzikanti rozhodně stojí za pozornost, je dík tomuto povedenému a žánrově dosti barevnému albu zcela evidentní.
Jak se můžete dočíst v bookletu desky, v případě kompilace "Valmez 2004" nejde o první kolekci tvorby valašskomeziříčských kapel. Nezapočteme-li do výčtu samizdatové kazety z osmdesátých let, jako první z nich můžeme označit album "Veselý hřbitov", produkovanu v roce 1995 zpěvákem dnes již celorepublikově profláklé Mňágy, Petrem Fialou, jako druhou pak "Valmez 99". Na desce "Valmez 2004" nalezneme celkem dvanáct představitelů tamní scény, jejichž tvorba jde napříč mnoha žánry, počínaje folkem (
Docuku,
Lucie Redlová) a rockem (
Rauš,
Ciment) přes kapely vycházející z funku (Funková Brigáda,
Kandráči,
Sbiranico), jazzu (
Café La Maňana), blues (
Harom) až po prvky hip-hopu (Elektick Mann). Jako bonus se pak dá brát píseň Františka Segrada a skupiny
Veselá bída "Vandrovali hudci", a sice proto, že Segrado je dnes poněkud více na očích, než ostatní zúčastnění (pokud tápete,
poslechněte si album Michala Horáčka a Jaroslava Svobody "Tak to chodí").
Hned z počátku je na místě pochválit každou snahu seznámit veřenost s neznámou talentovanou kapelou, popřípadě sólovým interpretem. Již v minulosti jsem ocenil kompilační edici "Infusion" (tj. zakoupil si originální cédéčka), která za pakatel nabízela tvorbu mladých nadějí naší klubové scény, a s upřímným zaujetím si poslechnu každou podobnou desku. "Valmez 2004" mě mírně překvapil ve faktu, že slabě osmadvacetitisícové město toho může po hudební stránce nabídnout tolik. Ať už jde o energií nabité kapely Funková Brigáda,
Rauš a
Kandráči, krásně rozněžnělé, zvukově vypiplané
Siren, muzikantsky hravé hardrockery
Harom (sólová kytara v písni "Večírek s přáteli" evokuje zvuk houslí) nebo neuvěřitelně zábavné recesisty
Elektrick Mann, tendence přeskakovat stopy pociťuji opravdu jen výjimečně.
Čeho jsem se u "Valmezu" obával nejvíce, byl zpěv, díky němuž pohoří většina méně zkušených kapel. K čemu jsou vám hudební nápady, snaha o harmonie a opravdová chuť hrát, když zpěvák po půlminutové předehře zakráká takovým způsobem, že byste vyskočili z kůže? V případě "Valmezu 2004" mohu s klidným svědomým prohlásit, že podobné obavy jsou zcela liché. (Ale jasně, vím, že u veliké části - ne-li u všech - zde přítomných kapel už nejde o žádné amatéry, avšak po zkušenostech s empétrojkami z
freemusic.cz jsem v pěvecké kvality přece jen mnoho nedoufal.) Druhého Goťáka byste zde asi hledali marně, avšak že by některý z vokalistů mrvil celkový zvukový dojem kapely, rozhodně říci nemůžeme. Naopak, třeba Stanislav Španihel ze skupiny
Harom v písni "Zabíjačka" snadno připomene klasika tuzemského bigbeatu Vladimíra Mišíka, vokalistka
Siren Petra Hermanová by snesla srovnání s Emou Brabcovou z
Khoiby, nádherně čistým projevem se mohou chlubit také Gabriela Zelinková (
Café La Maňana) i
Lucie Redlová a o hlasových kvalitách leadera romských Kandráčů nelze pochybovat už vůbec (mimochodem, slyšeli jste snad někdy romskou kapelu, jejichž zpěvák by byl mimo mísu?). Jedinými, jejichž výkon každému lahodit zrovna nemusí, jsou ICE-B, Dr.ZHOR a Mukas z
Elektrick Mann. V případě Mannů se však bavíme o záměrné volbě výrazových prostředků, pročež i zde můžeme bez přetvářky chválit.
Jediné, co bych "Valmezu" vyčetl, je zvuková roztříštěnost. Jednotlivá dema byla sice před lisováním doupravena ve studiu, avšak pustím-li si po sobě například písně kapel
Ciment a Café la Maňana, nemohu si nesrovnalosti v soundu nepovšimnout. Vyžadovat po tvůrcích alba, aby nahnali interprety do studia nahrát všechno pěkně znovu, by bylo asi hodně naivní, je také otázkou, zda by se žánrově pestrá sešlost shodla na společném, všem ze zúčastněných vyhovujícím zvuku (nehledě na to, že by se to projevilo i na konečné ceně nosiče), ale hlásit se to musí :-).
Šanci stát se celorepublikově úspěšní mají všechny zde znějící kapely i interpreti. Záleží na tom, budou-li mít odvahu a trpělivost udělat první krok vstříc veřejnosti, hrát za benzín po klubech ležících trochu dál od Meziříčí a podobně jinak se
vnucovat, aby dali potenciálním fanouškům najevo, že jsou tady. Vždyť právě tímto způsobem prorazili jejich bývalí sousedé
Mňága a Žďorp, tak proč by to nemělo vyjít také jim? Účast na desce typu "Valmez 2004" je vcelku dobrým začátkem.