Fenomén digitálního videodisku už prorostl hudební scénou natolik, že po komerčně nejúspěšnějších interpretech dochází stále častěji i na ty, kterým jsme si uvykli připojovat přívlastek "nezávislí". Sonická pětice z New Yorku je právě ten případ a navíc patří k těm kapelám, které ani po letech fungování a dobyté pozici legendy nespí na vavřínech a s plodností nemají nejmenší problémy. Takže právě u nich nepřekvapí, že letos svým příznivcům stihli nadělit nejen nové album, ale i své vůbec první DVD s příznačným názvem "Corporate Ghost". Jak napovídá podtitul, jeho základ tvoří videa z období 1990 až 2002, kterých skupina nastřádala úctyhodných třiadvacet. S podporou svého dvorního vydavatele Geffen Records se však nespokojili jenom s tím a kolekci dovybavili komentáři i několika dalšími lahůdkami a dárky, takže se fanouškům nedostává do rukou pouhá videoklipová konzerva, ale opravdu bohatý obrazový materiál.

Základ disku tvoří klipy. Celou polovinou jejich počtu jsou zastoupeny snímky ke všem (!) skladbám alba "Goo" z roku 1990 (původně vydané na VHS), tedy jedné z nejstravitelnějších položek v diskografii i pro nezasvěcené, zbytek pak po jednom až dvou zástupcích z alb let devadesátých, až po minulou, předloňskou desku "Murray Street". Už to samo o sobě by bylo minimálně pro fanoušky dostatečným důvodem být na vrcholu blaha. Jenomže skupina neponechala nic náhodě a přistoupili ke kolekci s důkladnou péčí, takže je zde ještě bonus. Ten obsahuje nejen několik lahůdek z archivu MTV - např. geniální animovaný klip, kde členy ztvárňují poněkud úchylné loutky, ale i třeba možnost sestavit si nabídnuté klipy do svého pořadí, sérii fotografií z natáčení, komentovanou samotným autorem, videodopis jedné opravdu hodně věrné fanynky či komentáře přátel kapely. K důkladnému nastudování je tak potřeba několik hodin.

Klipy pochopitelně rozšiřují obzor každého příznivce. Je z nich jasně patrný styl humoru i určitá ironie nad videoklipem jako nástrojem marketingu, nelze přehlédnout často nevšední nápady ani daleké se vyhýbání samoúčelným extravagancím. Ve výsledku je tu až obdivuhodné souznění obrazové složky s muzikou. Samozřejmě - kdo kapele nikdy nepřišel na chuť, asi odzívne i je, ale pro milovníky Sonic Youth, kteří naživo měli možnost kapelu vidět jen opravdu ojediněle, znamenají další nezanedbatelný rozměr. Pod dílky je podepsána hned celá řádka režisérů, ale přesto jsou věci, které je spojují. Působivé je střídání černobílých a barevných pasáží, zaujmout může i práce s ďábelským tempem střihu. Hrané pasáže příjemně zpestřují animované vsuvky či výtvarné techniky, kdy je film computerově rozostřený či jinak digitálně upravovaný. Překvapit možná může to, že skoro vždy jsou v klipech přítomní členové kapely. Ta se ovšem dost často ráda stylizuje, vyžívá se v kostýmech či různých prostředích. Postupně tak můžeme shlédnout Sonics v dodávce, na lodi, v baru, v přírodě, na koncertě, v obýváku, pod mostem, na hollywoodském chodníku slávy, ale i na módní přehlídce nebo v posteli. Z celé kolekce vlastně skupinu neuvidíme v pouhopouhých třech klipech. V jednom z nich mimochodem hraje překvapivě Macauley Culkin, co byl tak rád sám doma. Pakliže bývá častým zvykem pro klip vybírat ty stravitelnější a kratší písničky, tady na to můžete rovnou zapomenout - u "Mildred Pierce" skladba končí děsivou zvukovou i obrazovou apokalypsou, u "Mote" se končí parádní několikaminutovou zpětnou vazbou, výborně ztvárněnou i obrazově. Každou chvíli překvapí nějaký neotřelý nápad, např. v "My Friend Goo" baskytaristka Kim pustí gramofon, ze kterého zní hudba, do které ona zpívá, vynikají klip je k "The Diamond Sea", kde do velmi poklidné hudby sledujeme divoce se střídající záběry ze zběsilých a destruktivních momentů z nejrůznějších koncertů. Nezvyklý je i závěrečný "Disconnection Notice", kde se jakási čtveřice hádá v jedoucí dodávce, hádka postupně graduje až ve rvačku a ledovou atmosféru po ní, a k tomu všemu zní píseň z autorádia... O tom, že si kapela dala se sestavováním záležet, svědčí i takové maličkosti, jako je téměř pravidelné střídání skladeb zpívaných kytaristou Thurstonem Moorem a těch, kde za mikrofonem dominuje basistka Kim Gordon, ale i to, že jsou zde představeny skoro všechny možné polohy - od melodických a hybných kytarových písniček, přes zvukové a hlukové orgie, až po decentní a ultraklidné jakoby zakřiknuté skladby s melancholickou náladou.

Z toho všeho je snad jasné, že všem příznivcům se dostává do ruky téměř poklad, ke kterému asi těžko budou mít nějaké vážnější připomínky. Pro naopak nezasvěcené je to pak vyčerpávající seznamovací materiál, který pokud vydýchají, protože skupina opravdu není z tuctových, jim o ní řekne skoro vše. Škoda jen, že není zastoupeno rané období. A pokud divák a posluchač vládne dobře angličtinou, může si poslechnout u většiny klipů i komentáře samotné kapely, režiséra, případně obou. Příjemné je, že základní informace nenalezneme jenom přímo na disku, ale i na tradičním papírovém bookletu, kde jsou přece jen rychleji po ruce, za zmínku rozhodně stojí i geniální obal s rentgenovým snímkem kytary. Po několika DVD, které se mi dostaly do ruky a které byly pouhým převodem již dříve vydaných videokazet, zase jednou kolekce, která využívá možností média a pro posluchače je opravdovým přínosem.