Říkají mu Mr. Dynamite, Funky Presidente nebo Mr. Please Please Please, ale můžete mu říkat taky Mr. Kompilace. James Brown do dnešního dne vydal nepřehlednou přehršli studiových i koncertních alb, ale snad ještě více hitových výběrů. Jeden z nich - dva roky starý "The Godfather: The Very Best Of..." - uvádí na český trh u příležitosti jeho nedávného pražského koncertu (recenzi tohoto vystoupení najdete zde) firma Universal. Nechybí na něm samozřejmě žádná z Brownových pecek počínaje "Think" a "I Feel Good", "Living In America" a "I'm Real" konče.

Brownova tvorba zahrnuje přes čtyři dekády a ná výběr vcelku slušně pokrývá všechny klíčové okamžiky jeho kariéry. Album zahajují funkové pecky "Papa's Got A Brand New Bag" a u nás reklamou už trochu zprofanovaná "I Feel Good". Těžiště nejlepší Brownovy tvorby spadá mezi roky 1963 - 1971, kdy se mu s pomocí saxofonisty a producenta Freda Wesleyho podařilo namíchat výbušný rytmický koktejl funku. "Out Of Sight" z roku 1965 zahájilo sérii revolučních singlů, které změnily tvář černošské hudby. Skladba sice na výběru chybí, její následovníci "Papa's Got A Brand New Bag", "Sex Machine" nebo "Cold Sweat" už ne. Přelom 60. a 70. let Brown ještě přibrušuje svůj zvuk a natáčí vyloženě taneční pecky jako "Get On A Good Foot" nebo "The Payback". 70. léta a následující dekádu bojoval (marně) s disco music a hity se dají počítat na prstech jedné ruky - z našeho výběru jen jeho jediný povedený disco hit "It's Too Funky In Here" z roku 1985, který uslyšíte v jednom z filmů o boxerovi Rockym. Brownův odkaz ale žil díky hiphopovým producentům, kteří samplovali jeho rytmy pro svoje skladby. Poslechnout si můžete například dvojdílnou pecku "Funky Drummer", ze které pochází snad nejslavnější rytmický přechod všech dob.

"The Godfather: Very Best Of..." nabízí samozřejmě ještě mnohem víc. Mezi dvaceti skladbami najdete i už trochu zapomenuté věci jako "Soul Power" nebo "Doing It To Death" a pokud posloucháte starší hip hop, tak to pro vás bude tak trochu i poznávací test typu "kde jsem jen ten sampl slyšel?". V závěru výběru se seřadily novější skladby, které se jeho zlatým obdobím nemohou rovnat. Skladby postavené na umělých rytmech a syntetických dechách tak typických pro tuto dobu prostě k Brownovu šmirglu moc nesedí. Když pak na konci zazní "Super Bad" a "The Boss", je slyšet, že soulová mašina prostě potřebuje poctivý funky rytmus. Závěrečný "The Payback Remix" je trochu úlitbou snaze za každou cenu přijít s nějakým bonusem. Ostatně stejně je to podvod, remix se datuje do roku 1988, kdy každý interpret musel mít v diskografii nějaký ten "megamix".

Těžko něco vyčítat Jamesi Brownovi, ať už z kupy jeho hitů sestavíte jakýkoliv výběr, nemůže to zklamat. Mimochodem na allmusic.com má vročení 2004 už šest různých kompilací! Brown natáčel a vydával v nejpilnějších letech pro několik společností, a proto je jeho výběrů tolik. Samozřejmě není v lidských silách je všechny vlastnit. Já mám možná radši čistě funkový "Make It Funky - The Big Payback: 1971-1975" z Polydoru, ale "Godfather" (který vyšel s asistencí Polydoru) shrnuje jeho kompletní tvorbu - včetně problematických 80. let. Kdybych dělal výběr já, místo nich dám "Make It Funky" nebo jeho hiphopový hit "Unity" s Afrikou Bambaatou. Malý problém této kompilace je kvalita původních nahrávek. Brownův hlas se někdy do nedokonalé nahrávky nevejde a stařičké skladby jako "Think" zní značně otřesně. Doufám, že se časem dočkáme jeho hitů v remasterované podobě. Rozhodně by si to zasloužily.