Sarah Brightman v současnosti projíždí Evropou a propaguje živě zatím svou poslední desku z loňského roku, která dostala jméno "Harem". V rámci tohoto turné zavítala i do pražské T-Mobile Arény, pohled na tento koncert hledejte v našem reportu. V dnešní recenzi se vydáme hodně proti toku času a nakoukneme pod pokličku jejího popového debutu jménem "Dive", ten vyšel již v roce 1993. Fanoušci se však mohou brzy těšit na novou porci hudby od této zpěvačky, na závěr září totiž přichystala živé album a doprovodné DVD se záznamem koncertu z Las Vegas. Jelikož od její první desky "Dive" utekl již nějaký ten čas, otevírám vodní příběh, který je spojen s deskou "Dive" - tu natáčel, napsal a produkoval Frank Peterson a Sarah zde nejen zpívá, ale i hraje na klávesové nástroje a u některých písní se spolupodílela na jejich textech.

"Dive" je koncipované jako album o vodním světě, o lásce k nezkrotným vodním vlnám a romantickým západům slunce, kdy objímáte svou drahou polovičku. Celé dílko vzešlo z konceptu Franka Petersona, který v té době již byl na volné noze a nebyl spojen s žádným projektem Michaela Cretu. Zde začíná onen základní kámen úrazu. Frank Peterson se hodně nechal inspirovat tím, co mimo jiné vytvořil pro Sandru a pro Enigmu. "Dive" je poklidnou popovou deskou, která je místy dosti hluchá, jen některé písně naopak příjemně překvapí.

Od úvodního intra "Dive" na vás dýchne dech klávesových preludií a vysamplovaných zvuků delfínů, které se dosti podobají těm, které zazněly též ve skladbě "Johnny Wanna Live", které je Frank Peterson spoluautorem a Sandra ji napěla pro své album "Paintings In Yellow" (1990) a singlově doprovázela výběrovku "18 Greatest Hits" z roku 1992. Pak se dočkáte mnoha typických prvků z tvorby Enigmy, které tento člověk vzal šmahem přes kopírák a dodnes využívá u svého projetu Gregorian. "Johnny Wanna Live" je i jedinou coververzí alba a je hodně bídná. Sarah Brightman má rozhodně větší hlasový rozsah než Sandra, ale do této verze "Johnny Wanna Live" protkané smyčci nevložila žádné emoce, prostě ji strojově přezpívala. Na druhou stranu překvapí písně "Captain Nemo", obě části kompozice "The Second Element", z nichž právě závěrečná akustická verze je příjemnou tečkou této desky, "Ship Of Fools" (nemá nic společného s hitem od Erasure, jedná se jen o shodu jmen), "Seven Seas" nebo "When It Rains In America".

"Dive" asi nikoho neurazí, ale Frank Peterson není až tak dobrý skladatel, jak se možná tváří, proto se není čemu divit, že na dalších deskách Sarah Brightman převládají spíše coververze, což je docela i škoda. Nechme se tedy překvapit, čím nás tento tandem překvapí příště, na chystané živé desce se změn asi nedočkáme a o nové studiové nahrávce se zatím nehovoří. "Dive" je prvním nakouknutím do popových vod této dámy, ve kterém se ocitla skoro nevině jako ona malá mořská víla, a pořádně si nebyla jistá, co má udělat, aby neztratila svou lásku k hudbě.