Když jsme před časem na musicserveru vydali hromadnou recenzi "Nanoalba" skupiny Tata Bojs, měla to být jednorázová akce. Náhled na desku z deseti různých pohledů redaktorů musicserveru se však zalíbil nejen čtenářům, ale i samotným redaktorům a vydavatelským firmám. Proto se můžete v následujících týdnech těšit hned na několik masivních recenzí na několik zajímavých alb. Debutové album první české SuperStar Anety Langerové mezi ty zásadní desky bezpochyby patří, protože ačkoli od ní nikdo nic nečekal, dle reakcí hudebních publicistů se nám zrodila jedna z nejlepších českých desek tohoto roku. Nebo ne? Kolega Tomáš Parkan dal v hlavní recenzi, která vyšla v den vydání desky, hodnocení 8/10, jak ale "Spousta andělů" dopadla u deseti jeho kolegů?

Ondřej Pravda - 5/10

Nejlepším lékem na šílenství okolo SuperStar je podívat se co nejobjektivněji na výsledek v muzice. Sólovka vítězky Anety Langerové jen potvrzuje kritické komentáře na formát soutěže. Aneta bezpochyby umí slušně zpívat (ale zas takový zázrak to není, taková Vladivojna z Banany ji strčí do kapsy a ještě ji tam zbude dost místa), ale to pro kvalitní pop nestačí. Jsou potřeba hlavně kvalitní skladby a tak těžko popsatelná uvěřitelnost. To druhé na albu "Spousta andělů" chybí. Skladby dodané bezejmennými zahraničními autory jsou značně unifikované, logicky vzhledem ke způsobu výběru nejde o žádné klenoty. I když to má na svědomí spíš zoufale neinvenční produkce Daniela Hádla, bohužel ani účast Ivana Krále výsledku moc nepomohla, tady s kolegou (tj. s hlavní recenzí) musím silně nesouhlasit. Kopírka "Torn" je pěkná pruda, ne že ne. Většina skladeb zní, jako kdyby najatí muzikanti nahráli bez většího zájmu potřebné party a slečna Aneta dozpívala vokály. K sobě to ale nepasuje. A to jsou vokály vytaženy do popředí (nutno prodat vítězný produkt, že?) a vůbec se Aneta snaží ukázat, jaký má hlas. Ale kytary zní hrozně uťápnutě a stejně uměle, a to i při vědomí, že má jít o pop, zbytek je UHO - univerzální hudební omáčka. Nejlíp dopadly všechny tři skladby od českých autorů, "Nebe v loužích" měl být první singl, i když verš "láska jak sval mě napíná dál" je opravdu zvláštní... Co je však v té umělosti nejhorší, ač se Aneta snaží, co může, jsou texty. Na rozdíl od kolegy si myslím, že nepomohlo angažování jinak solidních textařů, firma si neuvědomila jednu základní věc. Sedmnáctileté holce prostě z pusy nezní uvěřitelně někdy artistně básnické texty, které k sobě kupí méně obvyklá slova jen pro efekt. Odstrašující je v tomto smyslu "Nahá noc", tam snad ani autor neví, o čem je. Bylo by lepší, kdyby Aneta dala něco ze sebe, jazykové hračičkaření Nebřenského jí také moc nesedí. Anglicky zpívaná skladba je vítané zpestření, i když hudebně je to slabota, ani školní výslovnost jí moc nedodá. Aneto, jestli tohle budeš číst - je to míněno jako přátelské kopnutí do zadnice, které zmiňuješ v poděkování. Pochlebování ve stylu kolegy tě nikam nedovede, chceš-li se přiblížit svému vzoru Alanis, měla bys zapracovat na SVÉ muzice i textech. Snad tě firma nechá. Pokud se tohle album bere jako splněná povinnost, na výsledek dvou měsíců jde o slušný produkt (obal a booklet stojí za zmínku), ale jinak je dobré zachovat chladnou hlavu.

Luboš Kreč - 6/10

Tohle album vzbuzuje velké emoce. Ani ne tak vlastní výbušností, jako spíše faktem, že ho vydala první česká SuperStar. Proto pátrat po odpovědi na otázku, zda "Spousta andělů" splnila očekávání, je tak trochu licoměrností. Těžko mohl někdo něco zvláštního očekávat od umělého produktu, dopředu prokalkulovaného, byť nakonec relativně upřímného. Aneta Langerová na svém debutu ukazuje přesně to, k čemu ji soutěžní image předurčovala - jemná rebelka, citlivá rockerka, výrazná zpěvačka. Nečekejte zázraky, "Spousta andělů" rozhodně není deskou výjimečnou, spíše tou příjemně (nad)průměrnou. Pár skladeb snad můžeme považovat za opravdu dobrých ("Skvělej nápad", "Pár důvodů" či "Když nemůžu spát"), většina se ovšem pohupuje pouze v rytmech zodpovědného řemesla. Slabinou je vše obklopující snaha exponovat sytý vokál Langerové, kvůli čemuž jsou decentní poprockové aranže ztraceny kdesi v pozadí a celek působí tak nějak exhibicionisticky, nepřirozeně. Kdyby si všichni ti zainteresovaní lidé řekli, že na "Spoustu andělů" bude stačit deset pecek místo třinácti a že by se dalo více zapracovat na zvukové komplexnosti alba, snad by z toho byl osmdesátiprocentní výsledek. Takhle je to pěkných, ale stále průměrností zavánějících šedesát.

Hynek Just - 6/10

Chudák Aneta. Místy jí je člověku až líto. Ale drží se. Rychlokvaškovým manýrám, do kterých ji vydavatel tlačí, odolává až překvapivě úspěšně. Je znát, že má osobnost, kterou si dokáže spoustu věcí ohlídat. Na to, že se jedná o desku, která vzešla z jakési televizní soutěže... Na to, že materiál na ni vznikl, byl nahrán, smíchán a zprodukován během prázdnin... Na to, že to byla Anety první vážná studiová zkušenost... je to nahrávka nad očekávání úspěšná a povedená. Fajn pop-rockové písničky, které místy sice trochu splývají, ale mají šťávu a Anetě je lze věřit. Stejně tak možnosti jejího (sedmnáctiletého!) hlasu kolikrát usazují. Diskutabilní jsou zejména věci, které Aneta až tolik nemůže - nebo alespoň chceme věřit, že nemohla - ovlivnit. Hudba - nebyla psaná zpěvačce na míru, vybírala se z archívu zakázkových skladeb většinou zahraničních koňů vydavatele, takže není příliš osobní. Texty - klišé na klišé, citobolné výjevy najatých libretistů-rutinérů, lze takovým vůbec věřit? Totální selhání u slov na míru je zřejmé hlavně u dvou kusů Oskara Petra, recitativ, který vnutil Anetě na konci písně "Hříšná těla, křídla motýlí" je téměř žaloby hodný. Přitom cesta, jak se vcítit do kůže sedmnáctileté rebelky a promluvit jejími ústy, existuje - Gábině Osvaldové v "17" se to povedlo, narozdíl od většiny bezbarvých beztvarých produktů Pavly Milcové. Když už to musí být o lásce (a není představa, že by mladí měli zpívat jen o lásce už sama o sobě klišé?), proč by verše nemohly mít svéráznější poetiku - jako u případů lyricko-poťouchlých textů Roberta Nebřenského. Nezbývá než Anetě fandit. Bude to mít čím dál těžší, ale čím víc se bude v zásadních rozhodováních o své hudbě osamostatňovat, tím bude na naší scéně jedinečnější a přitažlivější.

Pavel Parikrupa - 7/10

Příjemné překvapení! Přiznávám bez okolků, čekal jsem nemastnou-neslanou desku, na níž bude vidět spěch a nedodělanost, špatně vybrané písničky, pochybná produkce. To se nekoná. Aneta (a je třeba zdůraznit - je jí pořád jen sedmnáct let!) nahrála album, za které se nemusí stydět. I když opravdu se ukáže až na druhé desce, jež už snad bude poskládaná jen z původních písní psaných slečně Langerové takříkajíc na tělo. Ne že by vše bylo dokonalé, ale vyloženě slabou písničku nebo průšvih na "Spoustě andělů" nenajdeme a z některých skladeb by se mohly (a měly!) stát hity. A jsou to původní skladby - soukromě mám nejvíce v oblibě poslední dvě položky alba: "Hříšná těla, křídla motýlí" jemně balancuje na hranici kýče, ale je to krásně vystavěná píseň, v níž Aneta podává výborný výkon, "Voda živá" má pěknou posmutnělou atmosféru, Michal Hrůza se pochlapil. Případné pochybnosti na slabších místech překonává Langerová svým hlasem, jež má v sobě hloubku, emoce, říkejme tomu, jak chceme. Ve vypjatých pasážích je ostrý a stejně zabarvený jako hlas Věry Špinarová (třeba v písni "Zvláštní zájem", která ovšem patří k slabšímu průměru desky). SuperStar Anetu vystřelila do světa a teď se jí může stát přítěží. Moc rád bych si mladou zpěvačku poslechl živě v klubu s pořádnou kapelou za zády, ale mám obavu z neodbytného davu pištících čtenářů Brava, co před pár měsíci ruinovali své kredity posíláním hlasů do soutěže. Slyšet naživo "Skvělej nápad" nebo "Když nemůžu spát" by mohl být dost dobrý zážitek.

Vojta Kostelecký - 7/10

"Tady něco nehraje," říkal jsem si při pročítání seznamu lidí podílejících se na debutu Anety Langerové. SuperStar a Král, Milcová, Binder, Nebřenský!? "Tady něco nehraje," opakuju si znovu při poslechu desky "Spousta andělů". Jak je možné, že se žádné domácí (mainstreamové) zpěvačce - snad kromě Anny K. a Lenky Dusilové - nepodařilo natočit podobně profi znějící desku, při jejímž poslechu vám navíc za samotnou interpretku nemuselo být trapně? Jedno je jasné, slečně Langerové to může být buřt, se sympatickou umanutostí se vysmýkla ze sítí pro mnohé nestravitelné soutěže a už na první desce je "sama za sebe". I přes nepůvodní repertoár je totiž uvěřitelná. A to v dost možná "jednorázových", ale vesměs velmi sympatických poprockových hitovkách ("Skvělej nápad", "Zvláštní zájem") stejně jako ve skoro triphopové náladovce "Delfín" nebo v dojímavé baladě "Hříšná těla, křídla motýlí". Její krásně sytý hlas sice ještě občas ujede do tancovačkově bigbítové manýry (refrén skladby "Srdcotepec" - občas by Aneta nemusela tolik tlačit na pilu), aranže a melodie některých skladeb jsou trochu zastydlé, taky kapela by potřebovala místy pořádně nakopnout, ale jinak vše klape jako hodinky a nic zásadního desce vytknout nelze. Zvlášť když se "naše SuperStar" třeba v povedené skladbě "Nahá noc" dostává pěvecky i hudebně až do hájemství Moniky Načevy z období výborného rockového debutu nazvaného příznačně "Možnosti tu sou".

Radek Antl - 7/10

"Spousta andělů" je vcelku dobrou vizitkou toho, jaký popík umíme v českých podmínkách natočit, spojí-li se přední čeští autoři a muzikanti. Výsledkem jejich úsilí je deska chytlavých melodií, nehloupých textů a umně ošetřeného zvuku, zkrátka deska, která ze všech stran září precizně odvedenou prací. Zároveň je však zhmotněním té nejumělejší umělosti - někdo, kdo dobře zpívá, prostě dostal do rukou písně těch, co dobře píší, a to vše za pomoci kvalitních muzikantů a zkušených producentů nahrál. Vlastní názor, pocity či sdělení interpretky? I vy naivkové! Na něco takového nebyl čas! Záměr vydavatelství ukout železo, dokud je žhavé, tedy záměr vydělat co nejvíce peněz, v podstatě pohřbil vše ostatní. Nehodlám nikterak zpochybňovat Anetiny pěvecké vlohy, dokud se ale do věci nevloží i jinak, zůstane jen pouhým hudebním nástrojem a těch tu máme dost. Nečiním si pražádné iluze, že fanoušky takový fakt od koupi CD odradí, nicméně doufám, že první česká SuperStar bude mít v budoucnu volnější ruce a všem konečně předvede, co v ní vůbec vězí. Pokud nám tedy dříve zcela nevykvasí.

Zuzka Macháčková - 7/10

Od připravovaného alba Anety jsem raději neočekávala vůbec nic, ani se nesnažila odhadnout, co na něm bude, dokud ho nebudu mít v rukou. Vím, jaké procedury probíhají v zákulisí celé té euforie a hvězdné slávy a jenom jsem doufala, že Anetě se podaří taky trochu prosadit svůj názor. Povedlo se to asi tak napůl. Mám hodnotit desku jako celek a ne jen to, že Aneta je dobrá zpěvačka. O jejím hlasu není pochyb, existuje spoustu Pop Idolů, kteří posluchače neuspokojí ani tím, nezpívají sice falešně, ale jejich barva hlasu je unylá a stereotypní. Tohle rozhodně není Anetin případ. Jenomže deska nejsou jen nazpívané skladby, ale i hudební projev,lyrická inspirace. Ze "Spousty andělů" se nedozvídám, co se Anetě honí hlavou. Tvůrci desky Anetu vyslechli a připravili sbírku skladeb z archívu BMG od zahraničních autorů v žánru líbivého poprocku. Aneta se sice často ohání bigbeatem, ale možná ani sama neví, jestli to, co dělají třeba Van Halen nebo Def Leppard by byla skutečně hudba jejího srdce. Tenhle poprockový styl jí bezpochyby sedne víc a také je v jejím podání více uvěřitelný. "Spousta Andělů" je deska, která se dobře poslouchá a v podání Anety je velmi profesionální, vadí mi však, že není vůbec osobní. Zpočátku uvěříte, ale po bližším poslechu textů začínáte zjišťovat, jaká škoda, že na desce pracovalo tolik textařských jmen. Aby byla bohatá na nápady? To už je, díky hudbě od různých autorů. Ale texty mohla psát jen Pavla Milcová (jejíž texty Anetě opravdu sednou na tělo) a Robert Nebřenský. Oskar Petr odvádí svou práci kvalitně, ale na špatném místě. Přijde mi, že tyhle texty Anetě nesednou, jsou na ni až příliš zadumané a složité. A největší výtku mám ke Gábině Osvaldové, možná je to tím, že její texty neuznávám celkově (stačí si třeba vzpomenout na "Vokurky"). Pro tak mladou holku, jako je Aneta, určitě život není prázdnej tác (a úryvek "nelžu a nekradu / jsem pozadu" mi přijde vyloženě trapný). Není nic horšího, než když se člověk, který se na život už dívá ironickým pohledem zkušeností, snaží vcítit do sedmnáctileté holky a napsat jí text, který má vyjadřovat její myšlenky a celkově jí vnucovat slova, která si třeba vůbec nemyslí. Ostatní texty jsou více neutrání, a to je dle mého názoru nejlepší volba při psaní textu pro někoho jiného. Abych nemluvila jen o lyrice, hudba se povedla a každá skladba zní skutečně jinak, jen jsem měla pochybnosti u skladby "Pár důvodů", která mi zezačátku přišla spíš jak dělaná pro Tři sestry, ale refrén to všechno spraví a nakonec i tahle skladba zapadá do konceptu desky. K singlu "Delfín" - narozdíl od jiných si nemyslím, že není dobrým tahem jako singlová skladba. Je to lehce melancholická záležitost, která vyjadřuje, že Aneta už nezpívá podobné příšernosti jako "Letím ke hvězdám" a nepůjde ve šlépějích komerčáren z Novy. A desku s tak rozličnými skladbami jako je "Spousta andělů", nemůže reprezentovat jedna skladba, ať by to byla kterákoliv. "You're A Creep" je dle mého názoru šlápnutí vedle, nejsem přiznivcem mixování jazyků. Taková deska by měla být buď česky nebo anglicky, ale ne obojí zároveň. Takhle anglická skladba působí rušivě. Do budoucna přeji Anetě, aby využila svých zkušeností z natáčení téhle desky a vydala více ze sebe, třeba zrovna v textech. Z celkového hlediska "Spoustou andělů" nepředběhla Kurta Nilsena, a to především proto, že on si téměř všechno složil sám.

Dan Hájek - 7/10

Celou tuto párty spojenou se soutěží Česko hledá SuperStar jsem sledoval se zájmem a s kolegou Tomášem Parkanem si vyměňoval názory na jednotlivé finálové večery. Dá se říci, že ke každému finalistovi jsem si vypěstoval určitý "vztah" - ať už kladný nebo záporný. Shodl bych se s názorem Ondřeje Hejmy, který pronesl při finálovém večeru. Stejně jako on bych si koupil desku Anety Langerové a byl prostě spokojený. "Spousta andělů" je příjemnou deskou, která se dobře poslouchá. V dosti krátkém čase vznikla nahrávka, která dokáže oslovit široké spektrum posluchačů, aniž by Aneta musela opustit své vize, co by chtěla hrát a zpívat za muziku. Tajně jsem doufal, že se na desce neobjeví průšvih jménem "Letím ke hvězdám", protože kdykoliv jsem tuhle "pecku" slyšel, běžela mi husí kůže po zádech a snažil se rádio přeladit někam jinam. Naštěstí, nestalo se tak. Pilotní singl "Delfín" se mi zprvu nepozdával, ale po několika posleších jsem změnil názor, je to fajn song. Spíše mě zklamal hodně slabý text Gábiny Osvaldové k písničce "17", asi si je schovává pro někoho jiného. Podobně mi nesedí text Milana Prince k "Nahé noci". Slabá mi též přijde jediná anglicky zpívaná "You're A Creep" a nebo divné frázování v refrénu vypalovačky "Pár důvodů". Jako další singl z téhle desky bych viděl, takový můj malý velký "tipandtyp", otevírák "Skvělej nápad", nebo jednu z vydařených písniček "Spousta andělů", "Nebe v loužích" a "Srdcotepec". To nejlepší si však Aneta nechala na úplný závěr desky. Nemohu se zbavit dojmu, že "Hříšná těla, křídla motýlí" je prostě úžasná záležitost, která mě strašně moc oslovila. Možná je to i tím, že to byla písnička, kterou jsem z této desky slyšel jako první a mám ji spojenou s příjemnými vzpomínkami na mou dovolenou. Neméně povedená je závěrečná "Voda živá". Anetě to hodně dobře zpívá, výtečně frázuje a natáčení debutu se zadařilo, nečekal jsem až tak dobře provedenou práci. O to víc jsem byl překvapen a uvidíme, co nám Aneta předvede na dalších deskách, přeci jen mýtus "druhé" desky teprve ukáže, co v ní doopravdy je.

Honza Balušek - 8/10

Pokud člověk není hluchý či ovlivněný předsudky díky SuperStar a navíc za základ považuje povedenou písničku, musí ho při prvním poslechu "Spousty andělů" zarazit jedna věc - jak moc je ta deska dobrá. Spousta věcí se samozřejmě dá vytknout, ale pokud někdo tvrdí, že z desky není cítit Anetin názor na věc, pak lže. Samozřejmě, nesložila na desku ani kus textu či melodie, ale stejně na tom je třeba Anna K. - jenže jako ona si zcela jasně určuje, co chce zpívat, jak má co znít a o čem to má být. Skutečně mě zaskočilo, že na rozdíl od drtivé většiny českých desek tady není ani jedna písnička, kterou bych při poslouchání chtěl přeskočit, tak vyrovnaný materiál se na albu sešel, hit za hitem se skvělými texty. "Spousta andělů" také ukazuje, v čem je největší problém české mainstreamové hudby - nechybí zde kvalitní hudebníci, ale schopní skladatelé. Výběr skladeb z volně přístupného archívu a jejich otextování do češtiny sice není ta nejlepší cesta, ale co naplat, když tyhle na zakázku napsané písničky mají větší šťávu a chytlavější nápady, než většina skladeb, které české kapely skládají ze srdce. A "Hříšná těla, křídla motýlí" je pro mě prozatím nejlepší českou skladbou tohoto roku.

Michal Koch - 9/10

Že je Aneta Langerová skvělá zpěvačka s nádherným hlasem a zároveň že je to člověk, který ví, co chce, o tom asi není sporu. Přesto jsem se její první desky zcela upřímně bál. Bál jsem se, že Aneta bude okolnostmi a časem dotlačena k tomu, aby nazpívala a vydala jen jakýsi rychlokvašný paskvil s několika krátkodechými popěvky a skutečnou hudbu že dostane šanci dělat až po splnění povinností vyplývajících z jejího vítězství v SuperStar. O to větší a příjemnější bylo moje překvapení, možná až šok. "Spousta andělů" je totiž naprosto vynikající pop-rocková deska, jaká světlo světa spatřuje v naší zemi jen výjimečně. Ne, nejedná se o nic novátorského, jsou to "jen" výborné melodické kytarové písničky, které jsou skvěle zaranžované, skvěle nahrané a samozřejmě (což jsem čekal) skvěle zazpívané. Při rychlých kouscích "Nahá noc", "Když nemůžu spát" a hlavně "Pár důvodů" se neubráním podupávání do rytmu a lehkého mrazení v zádech, při "Srdcotepci" s překvapivými změnami tempa či krásném pomalém zavíráku "Voda živá" spokojeně přivírám oči a nechám se unášet na vlnách tónů a při neskutečně nádherné baladě z pera Oskara Petra "Hříšná těla, křídla motýlí" aneb jednoznačně nejlepší skladbě alba a mém soukromém tipu na první Anetin zápis do zlaté písňové pokladnice se mi (nelžu vám) i při třicátém poslechu derou slzy do očí, což se mi děje zcela výjimečně. Můj na počátku zmiňovaný strach se týkal samozřejmě i textů a zde je mé nadšení ještě větší. Sice nevím, co si s hravými, nápaditými, místy až surrealistickými básnivými verši počne "dětská" část Anetina publika, protože dnes tak běžné tupé a primitivní refrény a nic neříkající sloky prostě na desce nenajdete, ale třeba (snad) fanoušky podceňuji. Na desce není nepodařený text, naopak. Přes rychlost, s jakou musely vzniknout, je zde řada klenotů nejen v rámci místního pop-rockového rybníčku. Za všechny příklad toho nejlepšího: "Vyhni se botám, který vůní šlapou / Drtí řádky psané / Zappou-hou jen skývu málem zlatou / Prodají tě do výkladních skříní / Výstavních síní / A každej zvlášť do kapsy svý / Jeepem si pádí" ("Hříšná těla, křídla motýlí"). Skvělé metafory, první, druhé, páté, deváté plány a možné výklady, zkrátka spousta nápadů. A navíc vše řemeslně výborně napsané - to jsou texty na "Spoustě andělů". Kdybych měl tuto desku hodnotit jako běžné album, které vzniklo standardním způsobem, dal bych o bodík méně. Ten devátý dávám za to, že takhle dobrou desku dokázala Aneta a její spolupracovníci natočit tak rychle a pod takovým tlakem všeobecného očekávání.