U vyškovských Here jsme si už byli nuceni zvyknout, že se s vydáváním alb nepřetrhnou. Ale po čtyřech letech od poslední řadovky přichází konečně nové album "Figura Porca". Ačkoliv se během jejich odmlky objevilo docela dost zajímavých domácích kapel, na novince Here dokazují, že ve svém podžánru nemají příliš konkurenci.
Občas promomateriály, které firmy posílají k novým deskám, obsahují i něco jiného než marketingovou vatu. Vyškovští
Here (tedy aspoň původně vyškovští, místní určení mám s nimi spjaté jako s
Priessnitz ten Jeseník, i když v hudbě
Here se původ neodráží, spíš naopak) patří mezi ty kapely, které nemají bohatou diskografii, není o nich skoro vůbec slyšet, a přitom jsou na domácí scéně uznáváni jako jedna z nejlepších progresivních popových kapel. Umí zabalit písničku do méně obvyklého aranžmá, využít elektroniky, ale i živě hrané trubky či saxofonu, a pořád zachovat křehkost. Jemný hlas Valerie Chauvey pak výše řečenému dává mašličku, logicky hlavně pokud zpívá mazlivou francouzštinou, a ne angličtinou.
Díky vývoji na domácí scéně od vydání čtyři roky staré desky
Here "Double Happiness" se nedá říci, že jsou jedinými, kteří mašinkami v kytarových popových písničkách odráží moderní dobu. Ačkoliv je každá z dále uvedených kapel někde jinde, určitě lze jmenovat např.
Tata Bojs,
Kryštof,
Southpaw,
Alvik. Přesto
Here si svůj píseček jinakosti bez potíží uhlídali i přes čtyřletou pauzu mezi alby a nejinak tomu je i s novinkou "Figura Porca". I když jsme měli k dispozici jen promovýlisek nové desky, informace, že produkce se napůl chopili ostřílení Jan P.Muchow a
Dušan Neuwerth, desce nemohla nepředcházet. Když pominu, že i z toho je vidět, jakou pozici mají
Here na domácí scéně, také to naznačuje výsledek. Očekávání ohledně pokračování
Here v hledání elektronikou ošetřeného popu se vrchovatě naplňuje. Kromě producentů k tomu příspívají hosté, ti zase dotykem živého elementu - tradiční trumpetista Jaromír Hnilička, tarafukovská Dorota Bárová, jen vklad DJe Nastyho je těžké identifikovat.
V úvodní "Hypnotized" se díky promomateriálu nedá neodkázat na Mouchovo producentství, jen perkusní rytmus je brzy doplněn jednoduchým jakoby přerušovaným vybrnkáváním na kytaru a následně různými pazvuky a basovou linkou. Ale jinak bych se nechtěl sázet o to, které skladby jsou Mouchovy a které šedé eminence
Tata Bojs Neuwertha, mohl bych snadno prohrát. Znalci možná dle detailů rozpoznají, která skladba je koho, já si odhalení užiju až po přečtení bookletu. Každopádně se moc povedla druhá skladba (a první singl) "Sign'N'Spell", který má producentsky na svědomí právě tatínkův chlapeček. Díky zkreslenému smyčcovému riffu a hodně energickým bicím se mi vybavili výborní Curve, což způsob vokálu v klidné pasáži ještě podtrhuje. Následující (a předposlední) skladba se obdobně rozburácí až v refrénu, po klidném úvodu docela šok.
Za čtvrtou "Impressions" všichni zúčastnění zaslouží pochvalu, konečně někoho napadlo spojit zajímavé lidi, hlasy z různých projektů nebo kapel dohromady. Jaromír Švejdík z
Priessnitz zpívající česky a Valerie francouzsky v pohodové jednoduché kytarovce patří mezi hodně potěšující momenty, i když výraznější refrén by skladbu dotáhl do maxima. A taky mohli Jaromír a Valerie zpívat spolu, a pokud možno v jazycích vzájemně prohozených, to mohlo být také zajímavé. I díky francouzštině může tahle skladba vzdáleně připomenout
Stereolab, ale je to hodně pocitové. Následující, triphopově poklidná "2 Corps" s emotivní trubkou (obdobně jako pozdější "Escapade") nebo dlouho bezmašinková "To Know Where You Are" přináší zklidnění, kterému však titulní skladba mezi nimi nedovolí vás tolik ovlivnit. Přesto se jedná o pomalejší kousky, a tak přijde vhod franouzsky zpívaná "Des Lignes Floues", s výbornou delayovanou kytarou, ve které
Here nejvíc modernizovaně připomínají odkaz na britské kytarovky z 90. let, třeba Curve nebo Lush, ale i přiznivci
The Cure si najdou své. Pro mě jasný kandidát na třetí singl (druhým budou "Impressions", že ano?) a potvrzení, že kdyby Valerie zpívala víc svou mateřštinou, byli by
Here ještě osobitější. "For U To Be" je jediná věc na albu, bez které by se obešlo, skladba vnitřně nesedí, i když náhlé změny tempa a intenzity byly určitě úmyslné, mužský vokál i kvůli příliš česky znějící angličtině skladbu neutáhne a trochu srazí vnímání zbytku desky, který je celkově dost klidný.
Přes různé odkazy na všechny ty divné zvuky a moderní aranžmá, je dobré zopakovat, že
Here skládají v dobrém slova smyslu popové písničky,
poslechněte si znovu třeba úvod "Breathing Under" nebo "2 Corps". Bude to vypadat, že vydavatelství
Escape má u mě zajištěné dobré hodnocení, ale prostě mají ve stáji dobré ovečky. Přes malé výhrady je nová deska
Here moc povedená, snad bude mít i hezčí obal než ta předchozí a koupí si ji hodně lidí. Stojí za hodně poslechů.