Původem Australan Nick Cave je u nás vcelku oblíbeným zástupcem rocku, kterému bývá přiřazován přívlastek "alternativní". Nicméně všichni stárneme, hrany se obrušují a nic není tak, jak bývávalo ještě včera. Krom letošní DVD reedice kolekce videoklipů na jaře připravil v pařížském studiu svým fanouškům i zcela novou, tentokrát hned dvojitou albovou porci. Vedle tradičního spolupracovníka Micka Harveye se na ní tentokráte nejvýrazněji podepsal i houslista Warren Ellis. Již teď lze prozradit, že nepřináší nic překvapivě nového, ale minimálně pro znalé také ani žádná výrazná zklamání. Ještě než vám předhodíme recenzi, přijměte jako předkrm průvodce po jednotlivých skladbách.

Abattoir Blues

1. Get Ready For Love

Na úvod nemalé překvapení. Žádná komorní idylka, která by se nabízela s názvem, natož velebné blues, ale energií sršící jízda. Takhle tvrdou kytaru jsme od Bad Seeds dlouho neslyšeli. Ale zase žádné extravagance, hlukové stěny či zpětné vazby, jen to prostě dobře šlape.

2. Cannibal's Hymn

Typická "caveovka". Z počátku magicky tepající, minimalisticky se převalující základ, který by devět z deseti kolegů řešilo použitím samplu, zatímco tady bych se i vsadil, že je hraný živě. Později bezchybné vygradování a geniální prolínání klavíru se syntetickými plochami kláves, ze kterého se jako Popelka vynoří nádherně klenutá melodie. Asi nejsilnější moment nahrávky.

3. Hiding All Away

Trocha tradiční temné zběsilosti; skladba, která bude mnohem lépe fungovat naživo. Kořením je tu pro nahrávky The Bad Seeds dosud nezvyklý, gospelově odpovídající sbor.

4. Messiah Ward

Komorní záležitost, ve které hudba nádherně koresponduje s textem. Skvěle vystavěná atmosféra, která je zde tím nejdůležitějším, i když je podepřená i nenápadnou, ale o to silnější melodií. Svým skvěle načasovaným vystupňováním představuje další vrchol první desky.

5. There She Goes, My Beautiful World

Svižná, od počátku výborně šlapající věc, která ale zároveň postrádá jakoukoliv agresivitu a tvrdost. V textu pak trocha obvyklého Nickova filosofování.

6. Nature Boy

Melodický nápad a programová jednoduchost tu ruku v ruce spolehlivě fungují a dělají z téhle písničky příjemný a snadno stravitelný kousek. Nicméně je nutno připomenout, že podobně cajdákovitých kousků jsme už od autora slyšeli spousty. Snad i proto byl vybrán pro pilotní singl.

7. Abattoir Blues

Hned od počátku zaujme výrazný a svou jednoduchostí až geniální rytmický spodek opepřený jen klávesami. Jenomže tím to bohužel také končí. Ženské vokály jsou zpestřením jen chvilku. Poprvé jsem pořád jen čekal, kdy se něco stane, a ono nic. Ve výsledku se pak těžko ubránit pocitu určité prázdnoty a tomu, že vše bylo postaveno na jednom jediném nápadu.

8. Let The Bells Ring

Zpěv tu opět svou naléhavostí vyčnívá nad vším ostatním, což je tentokrát trochu škoda, protože máme před sebou geniálně zaranžovanou skladbu se spoustou jemných fines a skvělých instrumentálních nápadů. Takhle při zběžném poslechu vyznívá jako sice příjemně melodický, ale tuctový kousek.

9. Fable Of The Brown Ape

Překvapivě dobře skloubené "divné" a poklidné sloky s úderně explodujícím refrénem. V něm opět sbor. Ovšem zároveň skladba bez hudební pointy, která tak nějak prošumí a máme tu konec. Když pak opravdu skončí a s ní i první disk, nemohl jsem se ubránit pocitu jakéhosi ošálení. "... A tohle má být jako všechno?". Možná je to ale úmysl, aby si člověk honem běžel vsunout do přehrávače druhé cédéčko.

The Lyre Of Orpheus

1. The Lyre Of Orpheus

Náladou bluesovější než celá první deska dohromady. Vemlouvavý zpěv, nebo spíš deklamace s odpovídajícím sborem také není pro Nickovy fanoušky ničím novým, stejně jako text míchající religiozitu s antickým bájeslovím. Tak trochu děs probouzející skladba, kterou bych nikomu nedoporučoval před spaním.

2. Breathless

Naopak velmi odlehčená, příjemná a poslechově nenáročná písnička. Míra optimismu je v ní až nadprůměrná. Pro autora dost netypická skladba, nicméně zrovna na tomto místě fungující zcela ideálně.

3. Babe, You Turn Me On

Další z Caveových geniálních melodií, opět žádná alternativa ale spíš šanson, který uspokojí i ty nejkonzervativnější posluchače. Zároveň ovšem i další argument pro všechny pochybovače, upozorňující na stále častější vykrádání sebe sama, svědčící o blížícím se autorském vyčerpání.

4. Easy Money

I tady můžete bez obav zapomenout na Nicka bouřliváka. Jakoby unavený, mentorsky promlouvající hlas usazeného pána, který nevykolejí ani nezasvěcené posluchače. Skvělá věc k relaxaci. Tedy alespoň pro ty, kteří nevládnou angličtinou natolik, aby si pořádně vychutnali text, protože zde má hudba jen roli podmalovávácí. Příznivci Leonarda Cohena, zpěvákova velkého vzoru, z ní určitě budou mít radost.

5. Supernaturally

Asi největší oživení druhé desky. Svižná a rozjetá, svým způsobem i optimisticky laděná písnička se žene dopředu jak vůz tažený čtyřspřežím, které zastaví jen kočí. Ten ovšem naopak zrovna práskl bičem... Jeden z těch povedenějších příspěvků.

6. Spell

Tajuplná nálada je tu přítomná od začátku a píseň jakoby vypadla z alba "The Good Son". Repetitivně se převalující hudební motiv udržuje skvěle napětí, ale znovu se nejde vyhnout myšlence, že na sýčkovském konstatování, že někteří interpreti hrají celý život jen dvě skladby, tj. rychlou a pomalou, něco bude.

7. Carry Me

Opět sbor a opět nic nového pod sluncem. Chybějící nápad vyvažuje solidní zpracování, interpretace a aranž. Na ranných, děsivě zběsilých deskách by tohle působilo jako úžasné oživení, ale tady si nemůžete neříci, že trocha změny by neuškodila.

8. O Children

Autorova oblíbená kombinace zpěvák versus ženské hlasy. Znovu nic nového a znovu ve velmi příjemném provedení. Relaxace na úrovni, rozvitá v plné síle a kráse. Že by vliv pařížského studia, kde se album nahrávalo? Monumentální tečka za celou nahrávkou.

Třináctý studiový počin Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds, dvojabum "Abattoir Blues / The Lyre Of Orpheus" vychází 20. září stejně jako jeho předchůdci na značce Mute. Devatenáctého září začíná sólové miniturné Nicka Cavea v Istanbulu a teprve po něm se mohou fanoušci těšit na regulérní turné k desce, které startuje 5. listopadu ve skotském Glasgow. Praha zatím v kalendáři nefiguruje, ale co není, ještě třeba může být. A nebo můžete zajet 2. prosince do Vídně. Další informace hledejte na webových stránkách.