Trio ZZ Top je mimo jiné věci zvláštní i svým specifickým texaským humorem, který jim dovoluje kombinovat ty nejtradičnější atributy blues s jakože futuristickým designem i zvukem a sbližovat motorkáře, černochy z Delty i popcornové diváky hudebních kanálů. Od roku 1969 se trojice muzikantů rozcházela vždy jen dočasně, aby všichni nabrali nových sil po dlouhých koncertních šňůrách, ZZ Top tedy existují v neměnné sestavě rekordně dlouhou dobu pětatřiceti let. Ale ty legrační dlouhé vousy, spolu se slunečními brýlemi ("Cheap Sunglasses") a různými pokrývkami hlavy jako nezbytnou součást image mají teprve od konce sedmdesátých let.

Rozdělení sbírky nejlepších skladeb ZZ Top "Rancho Texicano: The Very Best Of ZZ Top" na dvě CD je logické, ukazuje dvě tváře kapely - zatímco první CD je plné dřevního blues, boogie a jižanského rocku, druhý kotouč představuje skupinu po jakési elektronické metamorfóze, která nepotlačila kořeny ZZ Top ani jejich nejsilnější zbraně, ale obohatila je o špetku něčeho, co najednou učinilo ze skupiny celosvětovou senzaci. Stačilo přidat trochu popově hitového poprašku, natočit v pravý čas několik dnes již klasických videoklipů bohatě rotovaných na MTV a bylo to. Dlouhé vousy, vnadné blondýny a naleštěný červený bourák otevřely pro ZZ Top dveře do vyšších pater showbizu. Komerční úspěchy desek "Eliminator" a "Afterburner" byly úžasné.

Přes všechnu tu image, MTV a "Viva Las Vegas" s elektronickým tepáním nesmíme zapomenout na to nejdůležitější: Beard, Gibbons, Hill jsou páni muzikanti, co to se svými instrumenty umějí rozjet. Oceněníhodná je jejich schopnost vymyslet a zahrát zabijácký riff krytý neprůstřelnou rytmikou ("Tush", "La Grange", "Woke Up With Wood" a mnoho dalších) a všechno to podat zábavně a s nadhledem, na bluesovém koncertě i z FM rádia.

"Rancho Texicano: The Very Best Of ZZ Top" má ale jednu rozladěnou a jednu prasklou strunu - zbytečné poslední tři položky a hlavně - rekapitulační cesta tokem času se na něm zastavila v roce 1992. Poslední čtyři studiové desky, jež vyšly u labelu BMG ("Antenna", "Rhythmeen", "XXX", "Mescalero") zůstaly zcela opomenuty, takže dvojalbum nelze považovat za definitivní, chybí mu posledních deset let, a to je sakra dost. Toť jediné škrábance na jinak vydařené a bohaté kolekci remasterovaných nahrávek třech chlápků z Jihu.