Na nové album Beastie Boys jsme čekali dlouhých šest let. Za tu dobu se hip hop se stal dominantní silou na světovém hudebním trhu, Eminem jim sebral trůn nejlepších bílých rapperů a Beasties se přestěhovali z Los Angeles zpět do New Yorku, který si prošel vládou pevné ruky starosty Guilianiho i teroristickým útokem 11. září. Byla to dost dlouhá doba na to, aby se na ně zapomnělo. Naštěstí v jejich případě prostě nejde vymazat z paměti hluboké záseky do hudební kultury posledních dvaceti let, které udělali s deskami jako "Paul's Boutique" nebo "Check Your Head". Trojice rapperů, která otevřela hip hop pro bílé posluchače ze střední třídy (jako jsem třeba já), se vrací s albem "To The 5 Boroughs".

Na úvod jedna dobrá zpráva. Beastie Boys konečně po dvaceti dvou letech natočili čistě hiphopovou desku. Vztah Beastie Boys a hip hopových fanoušků je téma na dizertační práci na katedře hip hopu. Po "Licenced To Ill" se jim všichni smáli, "Paul's Boutique" ve své době nikdo nepochopil a počínaje "Check Your Head" je poslouchali spíše příznivci alternativní hudby, grunge, indie kytarovek nebo zklamaní fanoušci alternativního jazzu. Beasties to přijali v pohodě, vždyť jim aplaudovala Lolapalooza a hrály je univerzitní rozhlasové stanice. Už před vydáním "Hello Nasty" ale slibovali, že konečně nastal čas na "old school hip hop". Jenomže hlavně druhá polovina desky zůstala zakleslá v jazzově/funkových/hardcoreových přesazích, podobně jako předchozí tři alba. "To 5 Boroughs" je čistý hip hop, žádné punkové dvouminutovky hněvu, jazzové onanie ani country juchajdy. A ačkoliv se to na první pohled zdá jako pozitivní věc, pravda je taková, že Beasties tím ztratili hodně ze své zajímavosti. Desku si navíc celou produkovali sami, čímž škrtli mnohdy velmi přínosný pohled z vnějšku. Jejich dřívější spolupracovníci jako Rick Rubin, The Dust Brothers, Mixmaster Mike nebo Money Mark vždy přidali třem MCs nový zvukový rozměr a jejich "golden touch" udělal ze všech dosavadních desek B-Boys klasické kusy. Co tedy zbylo? Tři rappeři, beat machine, mikrofon a pár samplů. Na Beastie Boys nezvykle málo, budiž řečeno opatrně. Boys navíc rapují pořád stejně mizerně jako na "Licenced To Ill" (přímo děsivé jsou výstupy MCA, který zní jako silný astmatik pět minut před absolutním kolapsem) a samply používají kadencí jeden na jednu skladbu.

Co je ještě horší - naprosto příšerné jsou texty. Když Beasties před dvaceti lety rapovali o tom, jak je skvělé se opít a něco rozbít, byla to mladická radost ze života. Když od "Ill Communication" zcela obrátili kolo a začali se míchat do politiky, mělo to signalizovat, že už dospěli. Problém je v tom, že Mike D a spol. rapují o politice stejně jako o pivu - bez vtipu, bez metafory a naprosto nepřesvědčivě. Slibovali protivládní album, ale nenáviděného prezidenta Bushe zmiňují na celé desce snad jen dvakrát v těchto verších: "We've got president we didn't elect" ("It Takes Time To Build") a "Cause George W. 's got nothing on me, We got to take the power from he" ("That's It That's All"). Není to trochu málo? Safra, copak takhle se chová politická kapela? Jinak se samozřejmě znovu dočkáte klasických vtípků typu "No I'm not Herman Munster nor Dr. Spock / I go by the name of King Adrock" ("Crawlspace"), kvůli kterým Beasties milují fanoušci Star Treku. Klaunské výstupy Mikea D ale těžko zakryjí, že Beasties ztratili ze své mladické energie a nahradili ji pouze stařeckým přešlapováním.

Boys jako kdyby se na "To The 5 Boroughs" vrátili na začátek své kariéry, do 80. let, kdy hip hopu vládly chladné beaty prvních mašinek na rytmy. Natočit album v duchu "Planet Rock" Afriky Bambaatty nebo desek Divine Force je po pravdě vcelku originální koncept. Je to trochu album, které Beasties nikdy nenatočili, to, které jim chybělo v diskografii, možná něco jako debutové album, které někde zůstalo viset v čase. Zatím jsem psal jen, co se mi na desce nelíbí, čímž možná vznikl dojem, že ji považuji za špatnou. Tak to ale není. Je to sevřené album, které na rozdíl od "Hello Nasty" nemá výraznější slabá místa, výborné jsou minimalistické kusy s vesměs velmi profláklými samply a neuvěřitelným tahem na bránu jako "Ch-check It Out" nebo "An Open Letter To NYC". Deska je navíc skvělou poctou New Yorku a jeho multikulturní atmosféře. Navíc, pořád to jsou Beastie Boys, tři rozverní rappeři se srdcem patnáctiletých spratků. A to i přesto, že jim už táhne na čtyřicet.

"To The 5 Boroughs" zatím vzbuzuje velmi protichůdné reakce. Někomu se možná bude líbit old-schoolový zvuk, pro jiné to bude další klasická deska Beasties plná slovního humoru, mě ovšem trochu zklamala. Trochu mi chybí slova, abych popsal zážitek, který zažívám pokaždé, když se tato deska po chabých čtyřiceti minutách v CD přehráči dotočí. A to je opravdu všechno? Bohužel ano. Budeme teď čekat dalších šest let na pokračování?