Lara Fabian měla v našich krajích snad pouze jediný zaznamenatelný úspěch v podobě prvního singlu z jejího anglicky zpívaného bezejmenného debutu "I Will Love Again". Snad jen filmoví fanoušci mohli ještě zaregistrovat Laru v hudbě k filmům "A.I." a "Final Destination", kde neopakovatelně zpívala písničku "The Dream Within". Málokdo asi ví, že již předtím vydala dvě francouzská alba "Carpe Diem" a hlavně "Pure", jehož se prodalo více jak dva milióny. Stala se tak v roce 1998 nejprodávanějším umělcem Beneluxu, za což o rok později v Monaku přebrala i Světovou hudební cenu. Poté se rozhodla prorazit i v nefrankofonních zemích, což se jí částečně podařilo, ale popularity, jaké dosahuje třeba v Francii, přeci jen nedosáhla. Rok na to vydala hodně zajímavý počin "Nue", kde si zazpívala francouzské šansony. Jedno je ale jisté, fanoušci Laru zbožňují a ona miluje je. To je vidět obzvláště na DVD "Live". Snad ještě nikdy jsem neviděl takový kontakt mezi zpěvákem a publikem. Poprvé jsem viděl, jak se zpěvák projde mezi publikem skoro celou halou, naopak velkým a dojemným zážitkem muselo být, když fanoušci zpívali písničku "Je T'Aime" (Miluji Tě - pozn. redaktora) s lehce pozměněným textem jako "On T'Aime" (Milujeme Tě). Lara Fabian vůbec nechává své fanoušky při koncertech poměrně dost často zpívat a zatím jsem nikdy neviděl, že by ji zklamali. Krátce se ještě vrátím k albu "Nue", které bylo doprovázeno živým albem "En Toute Intimite". Nyní tedy Lara přichází se svým druhým anglickým počinem, který se více než povedl.

Osobně považuji Laru za momentálně asi nejlepší zpěvačku. Viděl jsem poměrně hodně živých vystoupení s ní a zatím jsem od ní neslyšel jediný falešný tón. Skutečně - jako zpěvačka je nepřekonatelná. Snad ani nemá smysl psát, že je schopná zpívat ve čtyřech světových jazycích, mimo angličtiny a francouzštiny zvládá ještě italštinu a španělštinu. Problém jejího předchozího anglického alba byl trošinku jinde. Bylo zde znát, že to není až tak úplně její dílko a hlavně aranžmá v některých skladbách lehce pokulhávalo. Troufám se říct, že toto je již na "A Wonderful Life" vylepšeno a tato deska se tak dotýká prakticky dokonalosti. Co se týče skladatelské práce, na albu společně s Larou pracovali velmi zvučná jména. Samozřejmě nemohl chybět souputník Rick Allison a ze spolupráce z minulé desky se osvědčil i Walter Affanasiaf, který v minulosti pracoval třeba s Mariah Carey. Novými jmény jsou například Desmond Child a pro mě překvapivě i Gary Barlow, na kterého narážím v poslední době velice často a nutno podotknout, že skladby, na kterých se podílel, jsou výborné.

Od prvních tónů "No Big Deal" začíná ohňostroj silných melodií a úžasného zpěvu Lary Fabian. Oproti francouzským deskám, které nezapřou inspiraci v klasické hudbě, je nová deska posazená do více popové podoby, někdy i s náznaky rocku, což je přesně případ první skladby. Následující "I Am" je jedna z nejlepších popových písniček, které jsem kdy slyšel, Lara ji zpívá s takovým nasazením, které na desce jiných zpěvaček většinou není cítit, ale u ní ano. První balada "The Last Goodbye" čerpala inspiraci v country, ale rozhodně nezní jako typická odrhovačka, které můžeme slyšet na deskách z americké produkce. "I Guess I Loved You" ukazuje Laru opět v trošku jiné poloze, kterou známé spíše z francouzských desek. Velice dramatickou melodii, kterou jakoby vyprávěla příběh, zpívá svým excelentním měkkým hlasem. U "Conquered", kterou zpívá s takovou přesvědčivostí, že získáte pocit, že její snaha získat kontrolu nad svým životem, se jí prostě musí zdařit. Následující pomalá "Review My Kisses" je coververzí písničky LeAnn Rimes, která vyšla na desce "Twisted Angel". Když srovnám tyto dvě verze, pak je přímo hmatatelný rozdíl v procítění obou zpěvaček. Ač mám LeAnn Rimes rád, musím napsat, že Laře nesahá ani po kotníky. "Unbreakable" je mojí nejoblíbenější písničkou na desce. Z této skladby ve středním tempu totiž sálá takový neuvěřitelný optimismus, že rázem zapomenete na všechny starosti a opravdu uvěříte, že vás už nic nemůže zlomit. "Wonderfull Life" je další předělávkou na desce. Původně ji nazpíval Black a názory na verzi Lary se asi budou různit. Těm, kterým se líbila původní verze, se asi lehce romantická podoba Lary nebude líbit, na rozdíl od těch, kteří originál moc nemuseli, kam patřím i já, naopak její interpretace spíše uchvátí. Jestliže jsem psal o nejoblíbenější skladbě u "Unbreakable", pak k ní musím přihodit ještě "Intoxicated". Název písničky přesně vystihuje i její povahu. Je v ní cítit smutek, rozervanost i velký boj, který ve finále graduje. Ano, tahle písnička je hodně emotivní. "I've Cried Enough" je anglicky zpívaná verze "J'y Crois Encore" z alba "Nue", oproti které byla ještě trošku vylepšena melodie, aby zapadla do celkové koncepce celého alba, což je případ i předposlední "Silence". Lara toto udělala i na své minulé anglické desce, kam zařadila též písničku z francouzského počinu opatřený anglickým textem. Poslední "Walk Away" je hodně specifickým kouskem. Je nahrána akusticky pouze s kytarou a je pojata jakoby v barokní úpravě. Původně měla takto vzniknout celá deska, ale z toho bohužel nakonec sešlo. Je to velká škoda, protože tato lehká ochutnávka je skvělá. "Walk Away" není úplně v tomto směru zcela ojedinělá. Ve stejné úpravě můžete najít živou verzi "Banbina" na desce "En Toute Intimite".

"A Wonderful Life" Lary Fabian je po dlouhé době albem z oblasti vokálního popu, které mě opravdu nadchlo. Toto album zkrátka nemá chybu. Od nepřekonatelného zpěvu Lary, přes výborné melodie až k zajímavým aranžím jednotlivých skladeb je pro mě zatím toto album albem roku 2004. Samozřejmě leckdo by mohl říci, je to jenom obyčejný pop, ale i pop lze dělat ve velkém stylu, což se právě Laře Fabian podařilo.