Začínali jako patřičně naštvaní a potetovaní mladíci. To jim zůstalo, akorát museli přijmout nového zpěváka. Překonali tragédii a vyprskli do světa novou desku "Desensitized". Ano, jsou to Texasané Drowning Pool, kterým se podařilo se vztyčeným prostředníčkem dokázat, že může být i líp.
Vypadalo to s nimi bledě. Když zemřel v roce 2002 zpěvák
Drowning Pool Dave Williams, nadějná metalová partička z Texasu rázem spočinula nad strmým srázem, který se stáčel do chřtánu zapomnění. Rok se nic nedělo a vše nasvědčovalo tomu, že trojice Stevie Benton, C.J. Pierce a Mike Luce zapadla kamsi do jícnu dallasské pouštní díry. Fandové po měsících klidu začali ztrácet trpělivost, debutové desky
"Sinner" s nezapomenutelným hitem "Bodies" se sice prodalo na jeden a půl milionu kusů, ale jak se říká:
sejde z očí, sejde z mysli. To si ale
Drowning Pool včas uvědomili, loni na podzim zatloukli na poplach a sehnali nového vokalistu Jasona "Gong" Jonese. To se nakonec ukázalo být vcelku dobrým tahem, protože bývalému leaderovi Built XL se podařilo mezeru po charismatickém Williamsovi slušně zaplnit.
Novinku "Desensitized", v pořadí druhou desku
Drowning Pool, otevírá klasická stadionová vypalovačka "Think", která staví především na strohém, hymnicky odsekávaném předrefrénu. Právě v této skladbě se vám vybaví zesnulý Dave Williams a největší pecky z debutu. Hodně dobrá je také dvojka, úvodní singl "Step Up", v němž se ale
Drowning Pool stylizují spíše než do role nu-metalových proroků do hávu milců energického stoner rocku. V žádné z písní nečekejte hlubokomyslné texty, převládá "zdravý" nihilismus, varování před násilím, deprese z krutosti okolního světa, milenecká potupa. Krokem vpřed oproti debutu je lepší práce
Drowning Pool s melodiemi a vůbec se strukturou písní, které v případě "Desensitized" působí různorodějším a zároveň konzistentnějším dojmem.
Hlavní slabinou "Sinner" byla právě nevyrovnanost, neboť tutovky "Bodies", "Reminded" nebo "All Over Me" vysoce převyšovaly jakýkoli potenciál ostatních tracků. To se naštěstí podařilo skupině na "Desensitized" když ne eliminovat, tak alespoň ostrouhat. Kromě zmíněných dvou pecek si dobré jméno Texasané dělají také posmutnělým valením "Numb", politickou agitkou na hodně výbušném podkladu "Killin' Me", mohutná rytmika "Nothingness" zase připomene, že z Texasu pochází také
Pantera. Stejně jako Achilles měl zranitelnou patu, také
Drowning Pool mají slabiny - ostrá balada "This Life" příliš naráží na mantinely kýčovité nudy, o něž se tak krutě pomlátili
Godsmack. Nejinak tomu je u takřka romantické "Love And War", která je navíc prodchnuta verši hodnými upištěných boybandů.
Celkové vyznění
Drowning Pool se za dva roky pozměnilo. Z naštvaných, ale hodně chaotických dříčů se stali zkušení rockeři, kteří vědí, jak skloubit vlastní touhu po našláplém moderním hardrocku s relativně prodejnou tváří. "Desensitized" je díky tomu deska lepší předchůdce "Sinner". Kapela se výrazově posunula směrem ke zmíněným
Godsmack, na rozdíl od nich ale sází na přímočarost a nesnaží se okouzlit zajímavou kompozicí. A díkybohu za to, protože hlavně kvůli tomu můžeme bez mrknutí oka označit "Desensitized" za přinejlepším velmi příjemné překvapení, které sice nepřináší nic převratného, ale sympaticky rozvíjí náznaky ze "Sinner" směrem blíž skutečné "mainstreamové" kvalitě.