Malá Alanis roste do krásy

Někteří lidé mají Avril Lavigne jen za loutku v rukou producentů, která patří do stejné přihrádky jako všechny ty vyšlechtěné popové princezničky. Ovšem to nic nemění na tom, že je mnohem uvěřitelnější a že její debut "Let Go" byl přes všechen hype kolem něj a promožvásty o tom, jak je punkerka (!), hlavně výbornou kolekcí skvělých poprockových písniček. A taky, jak jsem napsal na závěr recenze zmíněné debutové nahrávky: "Pokud se teď začne masivně investovat do mladých holek, které si samy píší výborné písničky a víc než počítače mají radši kytaru, nevidím na tom nic špatného. Radši sedmnáctiletou pseudorebelku než pětadvacetiletou pseudopannu." Mladých holek, které místo tuc tuc zpívají do zvuku kytar, od té doby opět přibylo, nyní se ovšem o dva roky starší Avril vrací se svou druhou deskou "Under My Skin". A možná naživo skutečně není žádná pěvecká extratřída (viz. recenze DVD "My World"), možná se bere trošku vážně a možná by bez pomoci kolegů nesložila ani jednu písničku, ale když vezmete desku, jak leží a běží, je nutno uznat, že je opět nacpaná velmi povedenými písničkami.

Zapomenuto někde zůstalo producentské trio The Matrix, které pomohlo Avril s několika hity (a úspěch Avril zase pomohl jim do té nejvyšší producentské ligy), hlavní spoluskladatelkou na novince je jen o něco starší Chantal Kreviazuk a samozřejmě několik dalších skladatelů, hudebníků a producentů. Všichni však kopali za hlavní hráčku, a tak je je "Under My Skin" po všech stránkách dotaženější než debut. Samozřejmě nemůžete čekat rapidní změnu stylu, ale v rámci možností je deska stylově pestřejší, rockové pecky jsou tvrdší, popové hitovky popovější a taky se Avril (alespoň ve studiu) poměrně vyzpívala, takže občas svým hlasem dokáže i překvapit. A hlavně - zůstaly ty chytlavé písničky, které dokázaly udělat z "Let Go" tak prodávanou desku.

Pokud byste proti desce chtěli něco namítat, hned na začátku vás Avril odpálí nářezem v podobě skladby "Take Me Away", jejíž kombinace klidnějších slok a výbušného refrénu je vskutku mňamózní. Taky v ní, stejně jako v následující "Together", Avril ukáže, že skutečně vyzrává i jako zpěvačka. Pilotní singl "Don't Tell Me" je svým středním tempem sázkou na jistotu, ale nenechejte se zmást jako já - ta písnička roste každým další poslechem, stejně jako z podobné líhně pravděpodobný další singl "My Happy Ending". Najdete tady samozřejmě i neopunkem říznutou vypalovačku "He Wasn't", následovníka "Sk8er Boi" z první desky. Nemusíte s tím souhlasit, ale podle mě má každá deska tu jako fakt úplně nejlepší písničku. Na "Under My Skin" je to pro mě "Fall To Pieces" s tak úžasným refrénem, že kvůli němu určitě musela Avril někoho zabít. A jinak jo, je to v podstatě obyčejná popovka :). Ale vše od samotné skladby po aranže, zpěv či gradaci se v ní spojilo do vskutku záviděníhodného kousku.

O Avril se často říká, že je to jen taková mladší a popovější Alanis Morissette. Ne že by na tom nebyl velký kus pravdy, ale zatímco Alanis se začíná trošku motat v bludném kruhu a neví, kam svou hudbu posunout dál, sázím na to, že ta mladší z obou Kanaďaněk je teprve na startu své kariéry, a pokud by snad už nikdy nepřekonala komerční úspěch debutové desky, po stránce hudební ještě hodně povyroste a rozhodně nás překvapí. "Under My Skin" je sice zatím jen sbírkou skvělých poprockových písniček, ale jako závdavek před hlavním chodem je to předkrm vskutku výživný a na chutě bohatý.