Wave Gotik Treffen je festival, na kterém se každoročně scházejí přívrženci gotiky a elektronické hudby temnějších odstínů, škála stylů je však mnohem rozsáhlejší. V okolí svatodušní neděle se tentokrát již třináctý ročník konal o posledním květnovém víkendu (28. - 31.5.2004). Středobodem tohoto festivalu je v německém Lipsku výstaviště Agra, kde kromě koncertních hal je i prostor pro stanové městečko, které zde vždy v těchto dnech praská ve švech. Wave Gotik Treffen není jen o hudbě, i když spatřit více jak sto padesát koncertů na rozličných místech tohoto města není úplně k zahození a dá to docela zabrat, pokud chcete stihnout vše naplánované. Kromě hudby je tady možnost navštívit středověké tržiště, specializované obchody přímo v hale na výstavišti, promítání filmů, autorské čtení, shlédnout módní přehlídky nebo nakouknout do světa kouzel, meditací a improvizace. Jelikož se festival koná všude možně po Lipsku, je v trvání tohoto setkání fandů posílena hromadná doprava a všude se bez problému dostanete. Letošnímu ročníku přálo i počasí, tudíž nic nebránilo tomu, aby město zahalily převážně černé odstíny barev oblečení návštěvníků tohoto jedinečného a největšího setkání v tomto žánru.

Po nezbytných manévrech s ubytováním a vyzvednutím akreditace jsem zamířil do letního amfiteátru Parkbühne, kde již pomalu začínal koncert seskupení Haggard. Záměrně mluvím o seskupení, protože v této grupě je celkem sedmnáct lidí. Jedná se o kombinaci metalové skupiny ve spojení se smyčcovou sekcí, která zde představila své nové album "Eppur Si Muove". Jejich hudba je odvarem kytarových riffů ve spojení se smyčci s tou pravou potemnělou gotickou atmosférou - škoda, že jejich koncert ještě začínal za světla. Po jejich výstupu se vše chystalo na hlavní hvězdu tohoto večera v tomto parku, tou byla skupina My Dying Bride, která na pódium vtrhla se svým death metalem a hodně hutným soundem, jenž nás doprovodil k pomalému západu slunce a vstupem do nočním stínů gotického světa. Pak jsem se přesunul na výstaviště do haly Agra, kde již pěkně duněla elektronika skupiny Suicide Commando, která ovlivnila i několik českých skupin hrajících electronic body music. Jejich industriální elektronika rozhýbala slušně nabitou halu, které servírovala nejenom ukázky z poslední desky "Axis Of Devil". Hlavní hvězdou prvního dne festivalu se stala německá skupina Camouflage, která se minulý rok vrátila vydařeným albem "Sensor". Jelikož koncert začal už hodně po půlnoci, všichni návštěvníci byli již slušně rozjetí a samotné trio Marcus Meyn, Heiko Maile a Oliver Kreyssig se na pódiu skvěle bavilo a servírovalo jeden hit za druhým. Nevynechali takové pecky, jako bezesporu jsou "The Great Commandment", "Love Is A Shield", "Suspicious Love" nebo "Me And You" a "I Can't Feel You" právě z desky "Sensor". Show byla podobná té, kterou představili na turné samotném, jen jej neodehráli kompletní. Závěr koncertu patřil uvolňující pohodičce "One Fine Day", kousek po druhé hodině ranní jsem se vydal směrem hotel a postel s příjemnými zážitky z prvního festivalového večera.

Sobotní program začínal již po čtvrté hodině. Po nezbytné exkurzi do města jsem se opět vydal do Parkbühne, kde jsem si nenechal uniknout rakouskou partičku Sanguis et Cinis. Kombinace elektronického podkladu a hutných kytar byla rozpumpovacím startem sobotního večera. Byl jsem i vesele pobaven, když skupina v čele s Celine Angel spustila coververzi letitého hitu Falca "Rock Me Amadeus". Po tomto vydařeném mejdanu tu byl americký objev Diva Destruction, jenž debutem "Passion's Price" získal přízeň po celém světě. Mě však jejich hudební alchymie nijak neoslovila, a proto jsem se vydal do středu dění - na výstaviště, kde jsem si nejdříve prošel stánky a nakoukl na koncert Funker Voght. Čtveřice Funker Vogt (2 x klávesy, kytara a zpěv) ve vystoupení v odstínech oranžovočerné barvy a plné hutných zvukových kotrmelců plně rozhýbala a rozskákala celou Agra halu. Po nezbytných úpravách pódia jsem se již těšil na další temnější elektronickou skupinu oblečenou do černých obleků - Covenant. Industriální elektronika této formace čerpala ze zatím poslední desky "Nothern Light" (2002), jejich show byla podpořena skvělou videoprojekcí a efektně působícím osvětlením klasických dlouhých zářivek, které byly namontovány kousek před plátnem. Na závěr večera tu byl koncert belgické skupiny The Klinik, jejich spojení gotiky a EBM mě po náročném předchozím večeru a o nic chudším sobotním večeru spíše začalo uspávat, a tak jsem jejich vystoupení opustil dříve.

Kromě festivalového dění vždy v Lipsku vyroste i středověké tržiště a vesnička. Tržiště bylo umístěno nedaleko hlavního nádraží a za velmi příjemného letního počasí přímo nabízelo svou návštěvu. Zde jsem si užil vystoupení hudební skupiny, která zde předvedla úžasné spojení píšťal, dudáckých sól, zpěvu a rytmického bubnování, do kterého se všichni vesele pohupovali a sem tam vložili nějaké ty fórky pro pobavení obecenstva. Podvečerní program jsem tentokrát zahájil v Agra hale, kde jsem se nechal unést temnější gotikou ala The Mission v podání The House Of Usher, ta mě velmi příjemně naladila. Následovala anglická formace Skeletal Family, která mě pro změnu probudila svižným punkem hodně ovlivněným gotikou, ale chvílemi jsem se nemohl ubránit dojmu, že některé kytarové vychytávky jsem již slyšel u mnohem slavnějších The Cure. V ten daný moment jsem usoudil, že kytar bylo dost a chtělo by to nějakou elektroniku. Vyrazil jsem již na osvědčené místo v Parkbühne, kde již slušně rozpumpovalo publikum vystoupení německých In Strict Confidence, jejichž electronic body music obstojně šlapala. Nevím čím to bylo, ale na návštěvnících Wave Gotik Treffen se asi již podepsala únava, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že nebylo narváno před blížícím se vrcholem tohoto večera. Karl Bartos, jeden z bývalých členů legendy jménem Kraftwerk, se chystal na propagaci svého loňského sólového počinu "Communication". Kromě svého materiálu připomenul i Kraftwerk samotné, odehrál skoro celé album "Computerwelt" a přidal takové trefy do černého, jako jsou "Trans Europa Express" a "Das Modell". Z jeho vlastní tvorby naživo fungovaly skvěle singly "I'm The Message" a "15 Minutes Of Fame". Show doplnil zručný VJ, který mixoval nejenom klasickou kraftwerkovskou videoprojekci s novými grafickými hrátkami. Nabitý víkend, který ještě pokračoval v pondělí (v Německu byl svátek), mě již dokonale unavil. Nechal jsem si tedy ujít i společné vystoupení Anne Clark a Davida Horrowa. V nabitém programu se prostě vše nedalo stihnout a třeba i navštívit jiná místa, kde se festival odehrával.

Festival Wave Gotik Treffen je vydařeným propletencem setkání různých hudebních experimentů a každý si zde s rozsáhlé nabídky dokáže vybrat. Samotné město je vůči tomuto festivalu vlídné a nikoho již tato tradice nepřekvapí, snad jedině všudepřítomné turisty z Japonska, kteří o minulém víkendu ani nestihli cvakat svými fotoaparáty. Nejenom hudební program dokázal přilákat přes dvacet tisíc návštěvníků tohoto festivalu, jehož třináctý ročník se povedl na výbornou. Jako vzpomínka by v závěru roku mělo vyjít retrospektivní DVDčko, které přiblíží ty nejvydařenější momenty celého čtyřdenního maratónu pestré zábavy, příjemných posezení a setkání. Příští rok se nás tam může sejít více, přeci jen do Lipska je to coby kamenem dohodil.

Wave Gotik Treffen, Lipsko, 28. - 31.5.2004

A nyní ještě několik fotek z celého festivalu od Petera Pavelka a Mirage: