Belgické trio Hooverphonic není v našich vodách nijak neznámým pojmem, navíc v rámci turné k desce "Sit Down And Listen To (The Live Theater Recordings)" zavítá i na letošní festival Rock For People. Geike Arnaert, Raymond Geerts a Alex Callier tvoří na svých deskách pohodové hudební experimenty, ve kterých se odráží vše od popu přes rock a konče u taneční hudby. Jejich písně jsou inteligentním propletencem, který snad žádného posluchače ani nemůže urazit. Na nové desce se rozhodli naplno odpoutat se od přítěže elektrických mašinek a vdechnout svým písním úplně jiné kouzlo v akustickém kabátku. Ze své dosavadní tvorby vzali třináct songů a přearanžovali je do zcela poklidných verzí. Jako bonus je zde singl "The Last Thing I Need Is You", který jako jediný představuje studiovou nahrávku a musí se říci, že se opět povedlo natočit příjemnou věcičku. "Sit Down And Listen To (The Live Theater Recordings)" je přehlídkou toho nej z desek "Jackie Jane" (2002), "The Magnificent Tree" (2000), "Blue Wonder Power Milk" (1998) a "A New Stereophonic Sound Spectacular" (1996).

Od prvního brknutí do strun basové kytary songu "Antarctica" vás Geike, Raymond a Alex nenechají ani sebemenší chvilku vydechnout a servírují jednu písničku za druhou v živé podobě natočené v nerušeném prostředí malého divadla, jehož scéna se proměnila v improvizované nahrávací studio. Sestavu Hooverphonic doplnili klavírista David Poltrock, bubeník Mario Goossens, trumpetista Yves Fernardez a smyčcové kvartet ve složení Cedric Murat, Yumica Lecluyze, Marc Pijpops a Hans Vandaele. Nejenom jejich sehranost vnesla pohodu a hravost jednotlivých melodií do tohoto koncertního setu. "Sit Down And Listen To (The Live Theater Recordings)" se převážne nese v pomalejších písních a jedná se o velmi vyrovnaný celek. Struktura této nahrávky byla zvolena velmi citlivě, nejedná se tedy o nějaké plácání ryby na sucho. Jednotlivé melodie intenzivně proplouvají prostorem a mají svá malá vyvrcholení. Ať už se jedná o singlovku "Inhaler", prověřenou "Jackie Cane" nebo rozvernou "Frosted Flake Wood". "Eden" za převážně klavírního doprovodu, který doplňují emotivně šimrající smyčce, je něhoulinká a ani se nedivím, že si ji do svého zpěvníku vypůjčila i Sarah Brightman. Závěrečná část koncertu čerpá z vychytávek, jakými bezesporu jsou "Sad Song", úžasná "Someone" nebo hitově nabité duo "The World Is Mine" a "Sometimes". Úplný závěr po krátkém tichu patří svěžímu hitíku "The Last Thing I Need Is You", na kterém se též podílela Cathy Dennis, je to typická ukázka z vydařené tvorby Hooverphonic.

Hooverphonic na své živé desce nachystali převelikou porci pohody a hudební krásy, která vás každým poslechem něžně pohladí. Geike Arnaert má příjemný hlas, který pokaždé otevře brány emociálního poklidu, jenž při svitu omezeného počtu zdrojů světla zapůsobí vždy blahodárným účinkem. Někdo může namítat, že akustickou desku už vydalo nespočet umělců a že se jedná už skoro o okoukaný trik, ale myslím si, že ač se vždy nemusí jednat o povedený počin, v tomto případě se to hodně povedlo. Deska s výstižným názvem "Sit Down And Listen To (The Live Theater Recordings)" je nadmíru povedená a jsem rád, že jsem ukořistil jedno z posledních míst v potemnělém divadélku někde na konci města, kde rozum a cit vítězí na touto poblázněnou dobou.