Možná, že někdo z vás zaregistroval na nedávném festivalu United Islands Of Prague slovinskou skupinu Siddharta. Spíše ale asi ne. Kapela, která je doma hvězdou první velikosti, srovnatelnou třeba s naší Lucií, a která pravidelně zaplňuje nejvetší fotbalový stadion v Lublani, byla v Praze inzerována takřka milimetrovým písmem v úplném rohu plakátu, dále už byly jenom tři tečky.

Jakoby se to se slovenskými IMT Smile mělo podobně. Od roku 1992 vydali pět desek, získali Stříbrného slavíka a pravidelně vyprodávají několikatisícové haly. Frontman a zpěvák Ivan Tásler je podepsán pod podstatnou částí písní z veleúspěšného alba Richarda Müllera "01" a v březnu si kapela z Výročních cen Aurel (obdoba českých Andělů) odnesla ocenění za album roku, skupinu roku a Tásler za zpěváka roku. Přesto je úspěch IMT Smile v Česku stále jen slabou ozvěnou domácích ovací a slovenské hvězdy u nás i nadále platí spíše za nadějné začátečníky. Aktuální album na tom přes své nepopiratelné kvality však změní asi jen málo. Opět totiž nad úrovní české konkurence (Chinaski, Ready Kirken, O5 & Radeček) tkví "pouze" o několik výkonostních tříd, což zřejmě nestačí.

Vůdčí osobnost IMT Smile, zpěvák a kytarista Ivan Tásler, dokázal na předcházejících nahrávkách domovské skupiny a naplno při spolupráci s Richardem Müllerem, že je výjimečným skladatelem se snadno rozpoznatelným rukopisem a zejména nevšedním citem pro hitové melodie. Možná právě proto neočekávejte od aktuální desky něco závratně odlišného vzhledem k předcházejícím albům. IMT Smile se drží svého osvědčeného vzorce jako příslovečný švec kopyta. Převládající kytarová aranžmá jsou spíše než v ostrovním britpopu zakotvená v rockové klasice ala Hootie And The Blowfish nebo Dave Matthews Band. Rockové hrany jsou obroušeny právě tolik, aby to rockera neurazilo a náctileté fanynky neodradilo. Koketérie s elektronikou či jinými módními výstřelky se nekoná. Padesát minut nahrávky bezproblémově odsýpá v osvědčených středních tempech a pravidelných rytmech. Občas ozvláštní zajetý kytarový model sympatický aranžérský úkrok stranou (akordeon v "Nič nie je isté" nebo Richard Müller v "Kým stúpa dym").

Zkrátka příjemná a nepodbízivá poprocková deska s větším než malým množstvím potenciálních hitů ("Vadí - nevadí", "Mám to rád", "Široké ramená", "Jelen je len jeleň", "Budeš mi chýbat'"). V kontextu předcházející tvorby IMT Smile vlastně nic nového pod sluncem, ve srovnání s českou konkurencí opět vysoce nadprůměrné!