Skyline byli vždycky sví. Aktuální deskou "Urbanica" se však posunuli hudebně i názorově zase o kus dál. Jejich snaha pokusit se prorazit - nebo alespoň nahlodat - začarovaný kruh prodeje a distribuce hudby u nás a vytvořit tak nový precedens, je veskrze sympatická. Nejen o tomto zajímavém pokusu jsme si povídali hlavně s "mediálním prostředníkem" kapely - bubeníkem, jinak též hudebním publicistou, Radkem Burešem. Dostalo se však i na ostatní členy bandu, který v současné době tvoří - Hoffy_M ("mašinky"), zpěvačka Jitka, MC Nu.C a kytarista Marian. Občas se do hovoru zapojil i nehrající člen kapely, zvukař Tomáš Sochůrek.

Během několika let kapelou prošlo nezvyklé množství lidí, čím si to vysvětlujete? Že by s vámi nemohl nikdo vydržet?

Radek: Ono je to tak, že spousta lidí odpadla už na začátku, kdy jsme byli kamarádi z gymplu, skoro nic neuměli a hráli tak nějak pro legraci. Ještě před prvním koncertem kapelou prošlo deset lidí, takže ta pověst hrůzostrašnýho bandu, kde nikdo dlouho nevydrží, je trochu přehnaná. Těch opravdu zásadních odchodů bylo jen pár. A celou tu dobu vlastně jen krystalizoval správnej tvar, aby v kapele byli jen lidi, co si budou sedět lidsky a zároveň budou všichni pro kapelu opravdovým přínosem. Holt nám to jen trvalo trošku dýl. Ale myslím, že zatím každá výměna byla nějakým způsobem obohacující, nikdy to nebyl krok zpátky. Třeba saxofonista Ondřej nám chybí, protože je to kámoš, ale brzo jsme zjistili, že kytara se do našeho současnýho konceptu hodí mnohem víc než ságo.

Má tenhle krok nějakou souvislost se současnou vlnou kytarových kapel? Kytara byla vzata na milost i u tanečních kapel.

Marian: Já jsem s klukama začal hostovat jen tak pro zábavu předloni v prosinci. A když se Ondra rozhodl cestovat a Skyline potřebovali nějak nahradit ten chybějící melodickej nástroj, logicky to padlo na mě.
Radek: Marian je totiž Ondřejův nevlastní bratranec, takže s náma začal hrát čistě ze známosti. Žádný kalkul s kytarovkama v tom nebyl, i když já mám z toho radost, protože jsem byl vždycky spíš "kytarovkář".

Zjistil jsem, že tvoje předchozí hudební působiště byla trochu jiného ražení...

Marian: Tohle je pro mě první kapela s elektronikou, s živou kapelou takovýho ražení jsem nikdy nehrál, ale hned nám to "sedlo". Už dřív jsem ale dělal nějaký tracky, takže zkušenosti s touhle scénou jsem měl.
Radek: Marian se dokonce zúčastnil naší remixérský soutěže k první desce, ale nevybrali jsme ho... i když kytary tam byly super (smích).

Jak ses dostala k této muzice ty, Jitko? Většina lidí si tě asi bude pamatovat hlavně z tvého působení v "Hlavsově projektu" Fiction.

Jitka: To byla taky náhoda. Přestěhovala jsem se z Českých Budějovic s tím, že jsem chtěla zpívat, najít si nějaký uplatnění. Seznámila jsem se Matějem Ruppertem, kterýmu jsem pustila svůj demáč. A druhý den už mi volal Radek, že mluvil s Matějem... Takže jsme se ihned sešli. Tenhle styl mi sednul. Taneční muziku jsem měla ráda, i když jsem s ní prakticky neměla zkušenosti.
Radek: Já myslím, že to muselo být v Jitce nějak zakódovaný, protože když jsme začali zkoušet nový skladby, ona naskočila a hned začala vymýšlet.
Jitka: Okamžitě mně nabíhaly věci, který bych měla zpívat.

Jak jste po všech těch změnách dávali desku dohromady? Jsou to skladby sesbírané za nějaké delší období? Nebo vzniklo vše naráz?

Hoffy_M: Asi půlka skladeb je nových, půlka starších, ale hodně předělaných.

Jak se vám spolupracovalo s Ecsonem Waldesem? Podle všeho se na desce podílel dost výrazně. Do jaké míry měl od vás při práci volnou ruku?

Hoffy_M: On to měl původně jenom míchat, ale potom začal některý věci trochu měnit.
Tomáš: V podstatě je to tak, že ten chlápek má asi metr osmdesát, svaly, takže on si tu volnost bere sám, on to má od přírody (smích).
Hoffy_M: Občas jsme se hádali, ale když už něco vyměnil, tak to bylo ku prospěchu.
Radek: Je pravda, že Ecson na tom nechal hodně práce. On je profík. Když něco dělá, tak na dvě stě procent. Určitě to posunul o kus dál, ale výsledek jsme samozřejmě hlídali společně.

Deska je venku. Jak ji nyní s odstupem hodnotíte? Je to pro vás ideální stav? Nebo byste už nyní něco změnili? Cítili jste během natáčení nějaká omezení?

Hoffy_M: Rozhodně mě to baví poslouchat víc než první desku.
Radek: Za jediný omezení bych považoval to, že jsme ji od začátku nedělali v týhle sestavě. Jsou tam starší věci, který bylo škoda tam nedat, i když i je jsme se snažili hodně překopat, aby celá deska držela pohromadě, aby to odráželo náš aktuální stav. Takže teď už se těšíme, až začneme dělat další desku a budeme u toho všichni od začátku.

Jak u vás probíhá proces skládání? Co hádky při tvorbě?

Nu.C: Hoffy přinese pecku, pustíme si ji ve zkušebně, říkáme si do toho nějaký svoje nápady. Já přinesu text, navrhnu třeba nějakou melodii, pak to společně upravujeme - klasika. Moc se u toho ale nehádáme, jsme přece kamarádi...(smích)

Při prvním poslechu desky mně v hlavě naskočila vzpomínka na dancefloor typu 2 Unlimited. Zcela nezávisle podobně reagovalo ještě několik dalších lidí, kteří desku slyšeli poprvé. Co vy na to?

Hoffy_M: My jsme chtěli udělat poslechově "jednodušší" desku, žádný undergroundový tracky, takových věcí už vyšlo spousta. Chtěli jsme se pokusit o něco, co tady ještě nikdo nevydal.
Radek: S těma 2 Unlimited je to samozřejmě úplně mimo. To je jenom takový zkratkovitý uvažování, lidi tam slyší zpěvačku, MCho... Myslím, že kdo si pustí starý 2 Unlimited a potom nás, rychle pozná, v čem je rozdíl. Je to zcestný.

Je nějaká zásadní nahrávka, kterou jste poslouchali během skládání a natáčení a která nějak výrazně ovlivnila konečný tvar?

Hoffy_M: Já jsem toho moc neposlouchal. Poslední dobou nemám nějaký vzory, něco, co by mě ovlivnilo.
Radek: Já jsem hodně poslouchal Blur, ale ty moc jako 2 Unlimited nezní...(smích)

Máte na albu každý svoji nej skladbu?

Nu.C: Pro mě je to určitě "Rhythm Hackers".
Radek: Pak taky "Entertaining", tu jsme hodně předělali a povedlo se to.

Cítíte se jako živá kapela? Nebo je vám lépe ve studiu?

Nu.C: Rozhodně jako živá kapela, potřebujeme obecenstvo, co nám dává energii.
Radek: A víme, že koncertně jsme zkrátka nejsilnější. Nejsilnější ze všech! (smích)

Dřív jste se hodně bránili tomu, abyste byli zařazováni ke scéně pražských kapel kolem klubu Roxy - Skyline, Roe-Deer, Khoiba, Southpaw... Jak je to dnes?

Radek: Tak k tomu už se hlásíme, respektive my se tomu nebránili, ale spíš ta scéna moc neexistovala. Dneska je to jinak. Já osobně z ní mám výbornej pocit, ty kapely jsou vzájemně provázaný, hodně spolu komunikujou. Nejsou to ale jenom ty zmiňovaný kapely, počítáme do toho i Ecsona Waldese, Juanitu Juareze a další. Mám takovou teorii, že hlavně ty kapely spojil fakt, že se začalo zase chodit na koncerty. Pro publikum se vrátilo takový to kouzlo kapel, což scénu hodně nakoplo.

Jak se díváte na současnou taneční scénu, často se mluví o úpadku, pomalu o zániku.

Hoffy_M: Podle mě to není zánik taneční scény, jako spíš zánik fenoménu DJů. Lidi už to přestává bavit.

Cítíte se ještě jako součást taneční scény? Nemyslíte si, že už jste tuhle škatulku přerostli?

Radek: Naší odpovědí je deska, která není striktně taneční. Je tam dokonce jeden ploužáček, což u taneční kapely není zrovna obvyklý. Ale z tý scény jsme tak nějak vyrostli, to je jasný.
Nu.C: Já osobně jsem byl touhle scénou odchovanej - Dj's, soundsystémy, nejrůznější projekty. Až pak přišla nabídka od Skyline, i když je pravda, že jsem vždycky chtěl mít kapelu.
Radek: Těžko můžeš dělat striktně taneční muziku třeba ve čtyřiceti. Teda můžeš, ale pak je velký riziko, že budeš působit trochu komicky. Takže tím, jak člověk dospívá, se posouvá. My bysme rádi, aby naše hudba fungovala univerzálně. Měřítkem jsou třeba festivaly, paří na nás lidi jak na tanečních festivalech, tak na rockových. Na těch dokonce i víc a to je super.

Vaše album vychází zajímavým způsobem, společně s časopisem Ultramix. Navíc za skoro symbolickou cenu. Na druhou stranu - nesetkáváš se ty - Radku (redaktor časopisu - pozn. red.) - s názorem, že je v tom trochu protekce?

Radek: To je blbost. Ultramix vydává společnost, kterou vede zdatnej obchodník a zdatnej obchodník nebude riskovat spoustu peněz, aby z protekce potěšil svýho zaměstnance. Tak to fakt nechodí. Tady šlo o to, že je to nová forma distribuce, která v něčem pomůže nám, v něčem časopisu, ale hlavně to je možnost, jak naši desku dostat k lidem levněji. Někdo třeba řešil, že jsme byli na obálce, ale tam šlo o to, podpořit tu desku co nejvíc, když už u toho časáku vyšla, protože to bylo přelomový. Pokud vím, tak tady nikdo novou desku a za takovou cenu u časopisu nevydal. Navíc si myslím, že mít Skyline na obálce, to už dneska není nijak vycucaný z prstu.

Myslíte si, že tenhle způsob distribuce má budoucnost? Každá kapela zřejmě nemá možnost vydat - distribuovat své album prostřednictvím časopisu.

Radek: Já myslím, že ta možnost tady je, problém je v tom, že to nemůže být neznámá kapela, protože to by ten časopis mohlo zásadním způsobem ohrozit. A ty známější party na to zatím nemají odvahu, respektive je to asi ani nenapadlo a nebo je takovej postup zkrátka nezajímá.
Tomáš: Třeba rapový desky takhle běžně vycházejí. Myslím, že se tím prostě spojí dvě síly. Časopisy zůstanou v oběhu a prodá se víc cédéček.
Radek: To je fakt, že v hip hopu už to pochopili. Zřejmě je to ale celý asi jen mezičlánek, než se to všechno přesune na internet. Jistý to není, každopádně jsme chtěli něco udělat a ne jen brblat, že hudební průmysl je v krizi.

V jakém nákladu deska vyšla?

Radek: Na zlatou desku to je. Jenomže nám to IFPI samozřejmě neuzná.

Proč název "Urbanica"?

Tomáš: To vzniklo úplně náhodou cestou do Portugalska.
Radek: Původní idea byla, že se to bude jmenovat "Urban Kids" - děti města. Zároveň to mělo fungovat jako fór s naším promotérem Davidem Urbanem, kterej je takovej náš "taťka". To se kapele nelíbilo, zdálo se jim to infantilní. Líbilo se nám ale to "urban", hledali jsme možný varianty s tímhle slovem a nakonec tedy Tomáš přišel s názvem "Urbanica". Myslíme si, že je to takovej městskej pop, městská hudba, plus je tam ten druhý rozměr s Davidem.

Co rádia? Některé kapely tuto možnost propagace často už předem vzdávají, co vy?

Radek: Nevzdáváme to, ale samozřejmě je to těžký.
Hoffy_M: Zajímavý je, že když to lidem připadá jako 2 Unlimited, tak v rádiích stejně řeknou, že je to ještě moc komplikovaný.
Radek: Třeba v Evropě 2, což je zkrátka stanice, která má opravdu velkou sílu, řekli, že je to moc umělecký, což vlastně bereme jako kompliment (smích).

Jak řešíte image kapely?

Radek: Snažíme se vypadat jako pěkná, mladá a perspektivní skupina (smích).

Máte vůbec ambice živit se hudbou? Působí někdo z vás ještě v jiných hudebních projektech?

Hoffy_M: Ono už nám to teď zabírá tolik času, že to ani není možný.
Nu.C: Já vystupuju ještě s DJkou Katchou, občas hostuju s Radium.nfo...
Marian: Já v rámci toho, abych si udržel styl, chodím hrát country...
Radek: Momentálně je to tak na hraně, že se tomu ještě nemůžeme věnovat maximálně, ale už teď veškerej volnej čas dáváme kapele.

Co nějaký klasický hudební sen?

Nu.C: Tak určitě třeba úspěch v zahraničí.

Zatím jste vždy absolvovali pár jednotlivých výjezdů, byli byste ochotní vzít si na dva měsíce dovolenou a objíždět malé kluby po Evropě?

Jitka: Kdyby to bylo možný, tak určitě.
Radek: Souvisí to s tím, že když člověk dělá hudbu, který věří, samozřejmě chce, aby ji slyšelo co nejvíc lidí. My jsme teď hráli čtyři koncerty v Polsku a zjistili jsme, že to tam smysl určitě má. Nikdo nás tam neznal, ale publikum bylo nadšený. Ukázalo se, že to funguje, ale je těžký lidi nějak přilákat. Oni nemají důvod chodit na kapelu, kterou tam nikdo nezná. Ideální cesta je asi přes festivaly.

Myslíte si, že vaše hudba má ten potenciál - to "něco navíc", co by mohlo oslovit publikum v zahraničí?

Radek: Možná když budou mít 2 Unlimited comeback, tak bysme mohli mít šanci (smích).
Jitka: Ne, my jsme Skyline, určitě tam je něco... (smích). Na mě to tak fungovalo, už když jsem kluky viděla poprvý koncertovat.
Nu.C: Bylo tam to kouzlo, viď? (smích)
Radek: Určitě nejsme tak nadutý, abysme si mysleli, že děláme nějakou revoluční hudbu. Na druhou stranu mě nenapadá kapela, ke který bysme se mohli nějak připodobnit, že bysme byli česká verze někoho.

Díky za rozhovor.