Tak se nějak na jaře tohoto roku sešly tři bluesové desky velkých hvězd. Chris Rea si vysnil svůj Modrý jukebox, Eric Clapton vystřihl báječnou poctu Robertu Johnsonovi a do třetice se nyní věnujeme dlouho plánovanému bluesovému projektu americké kapely Aerosmith pod názvem "Honkin' On Bobo". Zatímco mistrovský Clapton se od bluesových schémat téměř neodchýlil a Rea natočil své vlastní kompozice na pomezí blues a melancholického jazzu, Aerosmith si oblíbené bluesové skladby přetvořili po svém, mnohdy dost přitvrdili a zrychlili, což se asi dalo čekat. Jejich verze blues je svérázná a po čertech dobrá.

Na "Honkin' On Bobo" došlo k paradoxu - pro běžné posluchače, fanoušky Aerosmith, je deska příliš dřevní (chcete-li, málo poprocková) a pro bluesové zájemce zase asi málo pravověrně bluesová. Je to prostě rokenrolová kapela hrající svou oblíbenou hudbu, celý život milované blues. S plnou elektrikou (až na malé výjimky), rychlá a někdy i dost drsná, zabíhající daleko do boogie a s Tylerovým nepřeslechnutelným hlasem, který písním dává charakteristickou barvu. "Shame, Shame, Shame" a "Baby, Please Don't Go" se míhají rychle jako železniční pražce při zběsilé jízdě odbržděného vlaku, exhibičním způsobem se chlapci postavili ke známé klasice "You Gotta Move". Velkou devizovou Aerosmith je na tomhle albu hutný, plný zvuk, třeba v "I'm Ready" vytváří až ponurou, strašidelnou atmosféru. Jen tu harmoniku mohl vytáhnout Steven klidně ještě častěji.

Že to "Létající kováři" umějí i akusticky, se zvukem obnaženým na kost, dokazují "Back Back Train" a závěrečný tradicionál "Jesus Is On The Mainline", jenž jako by vypadl z nahrávacích sessions "Exile On Main Street" "Valících se kamenů". No ale kdybych si měl vybrat jedinou a nejlepší písničku desky, byla by to "Stop Messin' Around", kterou zpívá kytarista Joe Perry (promiň, Steve) - tam je prostě všechno, kapela skvěle šlape, píseň má výbornou atmosféru.

Staré písně vlily bostonskému kvintetu do žil novou krev, ale asi to byla jen jednorázová odbočka z úspěšné cesty odstartované albem "Permanent Vacation" (z roku 1987) a lemované řadou hitů i komerčních úspěchů. "Honkin' On Bobo", deska vytoužená a udělaná pro radost, asi takovým prodejním trhákem nebude, avšak to vůbec nevadí. Jistě si najde cestu ke všem, kteří ocení její vitalitu, syrovost a upřímnost.