Chinaski jsou momentálně hodně nahoře. Album jejich největších hitů se už mnoho týdnů drží na předních příčkách žebříčku prodejnosti, ze singlu "1970" se vyklubal suverénně největší hit začátku roku a do toho všeho se kapela rozhodla uspořádat opravdu velkoryse pojaté "stadiónové" turné po vlastech českých, moravských a slezských. Druhou zastávkou šňůry byl Hradec Králové, kde si dalo dostaveníčko hodně přes dva tisíce fanoušků prakticky všech věkových kategorií.

Jako výborný tah se hned na začátku ukázala volba předskokana. Slovenský pop-rock má u nás tradičně silnou pozici a relativně mladá kapela Peha je jedním z nejzdravějších výhonků tamní scény. Její sympaticky nakažlivé kytarové hitovky měly úspěch. Navíc Peha má ve svém středu ohromně milou osůbku a zároveň charismatickou frontwoman Katarinu Knechtovou, které se v kapele prakticky vše podřizuje. A to jak ve studiu, tak na koncertních pódiích. Katarina si publikum hned na začátku lehce získala na svou stranu a až do konce skoro hodinového setu ho nepustila. Už kolem sedmé byla plocha stadiónu zaplněna z dobré poloviny a publikum se bavilo skvěle. Peha působila uvolněně a v pohodě. I když se stále jedná spíše o klubovou kapelu, muzikanti se nezalekli velkého prostoru a Katarina ho s přehledem opanovala. Že se jedná o předkapelu, bylo patrné pouze z tradičně výrazně menší hlasitosti aparatury oproti hlavním "hvězdám". Ale zvuk byl v obou případech na poměry stadiónových koncertů dobrý.

Po poměrně krátké pauze se rozjelo úvodní intro, které plynule přešlo v první kousek Chinaski, jemně ironickou skladbu "Umělci z Prahy". A už se jelo - "Strojvůdce", "Kutil", "Jaxe", kupodivu česky zazpívaná "Klára"... Jediným tahounem koncertu nebyl pouze zpěvák a kytarista Michal Malátný. Celá kapela si stále měnila pozice i nástroje, zpívala sbory, takže na pódiu bylo stále živo, pro účely Chinaski přeučený basák Ondřej Škoch si vystřihl několik kytarových sól, svěže působily nájezdy dechové sekce. Angažmá poloviny současné sestavy v seskupení Šum svistu se nezapřelo hlavně při rytmicky zajímavé odrhovačce "Dlouhej kouř". Různé perkusivní nástroje však kořenily většinu skladeb.

Zajímavým zpestřením bylo zařazení mini-unplugged setíku, kde se ukázala muzikantská vyzrálost obrozené sestavy a taky fakt, že na sobě Malátný jako zpěvák za poslední roky pořádně zapracoval. Zpíval naprosto uvolněně a s přehledem, takže si mohl dovolit i trochu těch divadelních gest. Prvním akustickým kouskem byla překvapivě prastará pubertální legrácka "Punčocháče". Malátný se postavil na pódium sám se španělkou a publikum, které se z velké části v době vzniku písničky sotva škrábalo z dětských postýlek, mu vytvořilo nadšený sbor. Zazpíval si taky kytarista Franta Táborský, bubeník Pavel Grohman si zase zablbnul s vozembouchem.

Chinaski si přivezli solidní světelný park, v druhé části, do které kapela nastoupila ve stavařských oblečcích a v helmách, se dostala výrazněji ke slovu také videoprojekce s většinou "stínovými" smyčkami. Přesto šlo pouze o celkem zanedbatelné doplňky, protože Chinaski jsou prostě o písničkách, o hitech. Jedním z těch nejčerstvějších je bezesporu "Dobrák od kosti", při kterém publikum zpočátku spontánně zastoupilo Zuzanu Norisovou, pak si ale kapela pozvala na pódium jistého Juliána (poznávací znamení čepice), jednoho z finalistů soutěže Česko hledá SuperStar, který si střihl Zuzanin part s kapelou. Trochu rozpačitě působil tento výstup asi jenom na mě, protože ohlas byl neskutečný. Jenom voda na mlýn kritikům, kteří označují Chinaski za komerční a mělký popík, ale co.

Kapela hrála přesně, některé písně měly nádech hravé latiny nebo jemně jazzová aranžmá, takže většina notoricky známých skladeb vyznívala celkem svěže. Vystoupení rozhodně nepůsobilo nějak akademicky nebo studeně, přesto občas chyběla trocha živelnosti. Ne však při novinkách "Možná" a "1970", při kterých koncert gradoval. To ale samozřejmě nemohlo být vše. Rozjařené publikum si kapelu doslova vyskákalo a vydupalo ještě při třech sériích přídavků. Zazněla již notně obehraná "1. signální", příjemně rozpustilé funky "Rádio Bubeneč", "Můj svět", "Vinárna u Valdštejna", ze starších "Podléhám" nebo "Stejně jako já". A právě tehdy Chinaski opustili drobnou úzkostlivost v interpretaci a zahráli trochu tvrději, s větším drivem a bez zábran.

Po druhé várce přídavků prohlásil rozesmátý Malátný, který se nyní představuje pod svým občanským jménem Novotný, že už ani víc písniček kapela neumí - a vlastně ani nebyl tak daleko od pravdy, protože Chinaski za skoro tři hodiny (!) opravdu přehráli velkou část svého rozsáhlého repertoáru. Trochu méně byla logicky zastoupena pouze první alba. Nezazněla namátkou "Vinohradská čp. 90" nebo "Moc toho nevim". Je však více než pravděpodobné, že kapela bude během turné setlist obměňovat.

Chinaski naprosto s přehledem zvládli roli velké "skoro-stadiónové" kapely a dotáhli se tak na své "konkurenty" - Lucii, Kabát nebo nově Support Lesbiens. Takhle nějak by měl vypadat koncert aspoň v našich podmínkách velké mainstreamové skupiny. Ten, kdo se chtěl bezstarostně a dobře pobavit, musel být spokojen. Ten, kdo od koncertu čeká velké umění, hlubší, niternější zážitek, ten zřejmě v úterý večer zůstal doma. V dobrém slova smyslu to byla lidová zábava maximálně podřízena návštěvníkovi (až na ty neskutečné fronty u stánků), což potvrdil i Michal Malátný slovy "tohle je váš večer, tak si ho pořádně užijte", a publikum ho poslechlo, protože poslouchat se musí!

Chinaski, Peha, Sportovní hala TJ Slavia, Hradec Králové, 9.3.2004