Moc dobře si pamatuji tu dobu, kdy se mi na gymnáziu, tehdy mi mohlo být nějakých sedmnáct let, dostali do ruky Silverchair a jejich deska "Frogstomp". Ještě víc než samotná hudba mě uhranul jejich věk - oni byli staří jako já a už dobývali světové rockové hitparády! Navíc Daniel Johns tak proklatě pevně splňoval všechny předpoklady na správně rozháraného, intelektuálního lídra typu Kurta Cobaina či Eddieho Veddera. Až po vystřízlivění z prvotního zaujetí jsem pronikal jejich hudbou, zjišťoval, že toto australské trio moc dobře ví, za který konec lana tahat. Sešlo se pár let a já Silverchair pořád s radostí vkládám do přehrávače a pořád se s láskou nechávám unášet riffy "Pure Massacre" či "Izrael's Son".

Silverchair udělali ve své kariéře dosti podstatný, i když zřejmě logický posun. Z naštvaných pubescentů, jejichž hlásnou troubou byly krom umaštěných vlasů hlučné kytary, zbyli civilizovaní mladíci, kteří neváhají použít symfonické orchestry a metalu je na jejich deskách jako šafránu. A právě pro nás, kteří jsme více milovali staré, drsné Silverchair, je sympatickým návratem do zašlých časů DVD "The Best Of Volume 1 Complete Videology". Najdeme na něm všechny klipy z prvních tří desek (tedy "Frogstomp", "Freakshow" a "Neon Ballroom") spolu s videem z příprav turné k "Neon Ballroom", z natáčení desky, se záběry s koncertního zákulisí a konečně se záznamy tří live písniček.

Pochopitelně, že tohle není stoprocentní DVD, nad kterým vám spadne čelist. Ale jako doplněk nedávno vydaného Best Of na desce nebo jako shrnutí předešlé cesty Silverchair postačí bohatě. Excelentní je třípísňový záznam z koncertu v Melbourne Park - speciálně u skladby "Spawn Again" ze sebe chrlí Daniel Johns tolik uhrančivě tajemné energie, až člověku běhá po zádech mráz. Klipů je k dispozici jedenáct, přičemž "Pure Massacre" je přibalen jak v australské verzi, tak v podstatně lepší americké. Závěrečný půlhodinový filmeček "Emotion Pictures" je pospojován z vystoupení na koncertech, v rádiích, z rozličných pressshows, z rozhovorů atd. Tradiční záležitost, která ovšem potěší svou dramaturgií, neboť když se hovoří například o přípravě klipu pro "Emotion Sickness", snímek je vzápětí promítnut.

Jak jsem napsal výše, "The Best Of Volume 1" není typem disku, nad kterým byste strávili hodiny v tichém úžasu. Spíše vám zprostředkuje hodinu hlučné zábavy, správně vyztužené a rozhodně přesvědčivé.