Kytarová sóla dnes příliš neletí. Pokud jste si zvykli v případě dlouhých instrumentálních představení používat ekvivalenty krásných českých termínů sebeprznění či samohana, není tvorba Steve Vaie a tudíž ani tato recenze nic pro vás. Znalí věci už jistě poznali, že dvojalbum "The Infinite Steve Vai: An Anthology" se bude točit zejména kolem dlouhých kytarových sól a vůbec skladeb, v nichž hraje velkou roli instrumentální zručnost umělce. Šikovných kytaristů jsou mraky, ale najít takové, aby také uměli něco zkomponovat a vymýšlet nové hudební postupy, to už si vyžaduje soustředěnější pátrání.

Vai se stal za dvacet let působení na scéně (mimochodem startovací dráhou mu počátkem osmdesátých let bylo působení v kapele Franka Zappy) nejen vítaným a vyhledávaným spoluhráčem (např. hrál s Davidem Lee Rothem a jeho angažmá u Whitesnake je na albu připomenuto skladbou "Kittens Got Claws", nemluvě o protínání cest s Joe Satrianim už od dob studií), ale i inspirací pro další kytaristy - jako o svém vzoru o něm hovoří i řada nu-metalových kytaristů, kupříkladu Munky z Korn.

Hráčské dovednosti, kompoziční zručnost a hlavně novátorství a výlety od hardrocku do dalších hudebních oblastí, fúze a experimenty jsou na "Antologii" zdokumentovány měrou vrchovatou, přičemž na druhém disku se více šmátrá v raritních a živých nahrávkách. Na své si přijdou máničky, jazzrockoví intelektuálové, ale slyšíme i vzletné provzdušněné melodie či jemné kytarové hříčky. Steve se nebrání ani vlivu klasiky a world music (viz unikátní nápad s živým albem "Alive In An Ultra World", kde na cestách nahrával kompozice inspirované zemí, v níž právě dlel), "The Blood & Tears" obohacuje orientálním vokálem a rád připouští kombinaci kytar se zajímavým zvukem jiných nástrojů, klidně to může být třeba klasické piáno ("Christmas Time Is Here").

Hnacím motorem je Vaiovi výzva zahrát na kytaru každý zvuk a melodii, která se mu objeví v mysli. Klidně se pouští do úsměvného duelu s dětským hláskem svého syna ("Ya-Yo Gakk"), ale taky opustí exhibici, pokud je nutno posloužit celku, tedy kapele. "The Infinite Steve Vai" je podrobná kolekce (poslouchat obě CD celá hned za sebou bych snad ani nedoporučoval), která svým rozsahem a pestrým záběrem výborně plní svůj účel představit jednoho špičkového muzikanta.