Moberg Ensemble je podivuhodné proměnlivé těleso, které se na koncertních pódiích schází i v počtu dvou až tří desítek osob. Vzniklo původně jako vedlejší projekt členů Laurychova divadla, a je to vlastně početný pěvecký sbor, jen střídmě, ale o to působivěji doprovázený hudebníky. Nyní jim vychází album, na kterém nejen, že se podařilo zachytit jejich repertoár ve vší síle a přirozenosti, ale které přímo vyzařuje i onu neuchopitelnou atmosféru jejich vystoupení. Ne nadarmo se pan vydavatel vyjádřil, že křest cédéčka byl pro něj jeden z nejlepších koncertních zážitků za asi posledních deset let, zahraniční umělce z toho nevyjímaje.

Když jsem si desku pustil poprvé, okamžitě se mi vybavila průvodní ukrajinská píseň z filmu "Díky za každé nové ráno". Vlivy balkánské a židovské hudby jsou v našich krajích u podobných spolků hodně časté. Nicméně poté, co v začátcích své existence měli Moberg Ensemble v repertoáru norské písně, v současné době je vše postaveno na folklóru českém a moravském a tudíž melodice slovanské. Seskupení k němu však přistupuje po svém - originálně a beze strachu z folklórních puristů. Celek je rozdělený na dvě části, pomyslné strany LP desky, nazvané "Život" a "Láska". První je více o hudbě, druhá více o zpěvu, ale podobně jako jejich názvy jsou vlastně jen odvrácenými stranami téže mince. Základ hudebního doprovodu obstarávají housle, syntezátory a občas klarinet, podpořené řadou afrických a orientálních perkusí (djembe, darbuka, cabasa a dalších). Texty a melodie jsou zachovány v původní podobě, ale hudební doprovod je zaranžován veskrze moderně a bez předsudků. Taková "A tam dole" by se tak klidně mohla vyjímat i v repertoáru třeba Natashy Atlas či Rashida Tahy, aby téměř vedle ní bez problému stála běžnou představu folklóru splňující, halekaná "U Maryny". V bookletu je zmíněn vliv postupů Philla Glasse či Arwő Pärta, ale třeba v "Dyby mně tak" zazní klávesy jak vypadlé z některého ze starších alb Mika Oldfielda. Rytmické doprovody zas evokují historické filmy z doby gotiky či hudbu používanou třeba při exhibicích historického šermu. Nic tu není nemožné.

Silou nahrávky je přirozenost. Veškeré použité ingredience se propojují a slévají v jeden celek s takovou samozřejmostí, jako by to takhle dělali všichni a odjakživa. Málem by člověk zapomněl, že žijeme v Česku, kde došlo v minulých letech k masově surové devalvaci přirozených lidových popěvků neumětelskými dechovkami. Při poslechu této nahrávky ovšem velice rychle zapomeneme na jakékoliv spáchané násilí - ta hudba prostě strhává s sebou jak divoký vodní proud. Podobný pocit krásy a úcty k folklóru jsem kdysi před lety zažil, když jsem poprvé slyšel, jak s moravskými písničkami naložil Jaroslav Hutka. Narozdíl od jeho komorních a až pokorných verzí překypuje tahle kolekce takovou porcí energie, jakou by mohli závidět i mnozí hard-coristé. A zapomenout bych neměl ani na skvělý zvuk nahrávky (Studio 3bees).

Moberg Ensemble folklór jako mnozí jiní nevykořisťuje a invencí svého zpracování dokazuje, že se tímto žánrovým směrem rozhodně neubírá z nedostatku nápadů. Není divu, že na takovéhle desce si rádi zahostovali i Radim Vychopeň z Colorfactory či Mardoša a Milan Cais z Tata Bojs. Z mého pohledu jednoznačně a bez debaty world-music album roku.