Bývalá zpěvačka skupiny Laura a její tygři Lenka Nová se po celých čtyřech letech odvážila vydat vlastní sólové album. Nese strohý název "Nová deska" a najdeme na něm čtrnáct zdařilých, příjemně popových písniček. Více vám o tomto milém překvapení prozradí naše spokojená recenze.
Hudební tvář zpěvačky nenápadného jména, Lenky Nové, již možná drahnou řádku dní i týdnů znáte, aniž byste o tom věděli. Oba dva singly z její debutové "Nové desky", a sice letní hit "Noc a den" i v pořadí druhou rádiovou píseň "Hadi, vlci, štíři", totiž slýchají pravidelní posluchači českého éteru vcelku hojně. Schopná exčlenka staré sestavy kapely
Laura a její tygři na novém albu s přestávkami pracovala celé čtyři roky a spolu s Michalem Dvořákem, Milanem Cimfem a Jiřím Janouchem se snažila o pestrou, atmosféru nepostrádající nahrávku. A nepočínala si vůbec špatně.
Z obsahu "Nové desky" je cítit rozvaha a snaha upřednostnit kvalitu - zpěvačka o písních zjevně hodně přemýšlela. Ve stručnosti se dá prozradit, že se jedná o lehký, sympatický pop kvalitního zvuku a příjemně nakažlivých melodií. Přístup Lenky Nové a jejího tvůrčího týmu k tomuto žánru asi nejvíce připomene stále nadějnější Annu K - do popředí volí kytary, popově rytmické bicí a neskromné, zároveň však přiměřené množství počítačových efektů i příkras, sem tam navíc přidá klávesy či nějaké ty dechy, přičemž má v písni každý nástroj svoje přirozené místo. Stejně jako v případě Anny K, i zde jde o důkaz, že středoproudá muzika nemusí být vždy přeslazenou, poníženou snůškou sentimentálních nářků, ale při troše péče se dá vypiplat v milé hudební osvěžení.
Lenčina "praxe" z Laury i její vynikající hlasový potenciál jde nahrávce zřetelně k duhu. Mimo to, že předvedla čistý a sebevědomý pěvecký výkon, se Nová zdá být také schopnou textařskou silou. Půvabné, neotřelé rýmy jistě ocení převážné množství těch, kteří jsou znechuceni veršovaným stereotypem tuzemského popu a kteří bezduchá slova typu
"chci tě, lásko, chtěj mě také, lásko," nemohou ani slyšet. V rámci textů se zpěvačka angažovala v celé polovině skladeb - zbytek napsali Martin Mařan,
Viktor Dyk, Tomáš Belko a David Všelicha. V případě hudebních kompozic už byla
Lenka skromnější (podílela se pouze na dvou skladbách) a většinu melodií si tak mohl vzít na paškál Jiří Janouch, jehož doplnili Aleš Zenkl,
Ivan Tásler a Andrej Šeban.
Konečný playlist desky Nová údajně vybrala ze zhruba sedmdesáti písniček, jež sesbírala povětšinou od kamarádů a lidí kolem Laury. Rozhodně tedy nejde o žádné ukvapené, narychlo splácané cosi. Naopak, album, přestože v kontrastu od kytarově popových věcí chvilkově odbíhá k žánrům jako je jazz, působí pěkně jednolitě a nenásilně. Z nahrávky je cítit ujasněnost, hudební zkušenosti i vyzrálost. Po tvůrčí stránce v podstatě nejde o nic nového, jsou to "pouze" jednoduché písničky, které jsme v různých obměnách mohli zaznamenat už nespočetněkrát. "Nová deska" se však narozdíl od většiny desek ostatních, na nichž je v dnešní době onen stejný princip omílán, příjemně poslouchá. Přístup k aranžím je rozumný a přiměřený - žádné přehnané kupení předností či senzací, ale ani svázaný stereotyp.
Mám-li vyzdvihnout nezajímavější momenty alba, určitě bych neměl opomenout působivý smyčcový part v písničce "Hadi, vlci, štíři", o jehož aranžmá se umně postaral
Michal Dvořák, nádhernou melodii a povedený text kousku "Starý pán", funkově naladěnou "Jako led" a jazzově se rozplývající "Vemte si". Jak už to u zdařilých alb bývá, mohl bych tak pokračovat ještě spoustu vět a odstavců, než bych seznal, že jsem zmínil vše. S ohledem na místo však čtenáři musí postačit stanovisko, že napříč svižnými i vážně laděnými hudebními kousky je rozhodně co poslouchat.
Lenka Nová je zjevně jedním z interpretů, co nepustí do světa nic, o čem není zcela přesvědčen, že to do světa skutečně být vypuštěno má - její sólová prvotina tak stojí za pozornost všech, kteří nad českým popem ještě nezlomili hůl. A pokud bude tato sympatická zpěvačka ve snaze vnést do našich hudebních luhů a hájů kvalitní písničku pokračovat, bude to jenom dobře.