Už skoro tři dekády funguje v Šumperku festival, jenž udržuje planoucí oheň blues. Mimo větší česká kulturní centra, v drsném podhůří Jeseníků, se nadšencům podařilo vybudovat a rozvíjet komunitu lidí, kteří mají rádi blues a vděčně do místního kulturáku každý rok přicházejí zpět.

Všelijakým řízením osudu jsem se na místo činu vrátil až po sedmnácti či osmnácti letech a pouze na jeden den. Potěšilo mě, jak si Blues Alive stále uchovává svého ducha. A radost mi udělala i druhá scéna ve velkém vyhřívaném stanu (odbyla si premiéru loni), která je sevřenější a diváci mají blíž k sobě i dění na pódiu.

Jediný námět na zlepšení pro pořadatele: udělejte mezi jednotlivými vystoupeními pět-deset minut pauzu na stěhování národů mezi sálem a stanem. Jinak to vlastně nemělo chybu. Za největší devízy festivalu považuji pospolitost všech zúčastněných, stoprocentně živou muziku a hmatatelnou radost. A taky to, že nemusíte koukat na pódium přes les mobilů bůhvíproč nahrávajících záznamy nevalné kvality úplně všeho.

Akce má v podtitulu kromě blues také roots. Kořeny a jejich opečovávání jsou jasné, ale jak jste si mohli přečíst v rozhovoru se Štěpánem Suchochlebem, festival se snaží své diváky také rozvíjet a kultivovat. A rozšiřovat jim obzory, aby neustrnuli jen u ortodoxního pojetí blues, ale vnímali i další rozvoj tohoto tradičního žánru skrze odskoky do jiných hudebních i místních teritorií.

Během sobotního programu jsme si proto na menší scéně mohli vychutnat energické vystoupení srbského tria The Bad Week, které do svého setu s fantastickou foukačkou pašuje balkánský temperament. Anebo velmi zábavný koncert nizozemského tria Robbert Duijf Band, jehož živelné akustické country-blues mělo skvělou odezvu. A Early James to vše okoření špetkou rockabilly.

Na hlavním pódiu se nechal hudebně široce rozkročený Američan Luke Winslow-King doprovázet partičkou z Toskánska, které vévodil fantastický kytarista Roberto Luti. Nejklidnější, ale také nejemocionálnější vystoupení večera předvedl Eric Bibb, naproti tomu koncert Devon Allman Project přinesl nekompromisní a hlasitou blues-rockovou jízdu poháněnou vazbou kytar, hammondek a také saxofonu.

Šumperský kulturák už něco pamatuje - rekonstrukci by si určitě zasloužil -, ale přesto má jisté kouzlo, díky němuž mu ledasco odpustíte. Tento článek, prosím, berte ne jako běžný report z festivalu, ale spíše jako poctu a poděkování všem, kdo tuto krásnou oslavu živé báječné muziky pořádají, organizují a opečovávají. A jak na závěr vyzval moderátor akce Marek Hlavica: vezměte příště i své děti, ať taky zažijí tu radost.