První recenze Argemy na musicserver.cz. Nastal čas vyrovnat se s jihomoravskou zábavovou klasikou jinak než odbornickým mávnutím rukou nad sklenicí piva v zapadlé žižkovské putyce. Argema není úplný póvl, ačkoli jen stěží splní přísnější hudební kritéria. Musíte si při ní otevřít pivko, hodit levačku a vzápětí pravačku na stůl, prsty protínat vzduchoprázdno a naprosto, ale naprosto na nic nemyslet. To je ostatně příkladný přístup pro poslech mnoha věcí, které si na rozdíl od Argemy hrají na vysoké umění. Prý "L'art Pour L'art".

Asi každý, kdo má lepší možnost vnímat české hudební dění než záplatovaná bačkora, musel někdy v životě slyšet "Jarošovský pivovar". Ve své době absolutní megahit, který s esa udělal Eso. Jedna z nejkýčovitějších pecek moderní české rockové historie, hymna vesnických zábav, miláček sládků kolkolem republiky. Od tohoto bodu, od roku 1993, datuje se sláva Argemy. Ta od té doby ovšem udělala krok vpřed, alespoň co mohu soudit. "Jak z toho ven" totiž není zdaleka tak pitomým albem, které by si pod touto hlavičkou někteří představovali.

Produkce Argemy je rozdělena na dvě rozlišné sekce, rozlišné jak žánrově, tak kvalitativně. Tou první je dynamický, pulzující "moderní rock'n'roll", který uhání dopředu mírumilovnou bezproblémovostí. Bicí Josefa Pavky sice jen výjimečně opustí stereotypní středně rychlou kolejnici, v doprovodu kytarových "hardies" ale songy "Každej z nás", "Všichni blázni" nebo "Můžem dál" solidně šlapou vstříc nažhaveným tanečníkům a tolerantním uším tolerantního rockera. Podobně se to má se zpěvem a melodiemi. Není důležité dělat si hlavu s faktem, že většina refrénů si je navzájem podobných (nikoli stejných) a že vokál Jirky Strážnického je stejně neopakovatelný jako rachejtle na Silvestra. Jde o pocit, jde o humor, jde o veselí. Tak nějak by skupina argumentovala, kdybyste se jí zeptali, proč vlastně dělá muziku. A tyhle atributy lze na "Jak z toho ven" najít. Jenže...

...vedle sedí a leží ploužáky, které devalvují lehce nadprůměrný zbytek na úroveň produkce zájmového sdružení JZD Volová Otruba. Kýč, klišé, nuda, otřepané fráze, zoufalé melodie. To je "Pláč milenců", "Vyznání", "Cesty". Pro takovéto kousky bych vraždil. Přestože chápu, že na vesnické tancovačce je nutno přidat čas od času k lepšímu nějakou romantiku, i tu lze dělat s vkusem (viz. Guns 'n' Roses nebo česká Lucie). To Argema ne, ta do posluchače vypálí s plnou polní narvanou nejhoršími emocionálně-skladatelskými strukturami. A řvou u toho válečný pokřik: "Ty jsi má láska, ty jsi můj sen / Tebe chci líbat snad celý den / Ty jsi má touha, tebe chci mít / Nocí se loudat, životem jít!"