Tata Bojs jsou bezpochyby jednou z nejsympatičtějších a zároveň nejoriginálnějších kapel současné české scény. Až je to už trochu nuda, všichni je mají rádi, jsou "v módě", všude samá chvála. K tomu se jim v poslední době - po patnácti letech hraní - konečně dostává ocenění i v různých anketách publicistických či dokonce akademických. Ale nedá se svítit, Tata Bojs si to všechno prostě zaslouží. Věční hračičkové z Hanspaulky jsou dnes v pozici, kdy si mohou dovolit téměř cokoliv. To se opět jenom potvrdilo při pátečním vystoupení v pražském klubu Roxy. Po sérii výpravných akcí k desce "Biorytmy" a letní festivalové porci se po delší době objevili na naší první klubové scéně - a že to byl "návrat" triumfální!

Natěšené a vymóděné fanynky, vrstevníci pamatující dadaistické začátky kapely, zasloužilí rodičové i jejich "svěřenci" sotva odtrhnuvší kukadla od Teletubbies - ti všichni Tata Bojs doslova zobali z ruky. Naplno si užívali lehounké hitovky ("Ramínka", "Tanečnice", "Lasičky") i roztodivné zvukové experimenty ("Oba dva", "Toreadorská otázka", "B.M.O.").

Vše ale začalo hádkou. Přesněji řečeno samplem manželské slovní přestřelky z kultovní filmové série o četnících. Pak už přicupitali na jeviště Milan Cais s Mardošou, aby za vydatné pomoci sampleru zahájili koncert strhující tuckou "Geometrická", kterou Milan ještě vyšperkoval sólem na bicí. Je pravda, že mnoha lidem na koncertech Tata Bojs stále ještě vadí "ta neživá" přednastavená elektronika, ale právě v dokonalém zkoordinování a propojení předtočených smyček a živých nástrojů tak, aby to nepůsobilo křečovitě, je jejich síla. Přesto si i konzervativnější část publika tentokrát rozhodně přišla na své - nejen ostrých kytar bylo opravdu dost a dost.

Po obsahové stránce zahráli Tata Bojs v podstatě standardní koncert - tedy skladby z posledních dvou alb. Avizovaný ponor hlouběji do vlastní hudební historie se nekonal. Výjimkou byly vlastně jen překopané a hodně zbustrované "Divnosti" s doprovodným vokálem Klárky Nemravové a divoký mišmaš "Cyberkartáč" s vysamplovaným zpěvem-řevem vůbec prvního zpěváka a kytaristy kapely Marečka Padevěta. I některé další skladby doznaly větších či menších změn. Tak třeba "Vesmírná" zazněla v klidnější, ale neméně působivé verzi zaznamenané na bonusovém biorytmickém disku "Attention!". Stejně tak egyptský exkurz "B.M.O." byl oživen novým kytarovým riffem Ládi Bára, který se už s kapelou i repertoárem viditelně dobře sžil. Je si čím dál tím víc jistý a tudíž si toho samozřejmě může víc dovolit. Bylo to znát i při pulzující a zvukově košaté "Toreadorské otázce". Bude velmi zajímavé sledovat, jak právě on ovlivní podobu připravované studiové novinky.

Strukturou složitější kousky se střídaly s chytrými hitůvkami a publikum bylo u vytržení - tedy alespoň přední řady narvaného klubu, které měly paradoxně největší přísun čerstvého vzduchu v jinak naprosto vydýchaném prostoru. Okolí hlavního baru připomínalo svým klimatem víc než cokoliv jiného zahradní fóliák za horkého srpnového odpoledne. Většina návštěvníků se ale bez ohledu na ovzduší veselila dál. Vrchol nadšení přišel při veleúspěšné filmové variaci "Attention aux hommes!", kterou uvozoval Milanem Caisem režírovaný kurs jazyka francouzského. V kontaktu s publikem však tradičně hraje prim Mardoša, který i tentokrát skákal sem a tam až do roztrhání. Všem znalým věci už předem cukaly koutky, kdykoliv se jenom přiblížil k mikrofonu. Jeho tradičně svérázné konferenciérství slavilo úspěch a příjemně dokreslovalo veskrze pozitivní a pohodovou atmosféru večera. Svými překotnými, ale neskutečně vtipnými proslovy v pohodě překlenul prostoje při výměně minidsců i při ladění. A dívenky nejen v prvních řadách se rděly a vesele hopsaly při každé jeho děkovačce.

Samozřejmě nechyběl miniset s už zmiňovanou Klárkou Nemravovou, při němž si na své přišla také mužská část publika, která tentokrát - celkem překvapivě - nebyla ani zdaleka v menšině. Zazněla intimní jemnůstka "Duševní" i nádherně klenutá "Šťastnější". Klára se ke kapele přidala ještě při první sérii přídavků, konkrétně při nadšeně přijatých "Ramínkách". Jelikož ovace nebraly konce, vrátila se kapela ještě podruhé s experimentálně reznorovskou "Oba dva". Jak trefně poznamenal Mardoša: "Teď vám zahrajem poslední písničku, po který už většinou stejně nikdo přidávat nechce." Finále vygradované, jak se sluší a patří. Jediné, co snad někomu mohlo z mimohudebních skopičin tradičního tatačského arzenálu chybět, byl horolezecký výstup Milana Caise, který byl protentokrát nahrazen zvláštní performancí s kabelem od mikrofonu. Vše doprovázeno nesrozumitelným, ale právě proto zábavným výkladem.

Na závěr ještě ústřední melodie z filmu "Četník ze St. Tropez", při níž se radostně křepčilo všude, na podiu i pod ním. Jo jo, kdo umí...

Playlist: Geometrická, Náměsíčná, Cyberkartáč, Divnosti, Duševní, Časová, Vesmírná, Šťastnější, Lasičky, Toreadorská otázka, B.M.O. (Black Moving Object), Jednotka času, Tanečnice, Dubová psychóza, Attention aux hommes!, Růžová armáda, Ramínka, Prométheus, Oba dva

Tata Bojs, Roxy, Praha, 28.11.2003