Pokud byste hledali v českých luzích a hájích kapelu, která se s nejželeznější pravidelností objevuje se svými vystoupeními na televizní obrazovce, jasným vítězem by se stala jednoznačně Lokomotiva. Tato retro parta totiž pravidelně účinkuje v pořadu "Politické harašení" jako intermezzo, při kterém si můžete odpočinout od dua Šimek - Bubílková. To, co od nich slýcháme o některých sobotách večer, je pak návrat ke klasickému rock'n'rollu, boogy woogy a vůbec hudbě padesátých a dřívějších let. Tedy poměrně zajímavý žánr, když navíc uznáme instrumentální kvality jednotlivých hudebníků. A právě Lokomotiva vydává nové CD, které nese název "Tancuj trochu víc..."

Je to nemilé, ale řeknu hned na začátku, že pokud máte rádi Lokomotivu z televize, a to navíc spíš z dřívějších dob, kdy hrála jako O.O.T.M., koupě nosiče by vás připravila o jednu oblíbenou kapelu. Rozeberu to teď trochu dopodrobna. První, a tou nejdůležitější věcí, je to, že právě styl padesátých let se velmi, velmi těžko snáší s Petrem Vondráčkem mladším popově napsanými songy, takže nakonec z této komplikovaně kompatibilní syntézy vzejde poměrně neposlouchatelný hybrid, který je vlastně popem nejhrubšího zrna takticky zabaleným do zajímavého žánru, což ho ovšem nečiní ani o píď méně průhledným. Písně jako "Ztracenej čas", "Správnej kluk" a "Konečná", což jsou shodou okolností hned první tři, můžete s klidným svědomím přeskočit, aniž byste měli sebemenší pochyby, zda jste něco neprošvihli.

Zajímavější je píseň "Já ti to dám" (která kupodivu nemá absolutně žádný erotický podtext), v té se objevuje sem tam zajímavý nápad, stejně jako v následující "Nádraží", která už by se dala směle označit za průměrnou. A pak už se konečně dostane na opravdovou hudbu, tedy pokud to vydržíte do (považte) šesté písně. V autorství Petra Vondráčka st. totiž hraje Lokomotiva písně "Navždy" a "IQ", což je opravdu návrat do dob dávných a rock'n'rollových v případě prvním, bluesových v tom druhém. Po ní už se až na výjimky kapela oprostila od striktního dodržování žánru a v poněkud rozvolněnějším stylu se druhá půlka alba poslouchá příjemně, je to takový lehce nostalgií šmrncnutý popík v běhu času.

Za ty pozitivní výjimky - velmi dobrá je píseň "Malinovítr", mimochodem jediná, jejíž text bych neoznačil za výplod netalentovaného jedince. Sice ani v době původního boomu rock'n'rollu a boogy woogy nebyly texty bůhvíjak zázračné, ale co je moc, to je moc. Navíc v češtině to zní opravdu divně. Ještě jedna skladba si ale bezpochyby zaslouží ocenění, opět z pera staršího z Vondráčků pochází jedenáctá "Lenin", což je opravdu hudebně velmi povedená píseň s perfektní gradací, nápadem a vším, co může potencionální hit chtít. Co je ovšem nutné konstatovat, že, bohužel, jako jediná.

Lokomotiva nám sklouzla do komerce, to si troufám tvrdit. Při vydávání CD s tak rizikovým žánrem je to asi logické, ale je to škoda. O co lépe by dopadl nosič s prvními, opravdu retro fláky téhle kapely? A o co hůře by se prodával? To jsou otázky už ne na hudební, ale na filozofické úrovni.