Blitz Union - Nejsme prorokové, jen nás baví vymýšlet příběhy. Snažíme se vytvářet silnou komunitu

Na obalu nové studiovky jste čtyři, ale ve skutečnosti nově hrajete v pěti. Vznikla nahrávka ještě předtím, než jste si s Gorem plácli?

Pátého člena Gora jsme oficiálně oznámili až v prosinci na našem pražském koncertě. Předtím už s námi pár vystoupení odehrál, ale nevěděli jsme, jestli s námi do toho bude chtít jít naplno. Chtěli jsme si jednoduše nejdříve vyzkoušet, zda máme společnou chemii. Gor se v průběhu minulého roku přirozeně začal více a více angažovat a podílet na finální fázi dokončení alba "Evolution". Nebylo proto co řešit, rádi jsme tuto čerstvou energii do kapely přijali.

Každý z vás má svou přezdívku. Vznikly už předtím, než jste se dali dohromady, nebo jde o součást vaší promyšlené image?

Vznikly až se založením skupiny. Chtěli jsme kapelní přezdívky oddělit od našich běžných jmen z důvodu, řekněme, nějakého mentálního fokusu a přepnutí do té správné blitzácké role. (smích) Navíc jsme se od začátku snažili cílit na zahraničí, proto jsme chtěli, aby šla jména dobře přes pusu všem lidem po celém světě.

Fandíte příběhu a divnosti. Jaký příběh stojí za vámi? Jde o obdobu například San Piega od Vypsané fixy, kdy jste si vytvořili svůj fiktivní svět, svou unii?

Od začátku jsme věděli, že chceme udělat audiovizuální projekt, aby kapela měla přesah a byla atraktivní i pro nové fanoušky. Proto jsme se rozhodli založit unii a být s nimi v co nejbližším vztahu. Chtěli jsme a chceme, aby se fanoušek cítil být součástí formace - sbíráme od nich feedback na nové písničky, diskutujeme s nimi kreativní nápady na cover arty a tak dále Například původní nápad na cover alba "Evolution" vzešel právě od člena naší unie.

Snažíme se vytvářet silnou komunitu a pomalu to nese své ovoce, kdy nám fanoušci přirozeně pomáhají v propagaci kapely a naší muziky. Mezi našimi unionisty také vznikají nová přátelství, což je hezké pozorovat.

Chápu dobře, že ty vystupuješ v roli vůdce?

Nejsem vůdce, ale spíš takový hlavní hlas unie. (smích)

Poprvé jsem vás naživo viděla v prosinci, kde jste mě hned získali na svoji stranu. Překvapilo mě, jakou máte početnou fanouškovskou základnu a jak daleko jsou za vámi lidé ochotni dojet. Tuším, že to bylo i pět set kilometrů.

To nás moc těší! Máme věrnou skupinu fanoušků z Německa, kteří se za námi vydávají v podstatě kamkoliv. Ale vtipné je, že na koncerty létá pravidelně i fanoušek z Norska a rok předtím se za námi vydala dokonce i holka z Japonska.

Nejvíc dojatí se cítíme většinou právě v Praze, když vidíme velkou část té naší unie takhle hezky pohromadě.

Proč jste se přejmenovali z The Snuff? Restart, nová éra? Přijde mi zajímavé, že jste až na jednoho člena zůstali ve stejné sestavě, zatímco některé kapely obmění téměř celou sestavu, ale ponechají si původní název. Neuškodili jste si tím, že jste přišli o zavedené jméno?

My jsme tak zavedení nebyli. Měli jsme toho odehraného hodně, to jo, ale nedařilo se nám to nějak správně uchopit. Poslední tři, čtyři roky naší existence (2012-2016) jsme nevěděli, co se sebou... Kam vítr, tam plášť. Jeden rok jsme se snažili prorazit do Polska, další rok jsme se chtěli zase soustředit jen na Česko a udělat song v češtině. Bylo to hodně zmatené a chyběl nám jasný směr a koncept.

Až když jsme začali dělat na nových věcech, které pak vyšly už pod hlavičkou Blitz Union, všichni jsme se shodli na tom, že je to ideální příležitost Snuff uzavřít a připravit pořádně nový projekt. Ať to má zřejmou vizuální identitu, jasný sound a dlouhodobý plán/cíl, za kterým si půjdeme.

Jak moc to celé máte připravené a nalajnované dopředu?

Máme od začátku připraveno několik nápadů/kroků, které ale bude mít smysl uskutečnit, až budeme trochu větší - doufal jsem, že to stihneme do pěti let od založení, ale zatím pořád čekáme na správný moment. Co se týče takových těch operativ, jako jsou koncerty, data vydání singlu a tak dále, to se snažíme mít připravené alespoň na rok dopředu.

K tomu jsme striktně tlačeni a bičováni od německého managera Manfreda Müllera (vydavatelství DreamStart), ten potřebuje mít všechno v absolutním ordnungu. Němec, no. (smích) Aspoň nás to nutí věci pořádně plánovat, mít je sepsané. Týdně máme s vydavatelstvím videohovor, kde si říkáme progres, novinky, nápady a tak dále. Člověka to aspoň drží v rytmu.

Jak jsi nakousnul, stále zůstáváte pod německým labelem. V čem je to výhoda? V kontaktech?

Pro německý trh, na který cílíme, je to určitě výhoda. Německý label nám byl schopen zařídit spolupráci s místní bookingovou agenturou, místním publisherem, PR člověkem apod. To by se českému vydavatelství zařizovalo složitě.

Je dobré mít určenou primární zemi, kde chce kapela působit - fanouškovskou základnu, ze které se dá rozkročit do jiných států. Viz obrácená taktika Dymytry - ti dobyli Česko a aktuálně se snaží dostat do Německa a dalších evropských zemích a jde jim to velice dobře.

S bráchou jste se zúčastnili reality show "Zrádci". Někdo by to mohl využít v rámci propagace, vy ne. Proč jste to neudělali? Nebo jste to měli zakázané?

Produkce se divila, proč nechceme kapelu zmínit, ale měli jsme k tomu jasný přístup.

Když se podívám na jinou, nejmenovanou reality show - tam je třeba nějaká holka, která má v medailonku napsáno, že je zpěvačka, ale člověk o ní v životě neslyšel. Když si ji prolustruješ, zjistíš, že má dvě vydané písničky a sto poslechů dohromady - pak pochopíš, že má normální práci a tohle dělá jen jako hobby, jako sen.

Pak už na toho člověka koukám jinak, protože šel do show s primárním cílem se zviditelnit jako umělec a nemůžu ho brát vážně v jeho krocích ve hře. Od tohoto jsme se chtěli s bráchou absolutně oprostit. Nešli jsme tam za účelem zviditelnit kapelu, ale zahrát si tu hru jako takovou s čistým štítem. Možná bych se i pak víc hlídal před kamerou, co říkám, jak se chovám, a to jsem nechtěl.

Na pražský koncert se přišlo podívat i pár vašich kolegů ze soutěže. Byli vašimi fanoušky už předtím?

Předtím nás vůbec neznali - což bylo s ohledem na hru ideální. (smích) Každopádně ve "Zrádcích" s námi byl i zpěvák Marcell. V mezičase, když jsme byli v hráčské místnosti, kde jsme čekali na přípravu misí a nesměli jsme si povídat o taktice, on vytáhl kytaru a často jsme tam hráli. Ptal se mě, jestli někde nehraju nebo nezpívám. Tvrdil jsem, že ne, že jsem jen hobbík. On na to, že bych měl něco začít dělat, že to není zlý. (smích) Když pak soutěž skončila a s Marcellem jsme se sešli a on zjistil, že máme s bráchou kapelu, dost jsme se nasmáli.

Zúčastnili jste se lokálního kola Eurovize, ovšem ne u nás, ale v San Marinu. Co vás k tomu vedlo?

Hlásili jsme se i tady, ale bohužel to neklaplo - zkoušíme to pravidelně. San Marino byl takový úlet - našeho basáka Schtorma napadlo, že bychom to tam mohli zkusit. Každopádně na to vzpomínáme jako na hodně bizarní zážitek. (smích) K našemu překvapení byla na místě spousta umělců z celé Evropy - a vůbec ne na špatné úrovni. Fajn lidi. Ale to je tak jediné pozitivní, co jsme si z toho odnesli (smích).

Casting probíhal v nějaké místní škole, organizace v podstatě nulová... Měli jsme vystupovat ve tři odpoledne, nakonec jsme hráli okolo jedenácté večer. Do toho tam na sebe furt řvali kameramani ikonickým italským stylem a chodili co patnáct minut kouřit. (smích) Nevyhráli jsme to, nepostoupili, ale to asi už všem došlo. (smích)

Jde i o nejzajímavější místo, kde jste hráli?

Nejvíc jsem si asi užil Španělsko, tam jsem si vždy chtěl zahrát. Když jsme jeli jako předkapela Lord Of The Lost, vystoupili jsme před nimi v Madridu a Barceloně. Vnímali jsme tam odlišnou mentalitu národa. Ten temperament je tam hodně znát. Lidi od začátku pařili. To nám přišlo super.

Na jaké nejvzdálenějším místě jste hráli?

V Los Angeles.

To byl ten váš nultý koncert?

Přesně tak, šlo o showcase, kam nás dostal jeden A&R agent, který tam pravidelně pořádá hudební konferenci MUSEXPO. Každopádně ještě den předtím jsme měli, jako poslední ostrou zkoušku, vystoupení v legendárním klubu Whiskey a Go Go, kde jsme hráli asi jako šestá předkapela Alien Ant Farm. Ani jsme nevěděli, před kým hrajeme, až na místě jsme se to dozvěděli. (smích)

Píseň "Plastic" jste nahráli v několika jazykových verzích, včetně češtiny, španělštiny, ruštiny či japonštiny. Chtěli jste s ní oslovit fanoušky ze zahraničí? Dočkala se skladba ohlasu, jaký jste očekávali?

Určitě. Už předtím jsme s různými jazyky koketovali při natáčení upoutávek na sociální sítě. Měli jsme skvělé ohlasy a bavilo mě to, proto jsme se rozhodli, že si dáme challenge a singl "Plastic" takhle přehrajeme. Proces nahrávání byl super. Vždycky jsem se spojil s rodilým mluvčím dané země, upravili jsme text tak, aby dával smysl a přitom stále odpovídal frázování původní anglické verze. Chtěli jsme tak odpromovat desku "Absolution", zároveň jsme to brali jako srandu a šanci přiblížit se zahraničním fanouškům.

Na koncertě v Akropoli zazněla písnička "Legacy" akusticky jen za zvuku tvojí kytary.

Poprvé jsem si to vyzkoušel - kompletně bez elektriky. A mělo to skvělou atmošku. Ještě dva dny předtím jsem si nebyl jistý, jestli do toho půjdu. Ted jsem každopádně rád, že jsem se nepo... a šel do toho.

A povedlo se to. Na desce "Evolution" můžeme slyšet nějakou raritu?

Váhali jsme, zda tam dát song "FOTC", takže ten je asi taková rarita. Jedná se o hodně taneční věc, která s rockem a metalem nemá moc společného. Jak z hudebního, tak z textového hlediska. Pracovně jsme používali název "Pornsong", protože v refrénu se objevují nejrůznější porno zkratky. My jsme k tomu doplnili příběh o klukovi-teenagerovi, outsiderovi, který má konzervativní a možná i silně věřící rodiče.

Sex je u nich doma tabu a ve škole nemá moc kamarádů, takže tohle téma moc nemá s kým probírat. Takže samozřejmě, internet je v tomhle jeho největším rádcem a jednoho dne se dostane na porno stránky, od kterých se nemůže odtrhnout. A jelikož to nemá s kým diskutovat, myslí si, že to takhle funguje v reálném životě. A zbytek příběhu už se dozvíte v písničce.

Trochu jsme se báli, jak tenhle song fanoušci přijmou - a nakonec je to aktuálně jeden z našich nejposlouchanějších na Spotify.

Texty píšeš ty? Jak tě napadlo toto téma?

Z devadesáti procent píšu já, ale ty zkratky napadly mého bráchu. Hrozně rádi pracujeme s dvojsmysly a ještě k tomu v angličtině jedno slovo může znamenat třeba pět věcí. Angličtina není tak pestrá jak čeština. Třeba v refrénu se objevuje ATM - v angličtině je to označení pro bankomat, v pornu je to... no nic, jedeme dál. (smích)

Přijdeš mi jako takový novodobý Ivan Mládek s těmi zkratkami. (smích) A co znamená "S.V.P.D.A."?

Motto naší kapely. Čas od času to píšeme k našim statementům na sociálních sítích. Znamená to "Spirit Vision Power Desire Action". Je to taková naše připomínka, jak k věcem přistupovat - musí to mít duši, vizi. Aby to člověk naplnil, potřebuje mít sílu, touhu a hlavně akci - akce je důležitá, aby bylo možné tu vizi přetvořit v realitu.

A deska má sama o sobě nosné téma či koncept?

Účelově nemá, ale témata písniček se prolínají. Všechno se to nějak týká lidí a jejich evoluce.

K "Say to Nature" vznikl klip s pomocí AI. Není to paradox? Nejdřív před umělou inteligencí varujete a pak ji použijete.

Pozor, "Evolution" není varování - song zpíváme právě z úhlu pohledu umělé inteligence a její kroky a myšlenkové pochody vlastně dávají celkem smysl a pro lidi nemusejí být zcela zhoubné.

Ve zkratce song pojednává o tom, že člověk vytvořil něco, co je větší než on, co nedokáže plně kontrolovat, nedomyslel to. AI nás přeroste a bude usilovat o své zlepšení, aby se jí líp dařilo, ale člověka bude potřebovat k údržbě. Uvidí, jak je člověk nedokonalý, přetvoří si ho k jeho nejefektivnějšímu a nejúčinnějšímu obrazu. K čemuž pomalu směřujeme. Spolupráce je nevyhnutelná, jak je vidět i v běžném životě - když se ti vybije telefon, zjistíš, jak jsi najednou bezradná. Symbióza mezi člověkem a technologií už je teď poměrně velká.

Cítíte se tedy jako prorokové?

To vůbec ne. Ale baví nás tvořit příběhy. Píšu si texty, představuju si to - aby to v uvozovkách mohl být námět na knihu/film - a pak se to musí sesekat, aby se to vešlo do tříminutové písničky. (smích) Rovnou to nemusí znamenat kritiku dané věci. Díváme se na to z určitého úhlu pohledu a ať si z toho posluchač vezme, co chce či potřebuje.

Uhranuli jste mě písní "Mr. Guilty", která má trochu retro nádech. Chtěli jste se odlišit od současného zvuku, nebo se podle vás retro obecně vrací?

To jsme rádi! Asi v tom nebyl nějaký kalkul. Nějak jsme k tomu přirozeně dospěli. Refrén byl retro sám o sobě už v době prvotního nápadu. Umocnily to pak ty klávesy, které se často objevovaly v italských osmdesátkových a devadesátkových písničkách. (smích) Retro náladu to podtrhnulo. Obecně se v souladu se světovými trendy vrací i tyto zvuky. Já to vítám, zbožňuji to. Poslouchám to doteď. Tehdy vznikly ty nejlepší melodie, zvuky a nejchytlavější písničky.

A kdo z vás na ty klávesy hrál?

Náš manažer. (smích) Výborně hraje na piano. Občas jezdí za námi do Prahy na kreativní sessions. Měli jsme ten nápad zhruba vymyšlený a on to dotáhnul a nahrál.

Lišila se tvorba aktuální desky od té předchozí?

První album jsme dávali dohromady více jako kapela. Ale odrazil se do toho i covid, kdy nebylo co dělat, takže jsme trávili čas spolu ve studiu. (smích) Tuhle desku jsem primárně dělal já a basák Schtorm. V další fázi se k nám přidal právě nový kytarista Gor. S ostatními jsme to dolaďovali až úplně ve finále.

Od kluků jsme dostávali feedback nezaujatého posluchače, protože nebyli přímo v tom procesu, což tomu hrozně pomohlo. K písničkám jsme přistupovali víc řemeslně, logicky, měli jsme mustr, abychom něco nevynechali. Ke každému songu jsme si připravili checklist. Je to strašně elektronické, celkově sterilní. Většinu nástrojů jsme nahráli živě.

Co vás čeká v nejbližší době?

Německé miniturné k nové desce "Evolution". Vloni jsme tam odehráli první sólo headline-show vlaštovky a bylo to super. Na podzim plánujeme více sólových koncertů i tady po Česku - půjde o menší kluby. Dále chceme vydávat remixy a akustické verze - máme domluvené fajn spolupráce, uvidíme, co z toho vznikne. Na podzim bychom ještě rádi vydali tři singly. Jedeme dál, je to potřeba.