zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

5. Jakub König - Astronauti

Kreativita cloumá Jakubem Königem na všechny strany - druhou sólovku "Astronauti", kterou vydal na podzim, si pohlídal obsahově i vizuálně. V něčem připomene třeba i jinak mnohem více popového Adama Vopičku: v textech jde na dřeň a často sahá po obrazech z hvězdné oblohy. A hlavně se neschovává. Hned v úvodní "Zakopaný" nás vezme do dětství a k šikaně, z níž se zkouší vypsat, když sám sebe uklidňuje: "Jakube, Jakube, zahrado zelená." "Panenky" naopak popisují stav rauše, kdy se zorničky pod tlakem návykové látky roztáhnou skoro přes celé oko. Právě tyhle dvě skladby patří k nejdynamičtějším momentům desky a zaryjí se pod kůži.

"Astronauti" tu nepředstavují sci-fi dekoraci, ale lidi, kteří plují vesmírem - tedy životem. Žádné šifry pro zasvěcené, Jakub míří přímo a nepotřebuje kolem toho složitý aparát. Jeho hlas působí jako klidná, široká náruč: ukolébá a na chvíli přesvědčí, že to nakonec nějak dopadne. "Astronauti" navzdory těžkým tématům dýchají nadějí, König je obrací směrem ke světlu. Výsledek vyznívá pozitivně, člověk chce zavřít oči, nechat se nést melodiemi a prožít příběhy jednotlivých písní. (Hana Bukáčková)

---

4. Barbora Poláková & Štěpán Urban - Sršeň

Poraněná sršeň, která "zapomněla, že má křídla", byla na začátku (nejen) tvůrčího souznění Barbory Polákové a Štěpána Urbana. Setkání dvou svébytných uměleckých duší vyústilo v jednu z nejpřekvapivějších desek roku. Ženská polovina dua se po třech sólovkách s podobným týmem spolupracovníků nadechla k novému směru, zatímco její mužský protějšek dostal příležitost se ze škatulky indie posunout do hledáčku početnějšího publika.

Jejich společné písničky potěší především citlivé introvertní duše, nikam totiž nespěchají a přinášejí krásně poetické a hloubavé obraty. "Někam k tobě / Kde jsi blízko / Někam, kde je lehce / I když těžko je mi / Někde ve tvým svetru / Najdu si to místo / Kde se nikdy necejtim sám," zní z intimní skladby "Svetr". Album promlouvá především tady a teď, než že by se trápilo dalekou budoucností, nicméně závěrečná položka "Jenda" přece jen přináší možnou vizi toho, kam by tihle dva spolu mohli jednou dojít. (Josef Martínek)

---

3. post-hudba - Nad prázdnou nocí kroužili sokoli

"Bude to dobrý, ale bude to jiný," zpívá s klidným hlasem Dominik Zezula na poslední desce post-hudby "Nad prázdnou nocí kroužili sokoli". Kapela se na ní po přístupném albu "My všichni tady a teď" z roku 2023 vrací ke kořenům. Pod rukama Tomáše Havlena vznikl syrový a značně experimentální zvuk, postavený na výrazných kytarových motivech a originálních aranžích.

Zezula se víc uchyluje k abstraktnějším vyjádřením. Místo chytlavých refrénů předkládá sofistikované myšlenky, osobní reflexe a silné příběhy. Do textů plných metafor tak prosakuje současný svět, krize a války, ale také vnitřní nejistoty, úzkosti a snaha udržet si stabilitu navzdory všudypřítomnému chaosu.

Čtvrtá řadovka post-hudby stojí na jedinečné atmosféře a hlubokém sdělení. I přes značně depresivní feeling přináší záblesky naděje a optimismu, ke kterým je ovšem potřeba se postupně proposlouchat. (Jaroslav Hrách)

---

2. David Stypka & Bandjeez - opatruj.

Pro loňský podzim připravili Bandjeez a Martin Ledvina pro příznivce Davida Stypky senzační zprávu - návrat talentovaného, předčasně zesnulého muzikanta v podobě celé desky. Ne, nejde o koncepční nahrávku, jako také posmrtně vydaná kolekce "Dýchej". Třeba taková balada "Díra" pochází z období alba "neboj." a i ostatní kousky umělec odložil jako rozpracované.

Jenže i Davidovy šuplíkovky mají takovou sílu, že by byla škoda, kdyby zapadly. Vždyť jen ve zmíněné "Díře" přišel muzikant s takovýmto veršem: "Vždycky tu budeš ty a vždycky budu já / ten, kdo dělá do vesmíru díru / ten, kdo z posledních sil roztahuje čas / až se nám prostor zhroutí v přímku." Jeho poetické, mnohovrstevnaté texty vždy patřily mezi jeho přednosti a "opatruj." to jen potvrzuje.

Ano, zpěvákův projev místy nezní perfektně, ale přístup, pro který se jeho kapela spolu s Ledvinou rozhodli, je správný. I za cenu nedokonalostí nechali Stypku naposledy zpívat a hrát na kytaru. Díky tomu si tak můžeme vychutnat nadějeplné poselství písně "Hrdinové" či nádherný orchestr v "Příteli". Tahle rozlučka s frýdecko-místeckým písničkářem udělí posluchači několik krásných emočních ran. A tak to u Stypky máme rádi. (David Böhm)

---

1. Michal Prokop - Ostraka

Michal Prokop & Framus Five s albem "Ostraka" právem ovládli náš redakční žebříček za rok 2025. Jako jeden z hlasujících redaktorů vnímám tuto desku jako triumf řemeslné poctivosti a hudební vyzrálosti. Ačkoliv je Prokop nezpochybnitelnou osou veškerého dění, výsledek si zachovává výrazně kapelní charakter.

Aktuální třígenerační složení kapely vdechlo nahrávce neobyčejnou energii a organickou soudržnost. Třináct skladeb tvoří pevně sevřený celek bez jediného slabého místa či dramaturgického zaváhání. Hlavní aktér zde potvrzuje svůj mistrovský blues-rockový rukopis s příměsí soulu a funku. Posluchače čeká pestrá paleta zvuků od hutných jižanských riffů a Hammondových varhan až po procítěnou foukací harmoniku a jemné houslové pasáže.

Texty předních autorů (Bulíř, Němec, Roreček a další) sice občas otevírají temnější témata, v celkovém dojmu však "Ostraka" zůstává překvapivě vlídným albem, které pohladí po duši. Přikláním se k názoru kolegy Jiřího V. Matýska, který desku recenzoval, že je nahrávka jedním slovem noblesní. Netřeba dalšího komentáře. (Tomáš Rozkovec)