I když folkovou scénu sleduji mnoho let, stále nacházím její nová zákoutí a neokoukané interprety. Koruna folkového stromu je totiž u nás velmi košatá a přijde mi velmi příjemné sledovat, že tento žánr má i nyní co říci mladým. Zásluhou interpretů jako Pavel Čadek, Michal Horák a dalších rozhodně v brzkém čase nezhyne na úbytě.

I díky různým festivalům lze vidět, jak se na svět klubou stále nová a nová jména. A aby nedošlo k mýlce - věk rozhodně není důležitý, začít se dá v podstatě kdykoliv. Jen mít talent a chuť.

Jeden z nejznámějších festivalů tohoto žánru se jmenuje Porta a v roce 2023 se stal svědkem setkání protřelého folkového barda Petra Novotného a písničkářky Pavly Boučkové. Zatímco on se svojí typickou laskavou přísností seděl v porotě, jeho kolegyně s jedním studiovým a jedním koncertním albem na kontě se rozhodla vystoupit - a především svým textařským uměním zaujala.

V té samé době Petr Novotný pracoval na svém sólovém počinu "Na důchodě" a prostřednictvím Startovače na něj získal peníze. Jednou z nabídnutých odměn byla i možnost si za určitý obnos peněz nechat právě tímto zkušeným producentem, který stál už víc než nad stovkou alb, nechat hudebně vybarvit jednu píseň. A tak to Pavla Boučková prostřednictvím skladby "Můj přítel Pú" zkusila.

Nakonec nezůstalo u jednoho songu, přibývaly další, až z toho vznikla celá studiovka "Nedolomím". Fakt, že Novotný rád experimentuje se žánry, se projevil už právě na jeho sólovce a zde v tom jistým způsobem pokračuje. V jednotlivých skladbách lze jasně slyšet jazzové prvky, popové náznaky, šanson, ale to vše vyrůstá z poctivého folkového kmene, o nějž se může opřít i pevný hlas svitavské muzikoterapeutky.

Petr Novotný díky své tradiční spolupráci s Petrem Michalem ve studiu v Dyníně dokázal na desku přilákat i zajímavé hosty - Saša Niklíčková se do písně "Brnění" hodila jak zadek na hrnec, v dámském motivačním sboru nechybějí osobnosti z domácího folkového světa typu Míši Hálkové od Žalmana nebo Anety Vavřinkové z Dou Naboso.

Jak už jsem výše popsal, nahrávka nemá ambice bourat hitparády. Boučková si prostředky na ni vydělala tvrdou masérskou prací. Ta chtivost zkusit dělat některé věci netradičně je ale z celého díla zpěvačky, která začínala s bigbítem, dobře cítit. Nejde o hudbu, která by měla sloužit jako podkres při práci, ale za dlouhých zimních večerů se k ní hodí zatopit v krbu, nalít si do sklenky něco dobrého a pozorně poslouchat. Pak z ní bude ten požitek nejvyšší.