A jak už to tak bývá, cesta k první desce nebyla úplně rovná a bez zatáček, tím větší však má album cenu. Lze z něj cítit určitou tvrdohlavost, neústupnost, touhu jít si za svým snem, ale po svém, a také schopnost leccos tomu obětovat.

Prazáklad dívčího tria se formoval od roku 2017, ale současná sestava spolu hraje od roku 2022. Pokud se to tak dá říct, nejzásadnější členkou je Aneta Vavřinková. Blonďatá kometa jednak autorsky stojí za drtivou většinou repertoáru kapely, hraje na kytaru a kontrabas (díky Lucce Vlasákové z Epydemye už dívka s kontrabasem nepůsobí na folkové scéně takový wau efekt) a samozřejmě zpívá.

Nádherné trojhlasy, do kterých přispívají Hana Matějová a Darina Husáková, se staly jedním ze základních poznávacích znamení Dou Naboso (dvě poznámky k názvu kapely - skutečně většinou hrají holky bez bot a původně se jmenovaly Duo Naboso, ale jeden pořadatel se překlepl na plakátu a rázem z toho bylo Dou Naboso). Hana Matějková je také vynikající flétnistka a zdá se až neskutečné, jaká zvuková paleta se dá těmito nástroji vytvořit. Na debutovou třináctku skladeb složila hudbu k písni "V korunách stromů". To poslední jmenovaná se věnuje hlavně kytaře a platí za nekonečnou studnici energie.

Jestliže mají holky spojitost s pardubickým krajem, dalo by se hádat, že se někde v blízkosti objeví jméno frontmana Marien Víti Troníčka. Taky že ano. Napsal na objednávku skladbu "Bloncka" a také partě věnoval celý díl svého rozhlasového pořadu "Folková pohlazení", který pravidelně vysílá na Českém rozhlase. Nejen tato položka, ale i ta nazvaná "Zéland" (utkvěla mi v uších hned po vystoupení skupiny na Folkovém Chvojení) se zabývá půlročním putováním Anety Vavřinkové po Novém Zélandě. Tento fakt napovídá, že texty se hodně isnpirovaly životem a vším, co ho provází.

Cestu po Novém Zélandě absolvovala Vavřinková stopem, ale písnička "Stopovačka" (slyšíme zde i nástroj kazoo, který známe od Ivana Mládka) je věnovaná především bývalé a možná zase budoucí člence kapely a basistce Joey Horákové. Autorsky ji má na svědomí Ondřej Podeszwa z formace Meziměsto. Nechybí však ani vážná témata a z "Válečné" bolestně mrazí po zádech.

Ta se naštěstí rychle překlopí do odlehčené "Vege", která s nadhledem popisuje, když se člověk stane vegetariánem a jeho babička to nedokáže pochopit. Formace se rozhodla natočit album s žánrově spřízněnou dvojicí Petrů Michala (vystupuje navíc jako host ve skladbě "Válka") a Novotného. Nečekejte žádné zdobné aranže, cílem bylo nahrát desku tak, aby zněla co nejpodobněji jako naživo za syrového obsazení nástrojů kontrabas, kytara, flétna.

Možná si řeknete: "A tohle se dá poslouchat celých čtyřicet minut v kuse?" Ano, dá. Jednak perfekcionista Petr Novotný nenechal na holkách nit suchou a dovedl jejich vokální i nástrojové linky k dokonalosti a za druhé bylo potřeba přenést do studia i tu nekonečnou energii, kterou sestava kypí na pódiích.

Jasně, že se nedá z pódia na CD přetáhnout úplně vše, minimálně pohled na ty úsměvy a uvolněnost interpretek chybí. Ale jinak se ve studiu MKP Dynín udělalo naprosté maximum.

Folk je muzika, která se musí interpretům věřit. A jak už podotkl ve výše zmíněném rozhlasovém pořadu Víťa Troníček, pokud někdo dokáže s jednou kytarou rozezpívat celou hospodu, pak tohle evidentně umí. Přesvědčit se sami naživo můžete 8. listopadu na křtu nahrávky ve Žďáře nad Sázavou. Aktu se navíc chopí trampská kapela Falešná Karta, což slibuje hodně zajímavý večírek.