"Nech, nebo ber" říká Vladimír Merta a dává počtvrté nahlédnout do svého písničkářského zápisníku jménem "Nejisté jistoty"

Čtvrtá deska ve dvou letech - Vladimír Merta během své kariéry nikdy nebyl tak produktivní. A každá z nich s lehkostí ukazuje - nikoliv dokazuje, protože Merta nemusí dokazovat nic a nikomu - proč se zrovna tento zpívající básník (a že jsme jich tu měli a máme!) těší takové vážnosti. Skladby tentokrát propojuje nit přiznaného stárnutí. Těžko ale mluvit o nějakém vyloženě bilančním, nebo snad nostalgicky vzpomínkovém albu. Mnohem více je kolekce "Nech, nebo ber" sbírkou glosátorskou a Merta už mnohokrát předvedl, že glosovat sám sebe (a tím i nepřímo svět kolem něj) mu jde zatraceně dobře.

"Básník zpívá o sobě, aby se v něm poznali ostatní," konstatuje písničkář v bookletu alba. A taková je vlastně i jedenáctka zde přítomných písní. Ty jsou pro jednou zase trochu lehčí, ironičtější a místo aktuálních hrůz světa, které své ošklivé hlavy neodbytně vystrkovaly v předchozích částech dosud neuzavřené série, se tu Merta soustředí na život "písničkáře na prahu osmdesátky", jak v již jednou citovaném úvodu kolekce zazní.

S nadhledem tu tak oglosuje svoji normalitu ("V normě"), svět sociálních sítí, v němž jeden druhému vidí až do talíře ("My Space"), snahu být někdo ("Who Is Who") i gesta lidí kolem sebe. Jeho typické posouvání kontextu významu - a nacházení tak nových souvislostí a překvapivých point - tak udělá z předvánočních nákupů turné: "Chystám se tak jako loni na vánoční šňůru / od Billy do Tesca, pak k Lidlovi a do Carrefouru" - "První cena").

Drobné bilanční zamyšlení (a budiž to na této nahrávce výjimkou potvrzující pravidlo) nabízí hned úvodní "Když jsi mladý", kde mimo jiné zazní toto čtyřverší: "Když jsi mladý, nikdo ti nenaslouchá / propíjíš se na druhou stranu opony / Teď jsi zmoudřel, nikdo tě neposlouchá / zůstává ti pár smítek tabáku v prázdné tabatěrce".

Merta posluchačům předkládá lapidární, ale výstižné obrazy, jen pár slovy vystihne mnohé. Důraz dává na sdělení, které se vznáší nad jednoduchým, ale přesto barvitým doprovodem jedné kytary, nechybí sebejistý, okamžitě rozpoznatelný hlas, spíše vyprávějící než zpívající, kterému věk přidává na naléhavosti, než aby jeho sílu krotil. Hudba samotná pokorně slouží a klidně plyne, jen tu a tam zpěvák opouští vybrnkávání a přidává na důrazu.

Série "Nejisté jistoty" nestojí na inovacích, spíše naopak. Vladimír Merta se na nich prezentuje ve své nejryzejší formě. "Nech, nebo ber" je dalším listováním v autorském zápisníku písničkáře, který jako by skutečně byl z jiné doby a přesto umí být velmi, velmi aktuální.

Poznámka: Výše uvedená skladba ze serveru YouTube z recenzovaného alba nepochází, její účel je pouze ilustrační.