Michal Pavlíček slavil v O2 universu nadvakrát a pokaždé jinak. Naše redakce viděla oba večery: ten první zhodnotil Jiří Matýsek, druhý, s obměněným setlistem a novou energií, připadl mně. Jak vypadalo velké finále, co provedl s Výběrem Robert Křesťan a proč u Kodyma mrazilo v zádech? Přečtěte si report.
Live: Michal Pavlíček 70
místo: O2 universum, Praha
datum: 29. ledna 2026
setlist: Gongy, Haštal intro, Na obzoru, Burning Up, Ve znamení Yaji, Honička, Kostky jsou vrženy kpt. Achabe, Sandonorico, Veliké Lalula, Villa Ada, Merlin, Olda je přítel můj, Obraz v písku, Chceš tisíc věcí, Když se snáší déšť, Ó hory, ó hory, Diskotéka, Proč jen já, Okolo ohňů, Chvastoun, Pražákům těm je tu hej, Zubatá, Země je věčná
Ne mnoho tuzemských umělců si může dovolit nadvakrát zaplnit O2 universum výhradně autorskou hudbou - a navíc si troufnout na dva odlišné setlisty.
Michalu Pavlíčkovi se to podařilo. Bez okázalých gest a laciných efektů přivedl publikum do varu a opakovaně jej zvedl ze sedaček k upřímným ovacím. Taková byla oslava sedmdesátin kytaristy, skladatele a věčného hledače nových hudebních cest.
© Bestsport/Jan Nožička Při pohledu na Pavlíčkovu obsáhlou diskografii je téměř nemožné vybrat reprezentativní vzorek pro jediný večer. Návštěvník by měl vnímat jeho osobnost komplexně, ne jen jako stěžejního riffmakera
Pražského výběru či
Stromboli. Byla tu
Expanze, jazzrocková
Bohemia,
Horký dech Jany Koubkové,
Big Heads, spolupráce s rozličnými umělci, ale i rozsáhlá tvorba pro film a divadlo.
Výroční koncert proto muzikant pojal jako pestrou mozaiku. Střípky a střepy, které dohromady vytvářely sice ne zcela kompletní - to by vystoupení muselo trvat týden -, ale fascinující obraz Pavlíčkovy tvůrčí duše.
Zatímco první večer patřil i projektům jako
BSP nebo spolupráci s
Monikou Načevou, ten druhý (aniž by absencí zmíněných jakkoliv trpěl) se vydal trochu jiným směrem.
Od ambientu k progresivnímu rocku
Úvod patřil šestiminutové kompozici "Gongy". Svou ambientní, až
floydovskou atmosférou okamžitě vtáhla posluchače do dění. Následovaly dvě až nezvykle progresivně laděné skladby, které fungovaly jako parádní pozvánka na chystanou novinku "Na obzoru". Poté už se hrálo na retrospektivní notu. Zazněly dravé kusy od Big Heads i sólové věci z tria, až se dramaturgie přehoupla k legendárním Stromboli.
© Bestsport/Jan Nožička Bára Basiková znovu dokázala, že je fenomén. Sám Pavlíček se na pódiu vyznal z toho, že ji vnímá jako svou celoživotní múzu, a publikum mohlo jen uznale pokývat hlavou .Tahle chemie funguje i po čtyřech dekádách.
Trio kompozic - "Sandonorico", "Veliké Lalulá" a především instrumentálně strhující "Villa Ada" s hostujícím Milošem Meierem na bicí a Vilémem Veverkou na klarinet - patřilo k vrcholům večera. Následný výlet do světa scénické hudby, konkrétně k seriálu "Merlin", pak ukázal Pavlíčka jako skladatele, který dokáže zkrotit i celý orchestr.
Country Výběr a mráz po zádech
Michal Pavlíček střídal polohy vestoje a vsedě. Jak sám s úsměvem přiznal, kytary něco váží a celoživotní služba hudbě si vybrala daň v podobě bolestí zad. Na jeho hře to však znát nebylo. V rámci výletů do minulosti nešlo opomenout Pražský výběr, ovšem v překvapivých aranžích.
Skladby "Olda je přítel můj" se chopil
Robert Křesťan a ikonickou syntezátorovou vyhrávku nahradil
Luboš Malina na banjo. Byla to odvážná, vtipná a hudebně výborně zvládnutá interpretace, která vdechla dobře známé písni nový život. A mně osobně připomněla školní výlet, kdy jsem si uvedenou pecku koupil na vinylovém singlu v obchůdku ve Zlaté uličce, ale za oknem autobusu mi ho zdeformovalo slunce.
Došlo i na křehkou spolupráci se Zuzanou Michnovou a vzpomínku na výtečné album "Rány" v podobě skladeb "Obraz v písku" a "Chceš tisíc věcí". Samostatnou kapitolu si zasloužila "Když se snáší déšť". Původně hit Basikové a později Střihavky tentokrát zazněl v podání kvartetu sboristek (včetně Michalovy manželky Karolíny). Výsledek? Hudební delikatesa, která dala vyniknout samotné kráse Pavlíčkovy melodie.
© Bestsport/Jan Nožička Kapela šlapala jako hodinky. Kromě stabilní rytmiky - Michal "Kolouch" Daněk (bicí),
Martin Ivan (basa) a
Michal Nejtek (klávesy) - se blýsknul i kytarista
Adam Krofian. Nebyl jen do počtu; jeho hutný doprovod a výtečné sólo v "Ó hory, ó hory" (kterou svým nezaměnitelným chraplákem odzpíval
Tomáš Hajíček), posloužily jako důkaz generačního propojení.
Z projektu Františka Ringo Čecha zazněla "Diskotéka", u níž bylo v živém podání zřejmé, že původně vznikala pro Pražský výběr. Jen se kdysi jaksi ze známých důvodů nemohla realizovat.
Emoční vrchol koncertu - a pomyslná exploze - však přišel se skladbou "Proč jen já". Její interpretace se chopil
Robert Kodym a udělal to po svém, syrově a naléhavě. V kontextu současného dění text mrazil až do morku kostí a znovu potvrdil svou nešťastnou aktuálnost.
Závěr hlavního bloku patřil funkovému komandu.
Roman Holý,
Matěj Ruppert a
Tereza Černochová se společně s
Michaelem Kocábem vrhli do
výběrovských klasik, přičemž "Zubatá" s hostujícím Radkem Škarohlídem (
Hentai Corporation) celý set uzavřela s patřičnou divokostí.
Závěr: Hudební banket mistra šéfkuchaře
Závěrečné defilé se "Země je věčná", kterou společně interpretovali
Ota Balage, Milla Honsová a kytaristé
Mirek Chyška s Jiřím Rambouskem, fungovalo už jen jako krásné poděkování hostiteli.
© Bestsport/Jan Nožička Více než dvouhodinová procházka krajinou Pavlíčkovy hudby byla výživná, pestrá a přitom úžasně stravitelná. Samotný kytarista nijak samoúčelně neexhiboval. Sázel svá typická, melodicky klenutá sóla, střídal kytary a vyzařovala z něj pokora a radost ze hry. Nutno vyzdvihnout i skvělý zvuk a vkusnou videoprojekci, která hudbu doplňovala, ale nepřebíjela.
Šlo o výjimečný večírek.
Michal Pavlíček nejen oslavil své životní jubileum, ale naservíroval návštěvníkům dokonale vyladěný hudební banket. Posluchač mohl degustovat ty nejlepších pokrmy z mnoha žánrových talířů, a přesto odcházel s pocitem, že by si s chutí přidal další chod.