Koncert odstartovala hudebnice sama s kytarou s písní "Tažní ptáci". Díky hodně obnažené aranži a troše umělé mlhy vznikla přemýšlivá, intimní atmosféra. "Dneska to tu bude trošku jako v pokojíčku," připravila Tereza publikum na náladu večera po dohrání skladby.

Měla pravdu. Ze židlí se snad každý divák cítil být interpretce blíž, a mohl si tak ještě lépe vychutnat živé provedení jednotlivých songů. Ty v případě Terezy Balonové mnohdy předčí studiové verze. Konkrétně se tomu tak stalo třeba u kousku "Ještě žijeme", kterému energie naživo rozhodně nechyběla, i když ho muzikantka představila sama. "Tenhle song vystihuje moje životní tempo. Třeba se v něm taky najdete," svěřila se publiku, které také vyzvala ke společnému zpěvu.

Postupně se k ní připojovala kapela. "Sama v peřinách" zaznělo s kytaristou Mirkem Malíkem, "Chybíš" zase klávesami obohatila Anička Řeháková. Tento tklivější minibloček nakopl singl "Kdo jsme byli". To už vedle Balonové hráli všichni, včetně baskytaristky a bicích. Právě v prostorách Malostranské besedy vznikl na koncertě před dvěma lety závěr této písně pro albovou podobu, který tehdy přítomní zazpívali. Že se tedy éra posledního počinu uzavřela na místě, kde v podstatě začala, bylo více než příhodné.

Další moment, kdy živé provedení slušelo písni víc než to studiové, nastal v případě "Neděle", která přinesla příjemnou, feel good náladu. Protagonistka ji vtipně označila jako předvánoční reggae. Po "Vodopádu" spoluhráči zase na chvilku odešli, aby zpěvačka předvedla to, čím před lety zaujala - hraní na looper. Tento způsob prezentace pro ni stále zůstává srdcovou záležitostí, a i když divák tyto triky viděl už několikrát, vždycky dokážou zaujmout.

V "Půlnoci" si také pomocí přístroje nahrála vlastní backvokály, což působilo stylově. V tomto provedení přišla neplánovaně řada i na baladu "Tak málo". "Já ji sice v setlistu napsanou nemám, ale měla jsem velkou chuť si ji zahrát," přiznala Balonová mile.

V tu dobu už se program pomalu chýlil ke svému konci. S kapelou ještě zazněl loňský duet "Myšlenky", v němž ovšem party Adama Ďurici nahradila baskytaristka Soňa Bachledová. Jemnější vokály skladbě vůbec neublížily.

Potěšila úderná, vztahová novinka, kterou můžeme očekávat na muzikantčině třetím albu. "Londýn" pojednává o tom, co si každý neseme uvnitř a před čím neutečeme, a to ani kdybychom utekli do hlavního města Velké Británie. Chystaného materiálu mohlo zaznít i více, tato ukázka příjemně navnadila.

Vděčné publikum umělkyni soustředěně vnímalo, ale také s ní chytlavější popěvky nadšeně zpívalo. Až rodinné spojení skvěle podtrhly (nepočítáme-li dva přídavky) závěrečné "Lampiony". Ty totiž připomněly, že hudba tu pro nás je vždycky. A že díky ní, ale i díky příjemným koncertům, jakým byl tento, se životem kráčí lépe.