Co je u tebe za ten rok, co jsme se neviděli, nového?

Po loňském O2 universu, které bylo náročné na přípravy, jsem okamžitě prohlásil, že si to chci zopakovat - kvůli té atmosféře, která tam panovala. Nechtěli jsme na tom vydělat, ale udělat show, aby každý věděl, že to zvládnu. Zvlášť po tom, co se stalo, tedy po mouce, nikdo nevěřil, že koncert vyprodám. Byla to odměna pro mě a pro fanoušky. Teď si to chci dopřát znovu.

V čem bude koncert v O2 universu 17. října příštího roku jiný než ten první?

Mám spoustu písniček, které tam nezazněly. Bude nová choreografie, nová stage. Minulý rok jsem přiletěl na koštěti ve stylu Harryho Pottera.

Chceš diváky i tentokrát zaujmout hned na začátku?

Určitě. Každý příchod na pódium musí být velký, aby na něj lidi nezapomněli. Začátek a konec si všichni pamatují. Prvotní nápady vymýšlím já a později je zapracovává choreografka.

Co by sis přál, aby si lidé z tvých koncertů odnesli?

Zážitek, aby přišli domů s dobrou náladou. Aby si prozpěvovali moje písničky ještě další týden a měli chuť přijít znova.

Kdy ses při vystoupení naposledy opravdu dojal? Bylo to právě v universu, když ti brácha na pódium přivedl rodiče?

To byl zrovna rok, kdy jsem nejezdil domů. Pořád jsem makal, do toho koncerty, tréninky. Domů jsem se vracel jednou za půl roku. Byl to přesně půlrok, co jsem rodiče neviděl. Je to ostuda, vyčítal jsem si to. Když mi je tam brácha přivedl, šel jsem do kolen a začal brečet. V hlavě jsem si odpřisáhl, že je budu vídat každý měsíc, ať mám sebevíc práce.

Nedávno vyšla písnička "Ty" s Monikou Bagárovou a Markétou Konvičkovou, kterou jste natočili šestnáct let po SuperStar. Proč na spolupráci vás tří došlo až teď?

S každou mám písničku zvlášť, ale takto ve třech je to prvně. Bereme to jako oslavu našeho kamarádství. Každý nám po SuperStar říkal, že se můžeme rovnou rozloučit, že už se vídat nebudeme. Ale nám to vydrželo po celou dobu. Bylo těžké dát to termínově dohromady, protože Markétka zažívala těžké období. Několikrát jsme natáčení přesouvali. U její nemoci nevíte, kdy je na tom dobře a kdy je naopak nateklá nebo hubeňoučká. Řekla nám, že je ready, několikrát jsme se ujišťovali. Šli jsme proto do toho a dopadlo to dobře.

Podílely se holky na výsledku i obsahově, například na textech či choreografii v klipu, nebo bylo všechno na tobě?

Na mně. Když jdu dělat něco s Monikou či Markétou, neptám se jich a přijdu s hotovou věcí, protože s ženskýma je to na dlouho. To samé u videoklipů, co se týká stylingu, make-upu. Takže nazpívám celý song, který jim pošlu, ať mi dají vědět, zda se jim líbí, či nelíbí. A jim se to líbilo hned, spadl mi proto kámen ze srdce. Holky jsou na sebe moc přísné. Musím se koukat na to, co a jak cítí.

Pod klipem se v komentářích fanoušci dožadují dalších songů. Neláká vás společné album?

Taky jsme nad tím přemýšleli a rád bych do toho šel. Uvidíme, jak na tom bude Markétka, pro ni je nejdůležitější zdraví a léčba, aby se z toho dostala.

V čem podle tebe vězí, že jste si tak sedli a vaše přátelství drží i po tolika letech od SuperStar?

U Moniky to bylo jasný, do ní jsem se hned zamiloval, ač jsem gay. Stáli jsme vedle sebe, a jak jsem se na ni podíval, věděl jsem, že vzniklo kamarádství na celý život. Je Romka, sedli jsme si, jako kdybychom se už předtím znali. S Markétou jsme se začali bavit až ve finálové dvanáctce. Tam jsme byli spolu 24/7. Ještě s Denisem jsme k sobě nikoho nepouštěli. Pomáhali jsme si.

Jsi teď kariérně tam, kde sis na začátku přál být?

Je to horská dráha, jednou nahoře, jednou dole. Pocitově se nacházím v hezkém středu. Fanoušci chodí na koncerty, sledují mé sociální sítě, seriály. Vždy se to dá našlápnout víc. Dělám hudbu, co mě baví. Pracuji s producenty a lidmi, které považuji za svoje spřízněné duše - teď třeba se slovenským producentem Fillipianem, který produkoval Tinu či Rytmuse. Ale mě má nejradši. (smích)

Máš nějaký sen, který jsi zatím nikdy neřekl nahlas?

Rád bych po koncertu v O2 universu oznámil své turné a projel s ním kulturáky. Chce to jít krok po kroku. Vlastní turné, aby koncerty měly jednotný koncept, včetně show s tanečníky či světly, jsem ještě neabsolvoval. Doufám, že se mi toto přání splní. Kulturáky jsem si vybral, protože je miluju. Dá se v nich sblížit s lidmi a můžete krásně oživit dění v menších městech. Pak mě samozřejmě napadají mety jako O2 arena a Eden, ale na to je čas. Nemám pocit, že bych si to teď mohl dovolit.

Dělá ti ještě dnes problém naučit se choreografie?

Dříve mi to problémy dělalo. Před prvním velkým koncertem ve Foru Karlín jsem okusil, jaká je to dřina. Ale mám rád, že se na pódiu dodělám, domlátím, když mám hodinu zpívat, skákat, tancovat. Mně se to zalíbilo, proto jsem od té doby začal jezdit s tanečníky. Zvykl jsem si učit choreografie a vnímat je. Pořád v tom chci růst. Chci mít komplikovanější choreografie, ale bude to stát za to.

Jak vlastně vznikla spolupráce s Kandráčovci a Heidi Janků na "Čardáších"? A podle čeho jste vybírali zařazené písně?

V životě by mě to nenapadlo. Kandráčovci jsou energie sama o sobě. Na Slovensku je zná hodně lidí, jezdí po halách. Jednou jsme koncertovali společně a cítil jsem tu jejich energii, říkal jsem si, že spolu něco musíme vymyslet.

Hodně lidí mě zná přes rychlé písničky. Čardáše, to je to moje, to v sobě mám. Říkal jsem si, že bychom se k sobě mohli hodit, že by to udělalo někomu radost. Souhlasili, ale chyběl nám tam ženský element. Jednou jsme na oslavě narozenin jednoho kamaráda potkali Heidi. Všichni seděli, styděli se. Ona vylezla na bednu, začala tancovat, zpívat a užívat si to. Líbilo se mi to, a tak jsem ji oslovil. A ona nabídku přijala. Zvolili jsme směs českých a cikánských čardášů.

Umíš si představit společné turné s Kandráčovci? Řekla bych, že bys mohl klidně vystupovat i s cimbálovkou.

O tom jsme se taky bavili, že by to bylo fajn. Tento rok na to nedošlo, uvidíme, co ten příští. Třeba se ukážou v O2 universu...

Máš za sebou spoustu duetů - podle čeho poznáš, že s někým hudebně ladíte?

To člověk vycítí hned. Bylo to tak jak s Michalem Davidem, Rytmusem, tak s Lucií Bílou. Jde o intuitivní pocit. Chtěl jsem hrozně song s Calinem. Ale moje srdce říká, že by to nedopadlo dobře, jak každý děláme jiný styl. I když ho miluju nejvíc ze všech interpretů, neoslovil bych ho. Naše světy jsou moc odlišné a dělali bychom si navzájem ostudu.

Vrátím se ke klipu, který končí rvačkou - takhle u vás běžně dopadají svatby? Vzpomínám si, že jsi z našeho minulého rozhovoru mířil rovnou na jednu hrát...

Bývá to tak, a to i u těch klasických jihočeských. Když už je rvačka, ať to stojí za to. Vzduchem lítají židle. Nejhorší jsou olašští cikáni, ti mají v autech mačety a zbraně, kterými se rádi chlubí.

Jak si užíváš hraní v klipech, kde máš pokaždé jinou roli?

Teď přemýšlím, proč to mám tak komplikovaný. Je to hlavně sranda. Miluju herectví. Vžil jsem se do toho. Otravuju s tím svého Lukáše, ať mi napíše další role, abych tam víc hrál.

Mluvíš režisérům do obsazení? V tvých klipech se objevují početné skupiny lidí - vybíráš je hlavně mezi kamarády a rodinou?

Mám kouzelný Instagram, kde stačí napsat: "Ahoj lidi, přijďte v tuhle hodinu tam a tam." A jsou tam. Teď jsme zrovna točili s Kalim song "WestSide" včetně klipu. Nevymýšlel ho Lukáš, ale Pierre Lexis, a byl jsem hrozně nervózní, jak tam Lukáš nebyl. Neužil jsem si to. Vytrhlo mě to z komfortní zóny. Ne že by byl Pierre špatný, ale každý má jiný styl a já jsem zvyklý na to svoje.

Písnička je příběhem nás dvou s Kalim. Oba pocházíme z ghetta, já z cikánského, on ze sídliště. Oba za sebou máme ulici. Jedná se o motivační song pro všechny, kteří si myslí, že není cesty dál.

Jak moc je pro tebe důležitá dějová linka v klipech? Baví tě víc příběhová videa, nebo spíš ta atmosférická?

Jak kdy. Když je v songu řečeno vše, uděláme klip jen ve studiu, moderně bez příběhu. Některé hluboké texty si naopak o příběh přímo říkají, dáme jim proto dějovou linku, někdy z nich uděláme až telenovelu.

Za takovou malou telenovelu by se dal označit i song s Jiřinou Bohdalovou, která ti hostuje v písni "Slaďáky". Souhlasíš?

Inspirovali jsme se skutečnými událostmi - osudem jednoho cikánského zpěváka, který byl na vzestupu. Tu slávu nedal, začal dělat blbosti, až se dostal do vězení.

Ví o tom, že ses jeho příběhem inspiroval?

Ví. Už je venku, seká dobrotu. Bavili jsme se o tom a dojalo ho to.

Zazpíval sis ty sám na koncertě ve věznici?

Zazpíval, ale v ženské. Do chlapské jsem se bál jít. Bylo to tak krásný, nechal jsem se strhnout energií, kdy jsem zapomněl, že zpívám pro vězenkyně. Dvě jsem si vzal na pódium. Dozorkyně mi poradila, že mám vybírat jen z druhé řady. Nevěděl jsem ani, za co seděly. Zpívaly a objímaly mě.

Až postupně mi docházelo, že jsem se objímal s někým, o kom nevím, za co sedí. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno, pyká za to. Navíc ty vězenkyně, co byly na koncertu, měly tuto možnost za dobré chování - chodí do práce, zbavily se drog, začaly studovat a snaží se být lepším člověkem. Proč bych se k nim tedy měl chovat jinak než k ostatním? Dal jsem jim lásku a kašlal na to. Spousta lidí by od nich dala ruce pryč, ale jsme lidi, je potřeba odpouštět.

Natáčeli jste v Prison Island, což je typ únikovky. Vyhledáváš tyto hry, chodíš na ně i ve volnu?

Zbožňuju je. Když jsem viděl, jak je to obrovský, říkal jsem si, že tam musím jít s partou. Miluju strašidelné hororové únikovky.

A bylo jednoduché paní Bohdalovou ke spolupráci ukecat?

Byla to náhoda. Bohdalovou vnímám odmalička. Chtěli jsme tam na začátku hlas, například dabéra či filmového velikána. Řeč padla na její jméno. Přišlo nám to nereálné. Zrovna byla po nemoci. Vyrazili jsme za ní s chlebíčky a dortíky, vím, že je má ráda. Znala mě, pamatovala si mě ze SuperStar. Sedla mi jako člověk a ocenila moje rady, kde nakoupí za pár kaček věci na zahradu. Mezitím mi nahrála hlas.

Spousta lidí asi čekala, že bude i zpívat, že?

To čekal asi každý. Původně jsem si to přál. Ale pak jsem ji raději nechtěl zatěžovat. Stačil mi bohatě ten její hlas.

Na konci vtipně říká, že nedala feat. Calinovi, čímž to celé odlehčí - jak tento nápad vznikl?

Calin vydával desku a postavil si PR právě na Bohdalové, kdy s ní pomocí AI natočil rozhovor, ve kterém říká, že feat. slíbila právě jemu. Proto nám přišlo vtipný to otočit - že by u našeho songu řekla, jak to doopravdy bylo.

Ve "Slaďácích" zpíváš romsky. Jak se má posluchač, který tomuto jazyku nerozumí, dozvědět, o čem text vypráví? Tipuji lásku a vztahy, ale najdu někde přesný překlad?

U česko-romských písní to většinou dělávám. Ale u tohoto jsem si nebyl jistý, zda by lidé překlad ocenili. Byl určen čistě pro romské publikum. Ale našli se i bílí příznivci, kteří mi ho pochválili. Jinak paní Bohdalové jsme dali text, který si upravila podle sebe.

V textu říká, že dost chybovala a o hodně přišla. Platí to i pro tebe? Jaká byla zatím tvoje nejtěžší životní lekce, která tě posunula, a to i hudebně?

Asi kauza mouka. Ta mi hodně ublížila a měla vliv na moji kariéru. V té době jsem byl na vrcholu, měl jsem za sebou turné s Luckou Bílou, vyšla mi knížka, chystal jsem O2 universum. Pak se jak lusknutím prstu zapomnělo na moje úspěchy. A i když se oficiálně prokázalo, že jsem to neudělal a nedomluvil, je pořád hodně těžké přesvědčit lidi. Ale já se nevzdám. A budu bojovat a makat, abych jim ukázal, co ve mně je.

Když jsme u mouky - co je pravdy na tom, že něco chystáš i v gastronomické oblasti?

Dělám kuchařku. Začal jsem natáčet videa na TikTok o vaření. Říkal jsem si, že se to ztratí, ale chytlo se to jak blázen. Některá mají milionová zhlédnutí. Fanoušci psali, ať napíšu kuchařku. Vydám proto jednu malou jednoduchou od kuchaře, co není kuchař. Budou tam česko-romské recepty. Domácí. Nebudeme si hrát na gramáže, ale bude to podle oka.

Jaké typické romské jídlo bys mi doporučil?

Goja, hotyšota, holubky.