Ahoj, kde se právě nacházíš?

Jsem právě doma v Pule a odpočívám. Nabírám sílu před začátkem turné.

Nemohu začít jinak než tvým aktuálním, vcelku hodně odvážným projektem "Music Unites The World", v němž ses inspiroval hudbou různých kultur z celého světa. Byl to tvůj nápad?

Ano, byl. A proč? Protože jsem prostě blázen.

A k tomu i rebel...

Ano, přesně! Víš, znám písně z některých částí zeměkoule a miluju tu jejich rozdílnost v rytmu, melodiích, harmoniích. Vždy mě to hrozně nadchne. Už vím, že třeba Arabové to dělají takto, Číňani takto, Mexičané takto. A tak jsem přemýšlel, co bláznivého bych mohl v tomto směru vytvořit. Řekl jsem si, proč prostě nezkusit zahrát jednu píseň z každé země na světě.

Navíc mě napadlo, že hudba je vlastně tím, co nejlépe spojuje. Co dokáže spojit každý národ, každý stát. Hudbu lidé milují a umějí jí porozumět. Obzvláště když hraju na cello - není to o jazyku, o slovech. Proto tenhle projekt považuji za v mnoha úrovních opravdu unikátní a nádherný.

Ale buďme upřímní. Jsem si jist, že víš mnoho o evropské hudbě, určitě i o té americké. Ale jistě bychom našli i země, kde jsi ještě nehrál a tamější kulturu a hudbu tedy nemáš moc nastudovanou. Dokážu si představit, že toho například mnoho nevíš o nigerijské nebo čilské hudbě. Jak máš v plánu vybírat songy právě u těchto zemí?

Samozřejmě, není to jednoduché. Předchází tomu vcelku hluboké bádání a zkoumání, které navíc stále probíhá. Aktuálně nejsem ještě ani v polovině projektu, vnímám to jako dlouhodobější výzvu. Ale v mnoha zemích po celém světě už mám spoustu přátel, přítelkyň... (smích) Ukazuje se, že všechny ty přítelkyně byly dobrou investicí.

Dá se tedy říct, že jednotlivé písně věnuješ všem svým přítelkyním po celém světě...

Patřím k těm šťastným, kteří mají přítelkyně v zemích opravdu po celém světě. A navíc už znám mnoho lidí z různých koutů zeměkoule, kteří mi pomohli vybrat ty správné skladby. A taky jsem se tomu věnoval hodně i já sám a sbíral informace, pěkně krůček po krůčku.

Takže tvoje česká přítelkyně bude mít jistě velkou radost, že sis za Českou republiku vybral Smetanovu "Vltavu".

To rozhodně!

Jak jsi v případě České republiky vybíral? Myslím, že existuje mnoho skladeb, které jsou pro nás velmi symbolické a signifikantní.

Zeptal jsem se všech svých českých přítelkyň. (smích)

Určitě budou mít velikou radost, až si tohle interview přečtou...

O tom nepochybuju… (smích) Teď vážně. Česká republika je po celém světě velmi populární díky skladatelům, jako byli Dvořák nebo Smetana, a jejich ikonickým skladbám. A "Vltava" rozhodně patří k těm nejvíce ikonickým ve vážné hudbě. Zároveň platí za symbol Prahy a celé České republiky. Takže to bylo i pro mě velmi symbolické. Všichni tu nádhernou melodii navíc znají.

Pobavme se malinko o tvé poslední a vlastně stále velmi čerstvé desce "Cinema", kterou jsi vydal v září. Zařadil jsi na ni dvacet písní, leč v rámci filmů existují jistě tisíce songů, po kterých by se dalo sáhnout. Ten výběr asi nebyl jednoduchý, viď?

Opravdu to bylo složité. Je jich vážně hrozně moc. Stovky, tisíce... Vždy se ale soustředím na to, co je nejvhodnější pro cello. A taky jsem velmi romantický člověk, mám rád romantickou hudbu, takže vždy vybírám právě takové melodie. Ale i těch vzniklo strašně moc. Mohl bych udělat dalších deset pokračování alba "Cinema" a stále bych měl z čeho čerpat.

Takže bláznivý rebel má i romantickou tvář?

Přesně tak. Ale na mých koncertech to nemůžeš poznat. Moje show je plná kontrastů. Uslyšíš tam klasiku, romantiku i opravdu divoké písně. Fanoušci dostanou vše...

Vlastně jsi mi nahrál na další otázku. Tvá show je opravdu plná kontrastů. Hraješ krom klasiky a vážné hudby i písně od Gipsy Kings, Glorie Estefan, AC/DC, Bon Jovi, Jennifer Lopez... I tady výběr asi není úplně jednoduchý, nemám pravdu?

To máš naprostou pravdu.

A je například nutné nabídnout jiné skladby publiku v Americe než tady v Evropě?

Ani vlastně ne, vybral jsem takové hity, které jsou univerzální a milují je lidé po celé světě.

Tvoje evropské turné začíná za pár dní, takže asi denně zkoušíš, nebo se pletu?

Ne ne, jsem doma a nezkouším. Na to nám všem stačí ten poslední den, než se turné rozjede.

Nejsi ani trochu nervózní?

Vlastně ani ne, už jsme tu show odehráli tolikrát v Americe, že není potřeba se nějak moc nervovat.

Takže jsi doma a spíše jen odpočíváš...

Přesně tak!

Jak vlastně odpočívá Hauser, když zrovna není rebelem na pódiu?

Hodně se procházím v přírodě a poslouchám muziku. Vlastně nic speciálního. Můj život je velmi kontrastní. Když jedu turné, je to celé bláznivé, divoké, hektické, kolem mě spousta lidí, řvoucí fanoušci... Můj normální život se v tomhle naprosto liší. Hodně času trávím mimo veškeré dění. Miluju přírodu, ticho... prostě naprostý opak toho rebela na pódiu.

Jak jsme již zmiňovali, dokážeš na cello zahrát opravdu téměř vše: od klasiky přes filmové melodie až po aktuální hitparádové hity. Existuje ale třeba nějaká skladba, kterou bys rád zahrál na cello, ale nejde to?

Mnoho písní bych rád zahrál a nejde to. Hlavně ty, kde je třeba mnoho vokálů, které tu píseň dělají výjimečnou. Nebo třeba songy, které mají mnoho harmonizací, tam je to s cellem taky složité. Nebo bych strašně rád zahrál nějakou symfonii, ale jedno cello tohle celé neustojí. A taky vlastně nejde s cellem nic moc dělat v rámci rapu a hip hopu. To by asi zase znělo vcelku nudně.

Vraťme se opět malinko k tomu, co tě teď čeká - tedy k evropskému turné, během kterého se vrátíš i do Prahy. Dorazíš s velkou živou kapelou. Jak jsi do ní vybíral muzikanty?

Bubeník se mnou hraje už od dob 2Cellos, pak mám v sestavě takového bláznivého a opravdu úžasného Kubánce. Je pro mě cenný hlavně během koncertů, protože dává té divočejší části show jedinečného ducha. A pak se mnou jezdí ještě několik hudebníků z Maďarska. Kdysi jsem měl v Maďarsku i dlouhodobě žít, takže jsem je tam tehdy potkal. Moje kapela je takový mix skvělých příchutí.

Bylo pro tebe složité porozumět maďarskému jazyku, když jsi tam chvíli žil?

Jejich jazyk je opravdu velmi složitý...

Ale jejich angličtina taky není zrovna skvělá.

To máš pravdu. (smích) Naštěstí jsme měli hudbu, abychom si rozuměli.

Samozřejmě jsem si na YouTube našel alespoň pár ukázek z amerických zastávek tvého aktuálního turné a viděl jsem, že během show chodíš a hraješ na cello přímo mezi lidmi. Jsi rád v přímém kontaktu s posluchači?

Jo jo, tohle opravdu miluju. Osobní kontakt s publikem mě hrozně nabíjí. Dostávám od lidí nádhernou energii zpět. Když jsem fanouškům takhle blízko, často vidím, že za mnou přijeli opravdu z velké dálky, někdy i z jiné země či kontinentu. Vždy cítím tak obrovskou vděčnost.

Poznáváš už v publiku známe obličeje, které třeba během turné dorazí na více koncertů?

Jo jo, už to tak je. A opravdu za mnou jezdí kraj světa. I v Evropě potkávám fanoušky z Taiwanu, Japonska, Nového Zélandu. Je opravdu úžasné mít příznivce po celém světě.

Na těch videích lze také vidět, jak si cello neseš na hrudi, chodíš mezi lidmi a hraješ. To není úplně jednoduché.

Ne, není, chce to velkou dávku koncentrace. Ale jsem prostě blázen, asi první rockový cellista. Ale přesně v těchto okamžicích se se rodí ta skvělá energie.

Již 11. prosince se vrátíš do Prahy, a to opět do O2 areny. Co speciálního sis připravil pro české posluchače? Tipuji, že určitě dojde i na již zmiňovanou "Vltavu"…

To doufám! Ještě se to musí naučit kapela. Budu to muset přeložit do maďarštiny. (smích)

Tvoje show v Praze se nezadržitelně blíží. Chceš využít této příležitosti a vzkázat něco svým fanouškům v České republice, kteří prozatím ještě nejsou rozhodnuti, zda dorazí?

Mám s fanoušky v České republice naprosto výjimečné propojení. Protože moje první rebelská show se odehrála právě v Praze. Budou to tak tři, možná čtyři roky, kdy jsme tenhle koncept právě v Praze testovali - a šlo o skvělý start. Před dvěma lety jsem se k vám vrátil, to už byl koncert v O2 areně. Nyní znovu zavítám do této haly. A při každé další návštěvě je té energie, vášně, touhy a lásky ještě víc... Už se nemohu dočkat, až budu zase v Praze!

Dá se tahle show ještě nějak trumfnout? Uvědomuješ si, že větší halu v Česku už nemáme? To už bys musel na nějaký stadion.

Jo, to je skvělý nápad, další koncert uděláme na stadioně!

Ale prosím tě, nechme to raději na léto, v prosinci bys tam asi zmrznul.

Jasně, určitě někdy v létě. (smích)

Stjepane, díky za tvůj čas, hodně úspěchů na turné a brzy se na tebe těšíme v Praze!

Já taky děkuju a všechny tam u vás srdečně zdravím.