Z tvého odchodu z televizního studia přes zprávy o počasí se stala už kultovní scénka ve stylu Johna Travolty z "Pulp Fiction". Chtěl jsi schválně zaujmout a být středem pozornosti?

Moje klasická pravá a levá. Není tam speciální koutek či studio na počasí, ale týpek tam stojí v prostoru. Oni tam všichni všude stojí, takže jsem nevěděl, na koho míří kamera. Pak jsem netušil, zda to bylo myšleno z našeho pohledu, nebo od kamer. Najednou jsem se viděl v záběru, chtěl jsem utéct, ale zmátlo mě, jak to bylo zrcadlově, proto jsem šel nejvíc blbě, jak to jen šlo. (smích)

Vydání vašeho nového alba oznamovaly sirény první středu v měsíci. Koho to napadlo?

Jako prvního to napadlo našeho manažera Martina, který s námi tuto myšlenku pak rozvíjel. Objeli jsme jednotlivé obce, města a klaplo to. (smích)

Jaké máte na desku reakce?

Dobrý. Bylo to poprvé, kdy jsme se nové studiovce věnovali s maximálním úsilím. Na všech předešlých mě třeba štvala jedna věta, ale nechával jsem ji tam. Byl jsem líný se tím zaobírat nebo mi nešlo nic lepšího vymyslet, jak jsem v tom byl dlouho ponořený. Teď jsem to tak nechtěl. Zkusil jsem si to na pár posluchačích kolem sebe, aby mě upozornili, že něčemu třeba nerozumí.

Častokrát, když se v textu za něco stydím, dám si míň záležet na výslovnosti, je to podvědomá reakce. Když jsme se v kapele shodli, podtrhal jsem si problematické pasáže a zavolal na pomoc Jendu Vávru. Do té doby jsme se neznali, dostal jsem na něj reference od Filipa Vlčka, který nám album produkoval. Jeli jsme na chatu, dal jsem mu text bez podškrtnutí, aby mi řekl svůj názor. Ne že bychom texty psali spolu, ale dělal mi korektora.

Teď tam není jediná pasáž, nad kterou bych pochyboval. Jednu sloku do písně "Kdo ví" mi psal Pokáč, takovou environmentální. Nejprve jsem ji napsal sám hrozně nas*anej. Ještě jsem si ji po něm upravil, aby mi šla líp do huby. Byla to titěrná práce a bavilo mě na tom dělat. Podařilo se tam vtisknout, co jsme chtěli. A lidi to cítí podobně.

Věnoval ses tentokrát více i zpěvu?

Minulý rok jsem absolvoval asi šest lekcí. Ty jsem si nahrál, protože se mi nechtělo jezdit stále do Prahy. A podle nich se učím zpívat. Netrvám na tom, že budu skvělej zpěvák, stačí, že budu zpívat tak, abych si neodrovnal hlasivky. Měl jsem silný reflux, lektorka mě naučila hezky dýchat, uvědomovat si, jaký tón jak bolí, či nebolí.

Když jsem zdravý, každý den si doma odzpívám celý koncert. Nasadím si sluchátka a jdu se psy ven a dávám si rozezpívání. Řvu na lesy jak kráva. Okolí neslyší, co mám v uších, do toho si dělám gesta. Vždy je dobrý, když někoho potkám, ale všichni mě už znaj. (smích) Teď tam chodí míň lidí a říkám jim, že nejsem blázen, že se jen učím zpívat na turné.

V textech nových písní si berete do pusy i kolegy - objevují se tam Kabáti, Habera, Chinaski. Nevytýkali vám to?

To my děláme vždycky. Už si všichni zvykli, že si z každého děláme milou prdel, i že si ji umíme udělat ze sebe. Nikoho tím nechceme nasrat. Občas si zahrajeme naše songy, jak by zněly v podání jiných interpretů. A to byl případ "Chinaski na piku", kdy jsem písničku donesl a zahrál ji klukům. Oni reagovali, že to je jak "1970" od Chinaski, ale rychlejší - a tak vznikl název. Ale tóny a akordy jsou jinak, ani text nemá s "1970" nic společného - a už vůbec ne to piko. (smích)

Ale "Happy ending story" jasně odkazuje na titulní písničku filmu "Nekonečný příběh" - to mi nevymluvíš.

Chtěl jsem to tam schválně. V textu originální písničky stojí "Never ending story". Ale tady zpívám o vyhonění na konci masáže. Na těchto masážích jsem byl v Thajsku a během nich mě to napadlo. Přišlo mi vtipný to na skladbu z "Nekonečného příběhu" napasovat. Rok nato jsme tam pořídili klip, který točila moje žena. Happy ending story je tam ale pouze naznačenej.

Rovnou s deskou vyšel stejnojmenný klip "BIG⚡️BÝT". Natáčeli jste ho v květnu na vašem festu mezi fanoušky, kterým jste dali pokyn, aby si tuto písničku nenahrávali a nikde z ní nic nezveřejňovali. Dodrželi to?

Dodrželi, nikdo to nikam nedal.

To ráda slyším. Z klipu je vidět, že jste na svoje koncerty nově přidali LEDky a projekce.

Krom ohňů nemáme kam jít, všechno bylo vymyšlený a použitý. Chtěli jsme to propojit. Když jsme přišli s ohni, dělali to tady jen Kabáti. Teď už to dělá každý, což je skvělý, pozvedla se tím úroveň koncertů menších kapel. Ohně jsme proto ubrali a nechali je tam, kde jsou potřeba.

Podpálili jste někdy něco?

Několikrát. Se starými pyrotechniky chytla někde světla. V Přeštěnicích nám chytnul Breny hned dvakrát. Pyrotechnik byl někde za rohem a blbě viděl. Nehořel dlouho. A byl trochu nasraný. Mě jednou střelili do zadku, ale věděl jsem, že vedle střílej céóčka, tak mě to tu prdel ochladilo. (smích)

Říká se, že patříte mezi pět nejdražších tuzemských skupin. Co je na tom pravdy? A co chcete dál dokázat?

To stoprocentně. Víme, za kolik hrají ostatní a za kolik my. Rádi bychom zaujali místo největší rockové kapely. Kabáti tu věčně nebudou. (smích)

Nahrávku otevírá "Kubova mantra" - to je ta melodie, co ti přišla do hlavy na Bali a stále sis ji broukal? Jak vznikla a co ten štěkot psa, který tam slyším?

V roce 2018 si chtěla manželka zkusit houby se svou kamarádkou. Byli jsme na malém ostrůvku. Já si dal jen malinko a pozoroval jsem je. Líbilo se mi, jak tam chodily po čtyřech v chaluhách a řvaly, že jim to nic nedělá. (smích) Do toho mi zněla tato muzika - mantra i s bubny. První půlhodinu jsem si myslel, že to tam někdo pouští, znělo mi to jemně z dálky.

Ať jsem šel kamkoliv, stejně jsem to slyšel. Nakonec jsem zavřel oči, zameditoval a furt jsem si to bezmezně neustále broukal. Synkovi to zpívám jako ukolébavku. A když jsme vymýšleli intro, říkali jsme si, že ostatní interpreti tam dávají klasicky známou písničku od jiné kapely nebo od sebe. Na festivalech jsme udělali pravý opak. Chtěli jsme překvapit lidi - věděli jsme, že tohle od nás nikdo nebude čekat. Proto jsme tam dali i ty psy, jako svolávání fanoušků. A ono to zafungovalo. Nechali jsme to tedy i na desce, která se jmenuje "BIG⚡️BÝT", takže si lidi při jejím puštění nejdřív asi řeknou, že jsem se zbláznil.

Medituješ ještě?

Medituju, ale ne tolik. Hodně jsem se tomu věnoval v době, kdy jsem byl hrozně oduševnělej - věčně jsem hulil a chlastal. Abych se necítil blbě a dělal i něco dobrýho a zdravýho, začal jsem do toho meditovat. Teď to nepotřebuju, když se potřebuju někde vyklidnit, bavím se sám se sebou, jestli jsem spokojený - říkám si to v hlavě a sám si odpovídám.

Přijde mi, že v některých písních dost rekapituluješ svůj život, viz třeba "Kámo". Změnilo se to se čtyřicítkou?

Myslím si, že chlapi mají dekády. A po čtyřicítce si říkám, že mám první půlku života za sebou - jestli se toho věku ve zdraví dožiju, to bych považoval za štěstí. Ne že bych se někam chystal, ale zajímá mě přemýšlet o tom jinak.

Ke čtyřicetinám ti vyšel song "Já dneska slavím", ve kterém hostují Holki. Bylo těžké ukecat je na spolupráci?

To bylo opačně, ony se ptaly nás. Prapůvodně to vzešlo od jejich manažerky. Nejdřív jsem dostal záchvat smíchu, že to je nepropojitelný. Musel jsem sám sebe nejdříve přemlouvat, aby to nebyl cringe. Ale jak mám rád výzvy, zamýšlel jsem se nad tím. Ve stejnou dobu jsem našel seznam, kam jsem si v mládí psal, co bych chtěl stihnout do čtyřicítky. Stálo tam mimo jiné: "pozvat si Holki a Lunetic na narozky". Chtěl jsem od nich hit, aby bylo hned zřejmé, že to jsou ony. Vzniklo z toho něco jako back to the devadesátky a Holki goes punk.

Co dalšího stálo na seznamu přání?

Zahrát si v "Ulici", což se mi povedlo. To jsem si napsal, když seriál běžel v televizi první či druhý rok. Říkalo se, že je pro důchodce. Šel jsem i na módní přehlídku. Byly to věci pro prdel. Jediný, co jsem nestihl, bylo vykouřit žábu. To jsem si přehodil do další dekády, pro kterou jsem si začal psát podobný seznam. Zatím tam mám šest věcí. Rozhodně ne takové blbosti, jako když jsem to psal ve dvaceti a nalitý, teď o tom víc přemýšlím.

K oslavě narozenin kapely i tvých osobních chystáte dvě akce. Napadlo vás, že se z toho stane tradice?

Děláme to metodou pokus-omyl. Megakoncert se konal v O2 areně, ale dvacetiny jsme chtěli oslavit i doma. Ohlásili jsme to právě v O2 a druhý den se probudím a už bylo vyprodáno. Přidali jsme proto termín na druhý den. První koncert měl být jen s předkapelou, ale v okolí se žádný festival nekoná, skončily Natruc v Kolíně a Sázavafest, proto jsme chtěli dát lidem ještě další interprety jako bonus. Teď už si na to zvykli, chytlo se to.

Čeká nás poslední ročník a pak vymyslíme něco jiného, trochu většího, budeme slavit 25 let. Eden nechceme, tam hraje každý. (smích) A pro nás to tam není - v deset musí být klid a my máme show postavenou na ohních a pyrotechnice. Uděláme to kousek od Kutné Hory. Když jsme naučili jezdit 15 tisíc lidí k nám, přidáme k tomu ještě dalších 15 tisíc. Takže chystáme akci pro 30, možná i 40 tisíc lidí.

Když jste slavili v O2 areně dvacetiny, vznikl tam i dokument. Mohou se na něj fanoušci ještě někde podívat?

Nemohou. Objížděli jsme s ním kina a jeden večer ho dávali na Óčku.

Vzpomínám na vaše patnáctiny ve Foru Karlín a intro postavené na příběhu pirátů a oslavách 115 let.

To byla cimrmanovina, kterou máme rádi. Něco takového plánujeme na třicetiny.

K písničkám "Léto" a "Zamilovaný/nešťastná" jste natočili pokračování po deseti letech. Bára Zemanová říkala, že máš v plánu co deset let další díl. Je to tak?

Počítáme s obojím. Když nápad nepřijde, nebudeme to tlačit. Dvojka "Zamilovaný/nešťastná", ve které má pár společně děti, se nechytla, ale mně se líbila. Nechtěli jsme vycucávat potenciální hiteček, ale písnička nám hrozně moc dala. To samé "Léto", proto jsme jí chtěli také vzdát hold.

Před rokem jsme s Pekařem zakopali po osmi letech válečné sekery. Jsme fotři a přemýšlíme jinak. Ale je dobrý, že jsme se tenkrát rozešli, protože jsme fakt řádili a možná bychom tu dnes nebyli. Začali jsme znovu. Tou dobou vznikla i myšlenka na "Léto 2". Dlouhou dobu jsem chtěl udělat skáčko, když byla naše první spolupráce reggae. Na koncertech to funguje, každý se hned do rytmu kýve. Největší prdel jsme zažili při točení klipu. Mám rád volné pokračování, když se člověk trochu dostane do nostalgie. Baví mě sledovat, jak stárneme.

Co píseň "Sofie", kde zpíváš o malé bestii a o tom, že dotyčnému zahnula s muzikantem? Jedná se o opravdovou stížnost? (smích)

Zakládá se to na historce staré sedmnáct let. Tenkrát jsme hráli v Dřevohosticích, fiknul jsem tam nějakou holku, jmenovala se, tuším, Adéla. Za rok jsme tam hráli znovu. Přišel za mnou týpek s tím, že jsem mu tam minulý rok p*cal holku. Já že to je možné. A on že tam má novou, tak ať mu ji nep*cám. (smích) Pozval mě hned na štamprli. Díky tomu mě napadlo, že bychom měli napsat písničku všem klukům, kterým jsme kdy op*cali jejich holky. Měl jsem tam dlouho jméno Adéla, nějak to ale nešlo dotáhnout, proto to pořád zůstávalo u ledu.

Občas si tyhle šuplíkovky vezmu na dovolenou, zda mě něco nenapadne. Kámoška Sofie, která fotila aktuální promo fotky, byla nedávno na dovče s námi. Zkusil jsem tam vložit její jméno. Rýmovalo se mi to a pak na to navázaly další věci. Napsal jsem to z pohledu kluka, kterému se to přihodilo, aniž bych ho znal. Nakonec to pro něj skončí výhrou. Na albu jsem chtěl mít navíc starou punk-rockovku, která zní jak z roku 2002 a mohla bys ji dát do Prciček. Vytáhnu jsem ji proto ze šuplíku, protože v jednačtyřiceti letech už takovou nenapíšu.

Ta holčicí jména máte nějak v oblibě.

Mám to rád. Navíc to holky na svůj svátek můžou sdílet a zvýší se tím poslechovost. (smích)

Song "Stinky life" se trochu vymyká, přijde mi spíše jako změť slov.

Největší kokotina, kterou jsem kdy vymyslel. Vznikla na Bali, měl jsem zhoubováno, přišla obrovská bouřka, již zmiňovaná Sofie koukala do nějaký svojí apky a prohlásila, že má ten den ovulaci. A jak jsem byl v ajfru, říkal jsem si: "Bouřka, ovulace, nebezpečná kombinace." Přidal jsem k tomu předchozí zápisky, aniž bych to nějak měnil. Je to hovadina a natočili jsme k tomu ještě divnější klip

. Desku (skoro) uzavírá vážnější "Nebeská prána".

V den, kdy mi bylo čtyřicet, jsem seděl na chalupě. Přemítal jsem, kde jsem vzal na hájenku, že mám patnáct let ženu, dítě. Do toho jsem si začal hrát "Nebeskou bránu". Pozměnil jsem to, bral jsem to jako prdel, ale udělal jsem z toho pohřební písničku, kterou chci, aby mi zahráli, až jednoho dne zemřu. Myslím na všechno. Máme svatební skladbu a teď už i pohřební. Hrozně se mě dotkla. Nepřijde mi smutná. Poprvé mě rozbrečela písnička, kterou jsem napsal já. Doteď se mi to stalo jen u tří cizích skladeb. Když jsem ji zpíval, brečel jsem u toho, ač to tam není slyšet. Zpíval jsem jak smyslů zbavený, to se mi nikdy nestalo. Nejsilnější píseň, kterou jsem kdy složil.

Nebojíš se, že se rozbrečíš, až ji budeš hrát naživo?

Už jsme ji hráli a nebrečel jsem. Jestli se tak stane, tak super, dostal jsem tam emoci, která tam má být. Nejsem zastánce toho, že chlap na veřejnosti nebrečí. A jestli mě rozbrečí před pěti tisíci lidmi, co víc můžu dokázat?

Tahle řadovka byla nejstřízlivější, kterou jsem kdy napsal. Z předchozího vyprávění to vypadá, že jsem furt na houbách, ale není tomu tak. Jen když jsme na Bali jednou za dva tři roky, vždycky si je jednou dám. Dřív to byla samá party a napadaly mě u toho písně. Teď s dítkem chodívám spát brzy a naučil jsem se psát jinak. Je těžký se to naučit, protože múzy nejdřív nechodily jak předtím. Paradoxně se mi teď nakonec psalo líp, jen jsem musel překonat zažitý stereotyp.

Jako hosté podzimního halového turné s vámi jedou Pekař a Jakub Děkan. Prý s sebou vezou jednu kapelu, budou se na pódiu střídat a bojovat o to, kdo má větší potlesk.

Jak jsou všude Clash a podobný s*ačky, napadlo mě to pojmout v podobném duchu. Udělat jim k tomu i separátní plakát. Bude to největší hudební bitva. Jedna kapela sestavená z obou formací. Podobný koncept tu nikdy nebyl. Umějí se skvěle doplňovat a myslím, že to bude skvělý.

Kuba zažívá takový restart.

Měl jsem ho vždy rád. Zažil jsem ho v dobách, kdy jsme byli oba v haj*lu jak psychicky, tak fyzicky. Měl u nás vždy dveře otevřený a byli jsme si oporou v těžkých časech. Teď je úplně jinej, hubne, nepije, nefetuje a má hezkou auru.

Nedávno jsi hostoval v písni "Sáro" od Lipa. Klip jste natáčeli ve věznici. Dovedeš si představit, že byste tam odehráli koncert, jako to dělají někteří jiní interpreti?

Ve věznici to na tebe nějak padne. V klipu se objevuje téma děcek, co mají rodiče v kriminále. Bylo mi z toho nepříjemně. Skvěle to s koncerty dělá třeba Tomáš Klus. Nevím, zda bych do toho šel. Možná se to bude vylučovat. Jsem natolik citlivý, empatický člověk, že bych tam měl jet a zprostředkovat vězněným zážitek, koncert, setkání. Ale zároveň jsem tak citlivý, že to ve mně pak dlouho zůstává a nedělá mi to dobře.