Zatímco mainstreamový rap řeší views, flex a relevanci a mění se v dobře zabalený produkt pozdního kapitalismu, objevuje se čím dál hlasitější alternativa. Vysloužilí rappeři objevují kouzlo moderního oldschoolu nebo funky blbnutí, jiní zkoušejí politické manifesty s post-punkovou vizáží, nejzajímavější jsou ale ti mladí, kteří berou rap spíš jako médium než jako žánr. Možná už se opravdu nacházíme ve fázi post-rapu, který žánr spíš obchází, než aby se jím řídil.

Mezi výrazné tváře mladé scény patří i Athena Chlebová. Technicky už dávno není nováček, nedávno totiž vydala svou už čtvrtou řadovou nahrávku příznačně pojmenovanou "VODSRDCE", která esteticky navazuje na loňskou desku "LACHEEBU". Drží si na ní svůj lehký chaos, nadhled a autenticitu. Jinými slovy: dělá si to po svém a funguje to.

Poprvé jsem si jí všiml někdy kolem vydání jejího lo-fi debutu "Bolí mě život, vole". Přišlo mi to něčím neotřelé a syrové, tehdy jsem to ale bral spíš jako úlet. Punchlines jako "se jménem Jarda nemůžeš bejt miliardář" jsem nesl těžce, přiznávám.

Když jsem později natrefil na pár dalších songů, jako by se ve mně probouzel sentiment po dřívějších časech. Po době, kdy jsem poprvé slyšel post-hudbu a měl pocit, že ke mně někdo opravdu mluví. Po večerech na Elekci, kde jsem potkával tuzemské interprety, kteří se nebáli experimentovat s elektronickou hudbou a performativní estetikou, jmenovitě Piča z hoven, Schwarzprior nebo třeba I Love 69 Popgejů. Na dobu, kdy na scénu přišla ironie od Opaku Dissu, který dokázal rap shazovat zevnitř, satiricky, ale bez trapnosti. Na gymplácký rap s cringe texty v podání Stříbrného Rafaela. Nebo taky na alternativní přístup zlínského umělce Čaba Lacigy, který dokázal skloubit různé žánry s velmi specifickou poetikou.

U Atheny mám pocit, že z téhle energie tak nějak přirozeně vychází. Ne vědomě, spíš podprahově. Z generace, která spojila elektroniku a osobní výpověď do vlastního, často i performativního jazyka, v němž se rap stal prostředkem, ne cílem, a všechno podbarvila lehce postironickým tónem a citlivým smyslem pro nečekané metafory. Viděl jsem ji naživo na letošním ročníku Metronome Prague, mezi mladými jmény, která aktuálně rezonují na domácí alternativní scéně, a všechno to najednou dávalo smysl.

Athena na své čtvrté desce otevírá svůj deníček, v němž se střídají fragmenty z každodenního života, vztahové peripetie i úvahy o tom, jak (ne)funguje svět napříč generacemi. Prim hraje její autenticita a to, jak elegantně umí převést každodenní realitu do přesných slov. Oproti dřívější tvorbě mluví napřímo, méně se schovává za metafory, její rukopis ale zůstává nezaměnitelný.

Hned otvírák "Párky na splátky" patří k nejsilnějším momentům nahrávky. "Rozmazlená generace / neměj názor, padej do práce / nic jste vůbec nezažili / to se máte až moc dobře," zní úderný refrén, který se strefuje do mezigeneračního střetu. Hostující Strýc Nory mu dodává syrovost a funguje jako její přirozená protiváha. V podobně přímé linii pokračuje "VOBLUDA", jen o něco temnější a sevřenější, v níž se rapperka dotýká digitální úzkosti. Úzkost a melancholie tu splývají v jeden motiv, který se na albu objevuje znovu a znovu, někdy naplno, jindy jen v náznaku.

Athena ale nezůstává jen u vážných témat, nebojí se odlehčit a přepnout do zábavnějšího, ironicky nadsazeného módu. A pak z ničeho nic přijde rozchod s cigaretou ("WE LOVE YOU") nebo hymna pro večerky ("Večerka"), kde sází vtipné bars jako "někdo na mě mrká / je to pět kozlíků v ledničce". Mezi tím vším se prolínají osobní postřehy o vztazích, podané s lehkostí a nadhledem.

Tenhle posun se neodehrává jen v textech, ale i po hudební stránce. "VODSRDCE" zní uhlazeněji, ale pořád si zachovává svůj pokojíčkový feeling, a to i přes vliv Rainera, který dělal mix a master. Možná za to může i samotná produkce, která působí, jako by ji Athena ladila někde mezi psaním bakalářky o holubech a přípravou kafe v kavárně. O beaty se postarali Enchpannt, notsickimtiired a Darius - producenti, které si nevybrala náhodou a jejichž tvorbu má dlouhodobě v hledáčku. Na výsledku je znát i vliv německé elektronické scény, především díky Enchpanntovi, jehož rukopis se promítá do rytmiky i celkového zvuku alba. Deska drží pohromadě, i když se žánrově rozkračuje od klubové elektroniky po tekutý drum’n’bass a jemnou melancholii. Nechybí ani taneční vlivy z první dekády desátých let.

"VODSRDCE" je deníkem generace, která balancuje mezi upřímností, humorem a ironií. Athena Chlebová na desce roste, ale neztrácí svůj rukopis. Pořád je z její hudby cítit nezávislost, jen s lepším zvukem a větší lyrickou jistotou. Jde o zatím její nejambicióznější a zároveň nejpřístupnější album, i když občas za cenu toho, že věci říká až moc napřímo.

Athenu Chlebovou můžete slyšet naživo 10. října v Café V Lese, kde pokřtí album "VODSRDCE" po boku dua Hey Yendo & Rainer. Další koncert odehraje 25. listopadu v Paláci Akropolis v rámci série Pulz, kde vystoupí společně s matyášovi kamarádi a pokřtí s ním jeho posední desku "matyáš".