Co si člověk vybaví, když se řekne elektronická hudba? Možná z hlavy vytáhnete pár známých zahraničních kapel. V Německu, ve Francii či v Británii je takových skupin mnoho a jsou celkem i v povědomí. Jak je na tom však česká elektronická scéna? Žádné jméno, které by se výrazně proslavilo, u nás bohužel není. Lidé jsou navíc líní hledat nové interprety a raději to nechají na druhých. Je tady však někdo, kdo se o to snaží? Naštěstí u nás tento rok vznikl dvoudenní festival Elekce a nabídl všem hudebním nadšencům celkem slušný program plný zajímavých jmen. Rozsáhlé prostory klubu MeetFactory poskytly rovnou tři stanoviště. Každý si tak mohl vybrat podle svého vkusu. Jelikož bylo nemožné účastnit se všech akcí zároveň, v reportáži naleznete selekci toho nejzajímavějšího.

Pátek, 14.6.2013

Páteční program startoval od sedmi hodin, v tu dobu však na místě nebylo příliš mnoho návštěvníků. Pomalý rozjezd bylo nejlepší začít venkovními diskusemi s Martynem Starým (Luno), Janem Janečkou (Luno), Šimonem Holým (Holy, Duropu) a Tomášem Havlenem (Post-hudba). O moderování se postaral Lukáš Benda. První diskuse na téma "Hudebníkův život v ČR" ukázala, že uživit se hudbou není tak snadné, jak se na první pohled může zdát. Druhá o něco zajímavější "Česká elektronika" naopak uvedla do problematiky české hudební scény. Zde stojí za zmínku pasáž, kdy se organizátor Elekce Šimon Holý vymezil vůči nálepce hipsterství. Ruku na srdce - na Elekci přišli především hipsteři, což mi nikdo nevyvrátí. Vždyť je dobře, že existuje nějaký hybatel, který se snaží posunout naši kulturu zase novým směrem. Proč se tomu bránit?

Jedním z hlavních lákadel pátečního line-upu byla bezpochyby skupina Piča z hoven. Audiovizuální show dokonale zahalila hlavní sál MeetFactory do jedné ze svých melancholických nálad. Introvertní podání zpěvačky nebylo vůbec na škodu. Depresivní texty korelovaly s projekcí a vytvořily nevídanou atmosféru. Zato následující kapela I Love 69 Popgejů předčila veškerá očekávání. Recese na nejvyšším bodě. Šílené projekce, šílený vzhled zpěváka a hlavně šílená hudba. Bylo to úsměvné, bylo to bizarní, ale asi nic pro mě. Udivené výrazy napříč publikem mě ujistily, že nejsem sám. Burningboy vystupoval jen pro hrstku lidí. I to ho však neodradilo od křtu jeho nově vydané desky "Penetration". Nejseriózněji na pódiu působili Dirty Picnic, kteří byli letos nominováni na ceny Anděl v žánru elektronické hudby, a po jejich vystoupení se není vůbec čemu divit.

Na venkovní stagi se mezitím pařilo na silent disco party. Co to vlastně silent disco party je? Každý při vstupu dostal bezdrátová sluchátka a mohl si na nich navolit jeden ze dvou hudebních kanálů - v každém hrál jiný DJ. Rozhodně zajímavý blok Elekce, škoda, že byl jen v pátek.

Sobota, 15.6.2013

V sobotu se začínalo opět od sedmi. Venkovní stage tentokrát nabídla workshop "Města a kluby: Kam s nimi?" s Janem Pfeifferem a Šimonem Holým, který přinesl zajímavý pohled na současný stav pražských klubů a jejich lokalit. Následovaly dvě diskuse o videoklipech a českém popu s umělcem Janem Gemrotem a Jardou Konášem (Hudební masakry), účast byla sice poněkud slabší, ale i tak to stálo za to.

Divadelní část patřila představení "Ošálené holky/i" uměleckého uskupení Performance Revival. Byla to snad jediná část festivalu, která se dočkala zmínky v bulváru, a to především proto, že v něm účinkuje Ornella Štiková. Dal jsem však přednost již zmiňovaným diskusím.

Hlavní sál oživila elektro-screamo kapela Gagarin (takoví trochu elektroničtí Esazlesa), které se podařilo svými svižnými skladbami pořádně roztančit publikum. Kdo by čekal, že se na Elekci objeví kapela, která má blíž k hardcoru, než k elektronice? Ale špatná volba to určitě nebyla. Popový zvuk přišel se skupinou Duropu. Pozitivní a energické melodie v kombinaci se zpěvem Soni Tiché udržely posluchače v pohybu. Mezitím v divadelním sále začal hrát svůj set Tvyks. Už podle kvalitního ozvučení bylo slyšet, že je prostě profesionál.

Post-hudba během svého koncertu zahrála všechny skladby z nově vydaného alba "Artefakty" a nechyběly ani "Remorkéry" či naprosto perfektně gradující "Seriály". Ačkoliv bylo živé podání naprosto věrné nahrávkám na desce, intimní atmosféra během vystoupení udělala své a hudba Post-hudby skvěle vynikla. Posledním vystoupení, které jsem viděl, byli ostravští Schwarzprior s neotřelými 8-bitovými projekcemi. Audiovizuální show je v jejich případě potřeba. Bez projekcí by kontroverzní texty (např. "smrt / láska / chcaní") v hutné elektronické hudbě tak správně nevynikly.

Resumé

Festival Elekce splnil všechna očekávání a celkově se povedl. Přinesl zajímavou hudbu od zajímavých interpretů, názory lidí, kteří se pohybují na hudební scéně a zajisté i plno inspirace pro začínající hudebníky. Chyběly sice známější jména české elektronické scény (Kazety, MIDI LIDI - organizátoři na ně však nezapomněli, jen prý nebylo možné je přidat do programu). Účast také nebyla zrovna vysoká, ale je potřeba vzít v potaz, že to byl první ročník festivalu. Bylo potvrzeno, že se Elekce bude pořádat i příští rok, což je určitě dobrá zpráva.