S přibývajícím věkem se zdá, že Štefan Margita ubírá na tempu co se týče kariéry operního pěvce (má na to samozřejmě plné právo) a naopak se více věnuje těm hudebním sférám, na které dříve nezbývalo tolik času, ale přitom je má rád. Však počítejte se mnou: album francouzských šansonů "Mapa lásky" následovala nahrávka "Konečně společně" s Hanou Zagorovou, poté se dostalo na kolekci s písněmi Michala Kindla "Na správné cestě". V roce 2023 došlo na počinu "Rež, rež, rež" na lidové písničky plné cimbálu a vína a nyní se urodila deska duetů s ženskými protějšky.

A nejsou to ledajaké protějšky. Pojí je fakt, že jde o velmi známé a nezřídka zásadní postavy českého hudebního showbusinessu - a hlavně se ve všech případech jedná o Margitovy kamarádky. Vyjma té jedné a hned první. Hana Zagorová totiž byla léta letoucí zpěvákovou manželkou a především ženou jeho života.

Z názvu skladby "Anděl strážný", která vyšla na poslední sólové desce Zagorové "Já nemám strach", se odvinulo pojmenování celé kolekce, ale hlavně je to hned na začátku zásah přímo na komoru. Radůza totiž napsala nádherný šanson, ale tahle aranž pro duet bere dech. Nelze se divit, že při natáčení dost zasáhla i samotného hlavního interpreta.

Do repertoáru Hany Zagorové z posledních řadovek sáhl Margita častěji, jak je vidno z divočejšího duetu s Bárou Hrzánovou "Hraj, muziko", který má cikánský nádech, nebo z písně "Tygr z hotelu", kterou s ním natočila především herečka, ale stále častěji i zpěvačka Jitka Čvančarová. Zmožkův hit "Rybičko zlatá, přeju si" s Margitou nazpívala - tak jak to umí jenom ona - Lucie Bílá.

Nechybějí zde ani dva česko-slovenské duety: "Mráz" zpívá Ivana Chýlková a cover Mekyho Žbirky "Čistý svet", který v originále na "Double Albu" s autorem nahrála nevidomá Ráchel Skleničková, zde s Margitou interpretuje Monika Absolonová. Je paradoxní, že rodilý Slovák má ve svých slovenských partech celkem slyšitelný český přízvuk.

Nádherný šanson "Stopy" autorsky vzešel od Marty Jandové, stejně tak "Mezi námi oceány" nese podpis i hlasovou stopu Olgy Lounové. Výjimku mezi všemi těmi duety představuje jediná sólová píseň "Cesta cest".

Biatlonová legenda Gabriela Soukalová mi při dřívějších pěveckých výkonech jako zpěvačka nepřipadala nijak výjimečná, ale tady prostě její příspěvek zapadl do celkového skvělého vyznění pop-šansonové desky. Jediný návrat domů, do světa opery, přichází s kolegyní Kateřinou Kněžíkovou u závěrečné "E penso te".

Obdiv si zaslouží skvělá produkční práce Zuzy Ďurdinové a Filipa Mošnera. Perfektní výběr skladeb, precizní dosazení interpretů do jednotlivých písní a muzika, která pohladí. Opera mi nikdy nijak zvlášť do uší nešla, proto jsem Margitovy projekty s klidem přecházel, tady se mi ale zdá, jako by už i díky předešlým výše jmenovaným počinům ztratil operní pěvecké manýry a dal těm žánrům přesně to, co si žádají. Nic tu není šroubované na sílu, ale podávané s grácií. Dost možná jedna z nejlepších domácích desek tohoto roku.