Ten večer trval nadstandardní dvě hodiny a čtvrt, což znamená hned několik věcí - fanoušci mnohdy dostali možnost slyšet i ty písně, ve které už snad ani nedoufali. Také koncertu hned několikrát spadl řetěz, protože Jason má písničky pomalé a ještě pomalejší, nadto vystoupil na pódiu úplně sám, bez projekce, s vitráží za zády a jen s několika málo druhy akustických kytar. Nebylo tudíž složité v pohodlných křesílkách přejít do módu klimbání. Tím spíš, když sám publikum opakovaně vybízel k tomu, aby se zhluboka nadechovalo a pak zase vydechovalo, což byl opakovaný trik, který na svém posledním koncertě udělal už před lety.

Písničkář s českými kořeny po dědečkovi, který se během vystoupení seznámil i se svou vzdálenou příbuznou Bětou a následně lidi z publika začal označovat za své bratrance a sestřenice ale především skládal poctu v dobrém slova smyslu jednoduchému muzikanství. Na kytary hrál nenáročné akordy a sám sebe dobrovolně usvědčil z toho, že se ve svých písních vykrádá hudebně i tématicky, důkazem čehož mělo být i zařazení několika medley stojících na stejných hudebních základech. Nemělo by však zapadnout, že u toho všeho především krásně zpíval. Jeho medový vokál zůstal až překvapivě čistý a bez jakýchkoliv ostnů zvládal bez potíží jednu píseň za druhou. Hlasových exhibicí Praha ve středečním večeru nezažila mnoho, ale když už nějaké nastaly, museli jste zpěvákovi minimálně uznale pokynout.

Tématem jeho písní je už léta letoucí především láska samotná, s níž si on sám zažil své. Dvě kraťoučká manželství a k tomu ještě jedno zasnoubení, po němž do půl roku přišel rozchod, spojuje skutečnost, že šlo pokaždé o ženy. Až v roce 2018 zpěvák přiznal, že už tehdy své partnerky podváděl s muži, načež se písničkář po sérii neurčitých vyjádření nakonec označil za bisexuála.

Netřeba ale hledat v textu nějakou senzaci, vždyť i sám koncert nabízel momenty spíše poklidné a plné příjemné melancholie. Třeba když v písni "Long Drive" omačtyřicetiletý rodák z Virginie zpíval o tom, jak se k němu na pohodlných sedačkách legendární americké muscle káry Chevy Nova má jeho drahá polovička přitulit blíže. A u toho všeho doprovázel své vystoupení nejen českými slovíčky "Děkuji" a "Dobrý večer", ale především humorem.

Nebyl to humor třeskutě vtipný, kvůli němuž by se jeho koncert zařadil málem do stand-upu, jako se to občas přihodí Passengerovi. Spíše jen tu a tam jemně glosoval dění v sále nebo třeba své vlastní turné, na němž přiletěl do Prahy poté, co před dvěma dny zazpíval v Oslu, pak přestupoval na letišti v Paříži a následně se v našem hlavním městě ve dni volna trochu ztrácel. "Nemáte tady úplně přehledné ulice, pořád jsem měl pocit, že se můžu vydat hned několika směry. A také je vidět, že byste potřebovali více přechodů pro chodce, protože častokrát jsem měl pocit, že prostě jen musím vkročit do silnice a doufat, že to dopadne dobře," vyprávěl.

Vděčným tématem k hovoru pro něj byla i na stagei naaranžovaná kytka (v angličtině "plant"). "Rád bych vás seznámil se svou kytkou. Jmenuje se Robert. Vždycky jsem s ním chtěl stát na pódiu," zažertoval třeba. Jeho prupovídky byly milé a ocenili jste je tím víc, čím lépe jste uměli anglicky.

Sympatické byly i interakce s publikem. Od jedné fanynky dostal ručně vyšívanou bundu se svým příjmením na zádech a grafikou ze své nejslavnější desky na rukávech. "Konečně můžu procházet městem bez povšimnutí. Díky za plášť neviditelnosti!", komentoval to ironicky, alespoň na přídavek si ale bundu oblékl. Jednoho z fanoušků na oplátku potěšil, když mu umožnil zazpívat si alespoň kousek z jeho největšího hitu "I'm Yours" na pódiu spolu s ním.

Vrchol večera však nastal, když vyhověl páru fanoušků, kteří se dožadovali zahrání písně "Pancakes & Butter". Gábi a Robin, jak se následně představili, se však nespokojili jen s poslechem své oblíbené písně, ale dodatečně požádali, aby si mohli na píseň i zatancovat. A jak už jejich sladěné outfity napovídaly, přišli na pódium skutečně připraveni. Jejich taneční číslo by si nezadalo s výkony některých účastníků v pořadech typu "StarDance", což pro samotného Mraze muselo být o to pikantnější, že v jednom takovém v zámoří nedávno sám účinkoval a dostal se v něm dokonce až do finále, v němž nakonec skončil druhý. "Budu se na to vaše číslo následně podívat díky našemu kameramanovi až ze záznamu, protože pokaždé, když jsem zpoza mikrofonu nakoukl na to, jak tančíte, zjistil jsem, že u toho zároveň zapomínám text," smál se pobaveně.

Jason Mraz zkrátka v Praze zabodoval. Jeho koncert nepatřil mezi nejvtipnější, nejdynamičtější, nejlépe zahrané a ani jste mu neviseli na rtech jako se to často děje třeba na vystoupeních Glena Hansarda. V tomto směru do té nejvyšší písničkářské extraligy nepatří, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že těch hitů za svou dlouhou kariéru ještě mnoho nenastřádal. Ukázal však, že i v osekané podobě dokáže publikum naplnit příjemnou náladou a kdyby už nic jiného, tak jim alespoň trošku zlepšit den. Což někdy úplně stačí.