Kdybych se měl pokusit charakterizovat jedním slovem (či dvěma) alespoň některé zástupce domácí písničkářské gardy, mohlo by to vypadat následovně: Karel Kryl by mohl být protestujícím patetikem, Jaromír Nohavica poetou, Jaroslav Hutka popěvkářem, Jiří Dědeček humoristou, Karel Plíhal hračičkou. A Vladimír Merta? Jakkoliv u něj najdeme vše z výše uvedeného, nazval bych ho filozofem. Aktuální počin "Já a já" tento dojem jenom potvrzuje. Hudebník tentokrát hodně přemítá nad sebou a svým vztahováním se ke světu.

Jistě, písničkář už se dostal do věku, který k reflexi sebe sama vyloženě vybízí. Merta nicméně nemůže být vzdálenější sebezpytnému hrabání se ve vlastních hříších a minulosti, vyzpovídávání se ze vzpomínek a tvorby písňových závětí.

V podání Vladimíra Merty má tato reflexe spíše podobu zkoumání vlastního vztahování se k měnícímu světu kolem něj. Může tak ochotně přiznat, že nikdy nepochopil, co dělá copywriter a ve skladbě "Básnické guerilly" se velmi přesně trefit do světa alibistického textaření. A pokud mluví o hříších, zkoumá v "Létání v čase" spíše onen bolestný proces objevování svých horších já.

V písni "Eurocity" si svým typicky ironickým způsobem pohrává s dvojznačností i onou, jak v komentáři ke skladbě napsal, "módní předponou" - a přesto je tím podstatným meditace nad ubíhajícím časem. Jinde zase přemýšlí nad docela již otřepaným sloganem "Největšího nepřítele si nosíme v sobě", v "Cítím se lehký" připouští konečnost.

Album zakončuje jedna z nejdelších skladeb, kterou kdy Vladimír Merta vydal. "Krajina duší po bitvě" zabírá téměř deset minut a v rozměru epické fresky klade jeden silný básnický obraz za druhým. A to, co může být chvalozpěvem určeným milence, lze číst i jako vizi toho, co by mohlo nastat, až utichnou zbraně.

Merta staví na slovech a stejně jako předcházející nahrávky ze série, "Vzdálená blízká" a "České sny", vsází i tato na jednoduchý kytarový doprovod. Jen zmíněný závěrečný opus tentokrát otevře flétna - a jako by tím upozornila na jistou výjimečnost písně samotné.

Doprovod ale jinak na sebe pozornost nepoutá, Mertova vytříbená kytarová hra tvoří stabilní opory pro texty. Potěší výborný zvuk nahrávky, který dává vyniknout všem nuancím zpěvákova hlasu, sytosti i těm letům, které se do něj nutně vryly.

Tři alba vydaná v rozsahu dvanácti měsíců - a kvalita neklesá ani na "Já a já". Vladimír Merta přináší stabilitu i nyní, nápady ani schopnost vést verše nečekaným směrem nevysychají. Pilíř domácí písničkářské scény neeroduje. Navzdory názvu série zůstává jistou jistotou.

Poznámka: Výše vloženou skladbu "Vzdálené výstřely" samozřejmě na recenzovaném počinu nenajdete. Její účel je pouze ilustrační. Žádná z nových písní se momentálně na YouTube nenachází.